Slovenská experimentátorka Rovderová vystavuje svůj intimní deník rozmazaných fotografií
14. září 2020 11:25
Expozice je pokračováním tvorby Nadie Rovderové, se kterou se veřejnost mohla poprvé seznámit před jednadvaceti lety. Často a ráda pracuje s chybou ve fotografii, s filmy s prošlou expirací, zvětšuje malé detaily snímané mobilním telefonem do velkých formátů.
„Nadia Rovderová působí jako senzitivní seismograf, který se dokáže naladit na těkavé fluidum okamžiku a zaznamenat jej: Několik vteřin či dokonce minut otevřená záklopka aparátu snímá i její pohyby, dech, tep srdce, její vzrušení, rozladění či nadšení. Výsledný rozostřený obraz tak zachycuje trajektorii delšího časového úseku vnějšího i vnitřního děje,“ popisuje jedna z kurátorek výstavy Terezie Zemánková.
„Fotografie u mě nastoupila jako ‚náhrada‘ za malbu, která mi po čase neumožňovala dostat do tvorby požadovanou emoci. Je to pro mě otisk reality, který doplňuji chybami ve fotografii, dlouhými expozicemi, malbou světlem. Těmito fotomalbami konstruktivně zpracovávám vlastní citlivost a vnímavost,“ říká o své tvorbě Nadia Rovderová.
Někdy se zdá, že snímá i úkazy, které se běžné smyslové percepci vzpírají, o čemž svědčí také názvy souborů Rozhovory s duchy, Hledání andělů, Pražské či Popradské podvědomí, Sudety nebo Terezín mezi nebem a zemí, v nichž dokázala resuscitovat magii místa, jeho dávnou minulost i stále latentně přítomné příběhy.
Autorka dokumentuje rovněž aktuální současnost a fotografii používá především jako prostředek zkoumání vlastní identity – jako svůj intimní obrazový deník či rodinnou kroniku. V tvorbě Rovderové se zároveň odráží vývoj fotografického média od analogové černobílé a barevné fotografie přes digitální barevné snímky až po experimenty se skenerem či virtuální fotografie na Facebooku.
Výstava je koncipována do tří částí, které evokují základní složky psýché podle psychoanalytika a filosofa Carla Gustava Junga. Lidské podvědomí, sídlo instinktů a libida včetně tabuizovaných témat sexu, porodu a smrti, najdou návštěvníci v prostoru A2.
Osudy lidí, míst a objektů, ve smyslu, v jakém Nadia Rovderová chápe princip Fotofatal, jsou zachyceny formou subjektivního dokumentu.