Dívejme se na obraz a nechme ho na sebe působit tak jako vzduch, slunce, vůně…, zapomenout na svět, z kterého jsme se právě vzdálili…, říkal výtvarník Jan Křížek.
Tak vnímat umění je osvobozující – umění je tu bez rozdílu pro každého, kdo není zabedněný. Jenže co když si s konkrétním dílem ani tak nevíme rady?
Vkrádá se na mysl otázka, zda vůbec máme co do činění s dílem uměleckým?
Nepřistupujeme k výtvorům renomovaného umělce s přehnaným respektem, zatímco on si z nás utahuje?
Když na sebe necháte působit díla Petra Nikla, ocitnete se v říších rostlinné a živočišné, ve světech Novém (Americe) i pohádkovém, ve vesmíru, kde čas dětství a dospělosti plyne jinak, než jste zvyklí. Potkáte bytost času, pastevce, trubadúra, kudlanku nábožnou anebo vodníka, ale ne pod
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 8. 11. 2020
