RECENZE: Přesně co Hollywood potřeboval. Chicagský tribunál míří za Oscary

Přesně takový film teď totiž Hollywood potřebuje. Přiměřeně aktivistický a názorový, přitom však velmi tradiční v pojetí filmového řemesla. V nejlepším slova smyslu se v případě novinky režiséra a scenáristy Aaarona Sorkina vlk nažral a koza zůstala celá. Polemiky o tom, kdo je tady vlk a kdo koza, však raději necháme na příště.

Na začátku všeho stál vstup USA do války ve Vietnamu v roce 1964. Rozhodnutí, které nakonec stálo život téměř šedesát tisíc Američanů, se stalo trnem v oku nejen pacifistů a studentů, ale i velké části veřejnosti. Rodiny každý den úzkostlivě sledovaly televizi, doufajíce, že se na obrazovce v seznamu padlých neobjeví jméno právě jejich blízkého. 

4 fotografie

Osudnými se opozici staly chicagské protesty v srpnu 1968 provázející sjezd demokratické strany, jež přerostly v násilnosti. A zatímco květinová éra vesele bujela, osm představitelů odporu proti americké účasti ve válce ve Vietnamu stanulo na podzim dalšího roku tváří v tvář spravedlnosti. Spravedlnosti podle prezidenta Richarda Nixona a jeho ministra Johna Mitchella. Obviněni byli z konspirace i podněcování k výtržnostem.

Jmenovitě šlo o Abbieho Hoffmana, Toma Haydena, Rennieho Davise,  Jerryho Rubina, Davida Dellingera, Johna Froinese a Lee Weinera. Původně s nimi před soudem stál ještě Bobby Seale, zakladatel Strany černých panterů, z procesu jej však nakonec vyloučili.

Chicagský tribunál stojí na dvou velmi pevných pilířích – promyšleném scénáři a precizních hereckých výkonech. Jádrem vyprávění je samotný soudní proces doplněný flashbacky vedoucími k osudnému srpnovému protestu. Akci tentokrát Sorkin zvládá stejně obstojně jako svůj oblíbený dialog, přesto by se do ní nemusel bát pustit ještě důrazněji. 

Oscaroví Eddie Redmayne a Mark Rylance předváděj ve svých rolích tradičně bezchybné výkony, skutečnou hybnou silou filmu je však Sacha Baron Cohen známý jako Borat a Jeremy Strong ze série Boj o moc v rolích šéfů hnutí Yippies. Jejich filmové vyobrazení sice někteří pamětníci a blízcí obou mužů nazvali karikaturou, pro účely dramatického díla však jako hrdinové fungují perfektně. A to navíc do jejich rukou Sorkin svěřil téměř veškerý humor přítomný v příběhu. Moudré rozhodnutí. 

Doslovně přesné logicky nejsou ani prezentované vztahy hlavních hrdinů. Sorkin musel mezi dvěma hlavními lídry v podání Redmayna a Cohena vytvořit tenzi, ve skutečnosti tam však ještě tehdy nebyla. Vychází až z pozdějšího rozdílného směřování obou mužů. Zatímco Abbie Hoffman zůstal věrný undergroundu a alternativě, z Haydena, mimochodem jednoho z manželů herečky Jane Fondové, se stal demokratický politik a později i senátor.

Když přijde na slabá místa filmu a smíříme se s tím, že v tomto příběhu (skutečném i filmovém) pro ženy příliš místa nezbylo, je problémem spíše než zmiňovaná karikatura značné zjednodušení skutečných motivací obžalovaných. Stejně tak toho film příliš neodhaluje ani o žalobci Richardu Schultzovi, jehož se sice Sorkin snaží vyobrazit jako barvitý charakter, činí tak ale na své poměry až příliš šablonovitě.

A když už si divák myslí, že tvůrce filmu přistihl u snahy prvoplánovitě šokovat, zjišťuje, že ty nejhorší momenty filmu jsou bohužel dílem reality. Od spoutání Bobbyho Seala před zraky všech přítomných až po do očí bijící zaujatost soudce. 

Podobnost se současnou americkou realitou je alarmující a film je bez pochyb mrazivým a vrcholně aktuálním příspěvkem k vnímání svobody projevu v USA. A možná i to jej za pár měsíců katapultuje do boje o Oscary. 

Netflix koneckonců před pár dny oznámil, že vysílá do boje o nejlepší herecký výkon hned sedm herců. O nominace se společně poperou v jedné kategorii vedlejší mužské role. A překvapivě se mezi ně dostal i Michael Keaton, který na obrazovce stráví jen pár minut.

Šanci na Oscara má film podle serveru Variety i v kategorii nejlepší scénář a střih. Netflix se tak nakonec může radovat, že pandemie koronaviru Chicagskému tribunálu znemožnila start v kinech a studio Paramount Pictures jej poskytlo ke streamování. 

V minulosti platilo, že dílo Aarona Sorkina rovná se událost. A platit to nepřestává ani nyní. I když finále, bez jakékoliv snahy cokoliv prozradit, prostě Evropana spíše než za srdce, zatahá za koutky úst. 

Trailer k filmu Chicagský tribunál: