Nejprve se Faltu na posledním závodě seriálu snažili „odrovnat“ sovětští jezdci a pak dílo zkázy dokonali svazarmovští funkcionáři na kongresu FIM.
Nejlepší na planetě
Dlouhá léta byla u nás jakákoliv zmínka o roce 1974 a Faltovi zakázaná, šlo totiž o politicky výbušné téma, vše se provalilo až po revolučním roce 1989. V motokrosovém světě byl tento příběh samozřejmě po celou dobu známý, všichni ostatní brali dál neoficiálně Faltu jako mistra světa a svého času nejlepšího motokrosaře planety.
I když šlo o sportovní tragedii, náš stát, který byl nepřímo viníkem, si na Faltu vzpomněl až nyní. Návrh na vyznamenání se ze Sněmovny posílal na Hrad několik let po sobě, a vždycky dostali přednost jiní. U Jaroslava Falty však opravdu nešlo o medaili za „kamarádství“, ale svým způsobem o omluvu České republiky.
„Jsem rád, že nemusím na Hrad,“ komentoval vyznamenání Falta, poté co mu z Hradu oznámili, co ho 28. října tohoto roku čeká. „V téhle koronavirové době by nás možná ukamenovali, že jsme tam přišli.“ Státní vyznamenání sice světový titul tak úplně nahradit nemůže, ale omluva je to konečně dostatečná.
Když jsme ještě patřili do světové špičky
Ten příběh se odehrál v době, kdy československý motokros patřil mezi světovou elitu. Vedle Jaroslava Falty si druhou příčku v MS zopakoval o dva roky později Jiří Churavý, tentokrát v objemově slabších stopětadvacítkách, hned za ním na třetím místě skončil Zdeněk Velký. V roce 1975 přivezl bronz z mistrovství světa stejné třídy Antonín Baborovský.
V roce 1975 navíc naše družstvo (Baborovský, Churavý, Nováček, Velký) vybojovalo titul mistrů světa v Motokrosu národů, MS družstev třídy 500.
Chyběl jen Falta, s nemocnou slezinou nedokončil v tom roce sezonu a musel na operaci. Světový primát svých kolegů sledoval v televizi z nemocnice. V následujících letech už nestačily špičkovému technickému vývoji strakonické motocykly ČZ, na kterých naši jezdci startovali (jiná značka byla pro ně zapovězená).
Československo, a poté i samostatné Česko, se v motokrosu postupně propadalo stále hlouběji a tento stav platí dodnes. Na úspěch v oceňované motoristické disciplíně se už jen vzpomíná.
Jaroslav Falta je třetí motocyklový závodník, který od prezidenta ČR obdržel medaili za zásluhy. První byl v roce 2013 legendární silničář František Šťastný (český motocyklový závodník století, stříbrný v silničním MS třídy do 350 cm3 v roce 1961), druhý potom vloni světový exšampion ve freestyle motokrosu, Libor Podmol.
Co se stalo v osudném roce 1974?
„Raději nevzpomínat, někde mám schovaný program z Wohlenu z následujícího roku. Je tam fotografie, jak do mě najel z boku Popenko. Tomu se dá bez fotky těžko uvěřit,“ řekl v rozhovoru Falta. Ve světě ten rok vycházely články s titulky, jako: „Falta robbed“ (Falta okraden).
Sovětští jezdci (šílené na tom bylo i to, že většinou startovali na stejné značce ČZ jako Falta) se snažili jeho vítězství v mistrovství světa zabránit. Ve švýcarském Wohlenu, kde se konal rozhodující závod seriálu, ho blokovali, Popenko ho dokonce srazil k zemi. K pronásledování se připojil i soupeř v boji o titul Genadij Mojsejev, který si na Faltu počkal celé kolo a pak ho k nelibosti místních diváků zdržoval. „Co udělali mně, zopakovali ještě jednou v šestasedmdesátém ve Finsku,“ připomenul Falta. „V první jízdě blokoval Kavinov Fina Mikkolu. Tam se právě také rozhodovalo v posledním závodě o titulu. Do druhé jízdy už Kavinov nesměl nastoupit. Finové si to nenechali líbit.“
Jaroslav Falta potřebné body ve vyrovnaném šampionátu 1974 nakonec získal a v závěrečné rozjížďce dokonce zvítězil. Sovětská výprava na něj následně podala protest za předčasný start. Falta tento prohřešek později komentoval: „Já vím, že jsem do startovacího zařízení narazil a vtom padlo. Ale nepřeskočil jsem ho...“ O protestu rozhodovala jury závodu, a ta ho přijala v poměru 3:2 v neprospěch československého reprezentanta.
Pro přijetí protestu hlasovali tři zástupci: vedoucí sovětské výpravy, švýcarský ředitel závodu, v civilu generální zástupce značky KTM pro Švýcarsko (na rakouské KTM právě startoval Genadij Mojsejev) a Rakousko, tedy země odkud pocházel Mojsejevův motocykl. Proti se postavilo Československo a Německo.
Vše se tedy mělo rozhodnout až od zeleného stolu na podzimním kongersu FIM v San Marinu. Zastupovat Československo tam však odjeli jen prověření svazarmovští funkcionáři. Naší kongresovou výpravu potom dokonce upozornil tehdejší předseda Mezinárodní motokrosové komise FIM René Bruneel, že stačí aby do sálu v okamžiku projednávání sporného bodu ani nepřišli a Falta se stane i bez jejich účasti mistrem světa.
Správně tušil, že by mohli mít později doma politické problémy. Naši funkcionáři se přesto dostavili, zapojili a stáhli projednávaný bod z programu. Titul mistra světa tak definitivně odevzdali do rukou Sovětského Svazu. „Nevěděl jsem, že tam odjíždějí. Snad to věděli akorát oni. O tom, že jsem druhý, jsem se dočetl v novinách, nikdo mi nic neřekl,“ vzpomínal Falta. „Později se jezdilo po besedách, kam jsem přišel, tam se mě ptali. Měl jsem zakázáno o tom mluvit...“
