Úzkost a stres zaháníme v době pandemie zbytečnými nákupy, tvrdí neurolog

Mnozí lidé utíkají k nákupům před svými problémy. Nakupování se může stát i závislostí, ačkoli jako duševní nemoc ho zatím mezinárodně používaný diagnostický manuál duševních poruch americké psychiatrické společnosti neeviduje; naposledy byl aktualizovaný v roce 2013.

Podle Antonio Ruize však nakupováním dosáhneme úlevy a cítíme se lépe jen po krátkou dobu. „Také zvyšujeme pocit vlastnění a identifikujeme se s určitou sociální skupinou, i proto se cítíme lépe,“ dodal. Ale tento pocit uspokojení nás rychle přejde.

Blíží se Vánoce i velký den slev Black Friday a reklamy jsou plné výrazů jako „využijte příležitost“, „získejte to“. Mají jediný cíl, aby v nás probudily potřeby, které ve skutečnosti nemáme. Podle Ruize pandemie letos vytvořila atmosféru nestability a pochybností, která nás může vést k přesvědčení, že potřebujeme věci, které ve skutečnosti nepotřebujeme.

„Jsme v situaci, kdy trávíme před obrazovkami (počítačů i televizí) více času než kdy jindy. To nás spolu se stresem a stimuly zvenčí vede k myšlence, že malým nákupem utišíme naši úzkost,“ míní Ruiz.

Jak se vyhnout nutkání nakupovat? 1. Uvědomte si, že jsme v situaci, v níž vládne stres. 2. Zvažte, co skutečně potřebujete, a co je jen rozmar. 3. Nastavte si finanční rámec současné situace: sepište seznam příjmů a výdajů a představte si scénář na půl roku dopředu. 4. Můžete také koupit dárek pro někoho, koho máme rádi. 5. Rovněž si můžete vybrat výrobek a počkat 12 nebo 24 hodin, než ho koupíte, abyste se vyhnuli impulzivnímu nákupu.

Ne všichni máme tyto impulsy pod kontrolou, jsou lidé, kteří nutkání k nakupování nedokážou ovládat. „Tato činnost stimuluje stejné části mozku jako konzumace alkoholu,“ uvedl expert na aplikovanou neurologii.

Letos musíme brát v úvahu další specifikum, tím je větší sociální izolace. A jako společenské bytosti můžeme v nákupech nacházet způsob komunikace s ostatními. „Když si například všichni mí přátelé koupí nějaký výrobek a pořád o něm mluví, můžu cítit potřebu si ho také koupit, abych byl s nimi v kontaktu,“ míní Ruiz.

Dalším nebezpečím v této záležitosti je, že k většině nákupů používáme platební karty. „Všichni máme averzi ke ztrátě, ale při platbě kartou hned nevidíme, o kolik peněz jsme přišli,“ vysvětlil Ruiz. Podle něj je to jakýsi druh „umění kamuflovat ztrátu“, není stejné dát padesátieurovou bankovku a přiložit kus plastu k přístroji či vyťukat číslo na internetu.