„Slaměný panák“ Kateřiny Lhotské

Někdo by si možná mohl myslet, že se hlas Kateřiny Lhotské k americkým aktivistkám MeeToo z blogu idnes.cz nedonese. Já jsem ale přesvědčen, že její proslulost pronikla za Velkou louži už dávno. Oblíbenou blogerku z Česka tam nazývají Kateřina Veliká, a teď si tam aktivistky MeToo rvou vlasy z hlavy jako Medúza hady, jak jim to Great Catherine nandala v textu nazvaném – Chtějí aktivistky MeToo „řezat“ mužům hlavy? (zde).

Kateřina Lhotská píše: „Před budovou Nejvyššího soudu v New Yorku odhalily aktivistky MeToo sochu Medusy držící v ruce uříznutou hlavu Persea. Má prý jít o symbol spravedlnosti. Podle mne je to spíš doklad jejich pomýleného chápání tohoto pojmu. (…) Má jít o určitou protiváhu ke slavné soše Persea držícího v ruce useknutou hlavu Medusy, kterou můžete vidět v italské Florencii. Odkazuje na notoricky známou řeckou báji.“

Pominu-li, že výraz „notorický známý“ je vlastně pleonasmus, pak by mě zajímalo, které podoby komplikovaně vzájemně propojených mýtů, v nichž figuruje Perseus, považuje Kateřina Lhotská za známé? Je jich totiž řada a mají různý původ a smysl. Skvěle je popisuje Robert Graves v „Řeckých mýtech“. 

Graves například uvádí, že ti, kteří vyprávějí příběh úplně jinak, říkají, že pokud jde o Gorgonu Medúsu, že to byla krásná dcera Forkynova, která urazila Athénu a vedla do boje Libyjce od jezera Tritónis. Graves dále píše: „Perseovi, který přitáhl s argejským vojskem do Argu, pomohla Athéna Medúsu zavraždit. Za noci jí uřízl hlavu a tu pohřbil pod hromadou hlíny na tržišti v Argu.“ V prostší verzi mýtu pak podle Gravese nebojuje Perseus s Medúsou, ale s libyjskou královnou, setne jí hlavu a tu pohřbí na argejském tržišti. „Určitě je tu zachycen argejský zábor Libye, potlačení matriarchálního systému v zemi a znesvěcení mystérií bohyně Neith,“ uvádí Robert Graves. Co když aktivistkám MeeToo jde právě o renesanci matriarchálního principu? 

A tak, když Kateřina Lhotská přiznává v souvislosti se sochou Medúsy, která má v New Yorku symbolizovat spravedlnost, že tomu moc nerozumí, a ptá se, proč má Medúsa v ruce useknutou hlavu Persea, který ji ani neznásilnil, ani neproklel, ani neproměnil v obludu, takže podle ní není viníkem jejího utrpení, prý jen zabránil tomu, aby už nemohla dál škodit a měnit lidi v kámen, musím konstatovat, že má pravdu a skutečně tomu moc nerozumí. 

Jestliže paní Lhotská sama píše, že Medúsa byla nevinná a trpěla jen kvůli kruté zvůli bohyně Athény a podlému činu boha Poseidona a ve Florencii je oslavován Perseus, který jako Athénin nástroj a zosobnění mužské nadvlády dokonal potupu Medúsy, pak je socha Medúsy, která drží v ruce useknutou hlavu Persea, srozumitelným znakem. Ostatně to paní Lhotská napsala, že je tato socha určitou protiváhou ke slavné soše Persea držícího v ruce useknutou hlavu Medúsy. Dál to ale už nedomyslela, nebo spíš nechtěla domyslet, aby mohla snáze kritizovat aktivistky MeeToo.

Aby však Kateřina Lhotská mohla aktivistky MeeToo skutečně zkritizovat a zesměšnit, musela by nejen lépe porozumět řeckým mýtům a jejich symbolice, ale nesměla by aktivistky považovat za pitomé. Jsou jistě potrhlé, ale ne kvůli tomu, že jsou hloupé, ale že jsou fanatické (aspoň tím dojmem působí či chtějí působit) a provádějí absurdnosti. A jestli dělají medvědí službu těm ženám, které jsou skutečně obětí sexuálního násilí a zneužívání? To je otázka.

Aktivismus je vždycky extrémní, činy aktivistů jsou často absurdní, směšné, někdy i děsivé, na druhé straně však právě tím důrazně upozorní na určité problémy, o kterých se následně veřejně diskutuje, a hlavně naruší stereotypní přístupy. Když o tom tak přemýšlím, tak Kateřina Lhotská je vlastně také taková aktivistka, jen jinak zaměřená. Tímto ji zdravím a posílám jí jednoho slaměného panáka.

P. s. Aby bylo všem jasné, co je slaměný panák, uvádím: Mluvčí vytvoří vlastní zkreslenou, přehnanou, či špatně vyloženou verzi oponentova argumentu (či postoje) a následně proti ní sám argumentuje.

P. p. s. Pokud se někdo domnívá, že s Kateřinou Lhotskou polemizuji nebo jí oponuji, pak musím uvést, že jsem si chtěl jen pohrát a poškádlit ji. Učinil jsem tak proto, že pod jedním mým textem paní Lhotská nedávno napsala v příspěvku, v němž mě označila za velkovýrobce slaměných panáků, že už se dříve rozhodla na mě nereagovat, ale nějak jí to nedalo, asi ji svrběla klávesnice, a tak reagovala aspoň nepřímo oslovením jiného diskutujícího. To mi přišlo legrační.