Na „zdravé“ používání digitálních technologií neexistuje zázračný návod
V lednu jsem psala obsáhlý článek na téma digitální minimalismus. Zavázala jsem se, že se za půl roku podívám, co se změnilo a kam jsem se (pokud někam) posunula.
Shrnu to asi takto: zásadní změny nenastaly. Svoji pozornost na internetu si hlídám pořád. Subjektivně cítím, že ji mám častěji pod kontrolou (nebo si to prostě méně vyčítám, protože mám odpracováno a splněno to, co jsem na počítači chtěla udělat).
Jarní období spojené s nouzovým stavem v ČR pro mě bylo s digitálem těžké. Asi jako pro mnohé. Počítač byl takovým malým oknem do světa. Nešlo tohle, zrušilo se tamhleto, ale okýnko internetu zůstalo. Rychle se ovšem stalo i studnou, kam se dá snadno spadnout…
Když neodkládám práci na počítači, digitálně neulétávám
Na jaře jsem se zúčastnila webináře Lukáše Bardy Offline and happy, ve kterém jsme se právě digitálnímu minimalismu a spokojenosti v online době věnovali. Na něm mi docvaklo tohle: digitální ulétávání mám silně spojené s prací a jejím odkládáním.
Když neodkládám práci na počítači, digitálně neulétávám. Nebo jen málo.
Ne, že bych to předtím nevěděla. Přišlo mi to celkem samozřejmé. Na webináři jsem pochopila, že to mnozí mají jinak a toto spojení – efektivní práce na počítači versus digitální „ulítávání“ – tolik neřeší. U mně je to mé hlavní téma pro digitální minimalismus.
DigiDetox
Před nedávnem jsem dočetla knížku DigiDetox od Matěje Krejčího s podtitulem Jak na digitální minimalismus (Pointa 2019). Najdete v ní od každého trochu: spánek, závislosti, výzkumy o pozornosti, sociální sítě, digitál a děti nebo praktické tipy, jak si nastavit digitální prostředí.
V zásadě mi z ní vyplývá: na „zdravé“ používání digitálních technologií není žádný zázračný nebo snadný lék či návod. Asi ho tedy nemusíte hledat…
Podle Matěje je to mnoho malých krůčků a opatření, která potřebujete dodržovat dlouhodobě (ač ne nutně 100%, protože to nezvládá asi nikdo). V podstatě se snažíte překonávat své prapůvodní nastavení a nutkání po okamžité odměně (hormon dopamin), po hledání nového nebo po tom vědět stále, co se děje.
Je to trvalá snaha mít svoji pozornost lépe pod kontrolou. Protože vaše pozornost je dnes extrémně cenná.
Speciálně pro sebe jsem si z DigiDetoxu poznamenala:
Brouzdání internetem NENÍ odpočinek. Na sociálních sítích už vůbec ne. Hlava si tak neodpočine po mentální práci na počítači. Kde si doopravdy odpočine? Na zahradě, na procházce, fyzickou prací, koukáním z okna…
Jakmile otevřu džina z lahve (tedy internet), strašně těžko se vrací zpátky.
K tomu dodávám: aby to trochu šlo, potřebuji jasně napsané úkoly na papíru před sebou. Proč zrovna teď potřebuji jít na internet? Jinak mé myšlenky rychle odvanou někam úplně jinam.
Udržuj přátelství mimo online svět. Offline kontakt s reálnými osobami se dlouhodobě nedá nahradit obrazovkou.
Malé úspěchy se počítají
Relativnost času. Už jsem to zmiňovala, ale přesto. Půl hodina čtení knížky mi připadá násobně delší než půl hodina libovolného brouzdání na počítači.
Takže když mám pocit, že nestíhám, brouzdání na síti mi to jen umocní.
Vědomě se snažím zařazovat čtení dlouhých článků na počítači. A neodbíhat od nich. Přesně, jak říkají výzkumy, mozek se přizpůsobí krátkému skenování a přelétání, a pak mám potíž se plně soustředit na delší text (který třeba není 100% záživný). Trénuji soustředění také u delších povídacích videí.
Pokračuji v blokování Facebookové zdi (jen to stále neumí Stories :-() i doporučování videí YouTube (víc o tom v mém předchozím článku). Oba pluginy jsou boží a pomáhají mi primárně číst a sledovat obsah, který jsem si vybrala já (protože odebírám kanál, klikla jsem na článek nebo jdu na stránku cíleně).
Digitální minimalismus a mé kritické body
Nadužívání digitálu u mě nesouvisí ani tak s často zmiňovaným FOMO (Fear Of Missing Out – strach, že o něco přijdu). Spíš u sebe pozoruji spouštěč: nechce se mi něco dělat, a tak vyplňuji čas něčím méně náročným.
Mé kritické chvíle jsou:
- standardně večer po uložení dětí, jsem mentálně i fyzicky unavená,
- chvilky během dne, kdy mám trochu času, ale ne dost na složitější úkol na počítači.
Momentálně se snažím rozložit si večerní čas na část, kdy jsem na počítači a část, kdy si čtu knihu. Ideálně hodinu počítač, hodinu čtení papírové knihy. Experimentuji s večerkou na počítači hodinu před spaním, což mi jde tak v 1/3 případů.
Taky experimentuji s prvním prohlížením mailů až v 11:15 (když jsem na počítači od rána). Tohle se mi zatím povedlo jen párkrát. Spíš mi jde dát si jako cíl dokončit jeden úkol, a po něm se podívat do inboxu.
Tolik mé pocity kolem digitálu teď v červenci 2020. Digitální minimalismus je pořád linka, kterou chci sledovat a věnovat se jí. Jsem tu na cestě sebeovládání i nevyčítání si, když to nevyjde.
Vy a digitální minimalismus
Jak to máte vy? Vidíte u sebe nějaký posun ohledně digitálních technologií a jejich přiměřeného používání/nepoužívání?
