Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Tragické události květnové revoluce roku 1945 v Třešti, a také odkaz zmařených lidských životů připomíná výstava, kterou po koronavirové pauze obnovila svoji činnost třešťská pobočka Muzea Vysočiny Jihlava. 
Umělecké a zdobené předměty z pozůstalosti mladého autora Miloše Vozába a jeho otce jsou předmětem výstavy nazvané Zůstal nám po nich jen název ulice. Ta je k vidění v Schumpeterově domě v Třešti. V tamní pobočce jihlavského muzea potrvá ještě do 28. června.

Výstava byla připravena ve spolupráci s Liborem Karáskem ze Slavonic. Připomíná nezměrně tragický osud třešťské rodiny Vozábových na konci druhé světové války. 
Jak připomíná kurátorka muzea Milina Matulová, měli Vozábovi syny Jaroslava a Miloše. Bydleli ve Farní ulici v domě č. 317. Poté, kdy se zapojili do květnového povstání roku 1945 v Třešti, byli otec i oba synové nacisty popraveni.
V říjnu téhož roku dobrovolně ukončila svůj život také učitelka Marie Vozábová, manželka a matka rodiny. V sousedství místa, kde Vozábovi bydleli, je dnes ulička pojmenovaná po této rodině. 
 
 

Učitel a synové 
Učitel Jaroslav Vozáb byl už 1. září 1939 zatčen gestapem a do konce července 1943 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po propuštění nesměl učit, byl pod policejním dozorem.
Ve volných chvílích maloval a zdobil dekorační předměty. Své práce vystavoval v roce 1944 spolu se svým mladším synem Milošem. 

Povstání v Třešti bylo tamním Revolučním národním výborem vyhlášeno  na samém konci války, 5. května 1945. V dalších dvou dnech docházelo k dramatickým situacím a přestřelkám s Němci na příjezdových cestách, celkem 23 povstalců padlo.
Učitel Vozáb převzal během povstání vedení stráže ve vězení, kam byla z okolí svezena více než stovka zatčených Němců. Jak konstatují autoři výstavy, procházeli vězňové při zatýkání tzv. krvavou uličkou, vše provázelo fyzické násilí a odebírání věcí i peněz. 
Když bylo posléze povstání potlačeno a jeho aktéři pozatýkáni, Němci se pomstili. „Ewald Radtke si vyžádal od velitele jednotky povolení osobně zabít učitele Vozába. Popravě přihlíželi mimo jiné i jeho dva synové. Za tento čin Radtke po válce nebyl potrestán,“ píší autoři výstavy. 

Na vězeňském dvoře v Třešti pak nacistická popravčí četa 7. května ve třech skupinách postřílela 33 občanů města. Mezi nimi i Miloše a Jaroslava, oba syny Vozábových. 

Hloubavý mladík a rok s otazníkem
Oba chlapci byli absolventy gymnázia v Telči. Současná výstava v třešťském muzeu představuje o pět let mladšího Miloše (* 8. 11. 1925) jako citlivého hloubavého mladíka, který se učil hře na housle a klavír a hodně maloval.
Zatímco pracoval jako pomocný dělník v továrně Alexanderwerke v Třešti, snil o studiu výtvarného umění v Praze po skončení války. 
Výstava prezentuje krok za krokem události třešťského povstání, ale zejména předměty z tvůrčí dílny učitele Vozába i jeho syna Miloše. V muzejních i soukromých sbírkách se dochovaly kresby, obrazy i drobné, malbou ozdobené dřevěné předměty – vázy, podnosy, kazety, talířky nebo šachové figurky.  

Svá témata nacházel talentovaný mladík Miloš v přírodě, architektuře, figuře i portrétu, tvořil ex libris. Nejčastějším zdrojem inspirace mu byla rodná Třešť. 
Pracoval zejména tužkou, uhlem a akvarelem, už méně olejem. To podle tvůrců výstavy mohlo být ovlivněno válečnou dobou a nedostatkem materiálu.  „Zajímavou kapitolou jeho tvorby jsou tzv. Obrázky barevného slyšení, ke kterým jej inspirovala hudba,“ uvádí kurátorka. 

Na vystavených kresbách a obrazech je zachycen pohled dvojice tvůrců na třešťské kostely i zátiší, pole, ploty i domky s šindelovými střechami, jak vypadaly od konce třicátých do poloviny čtyřicátých let.  
Jak uzavírají autoři výstavy, nakreslil Miloš Vozáb k roku 1945 novoročenku s velkým otazníkem. Byl plný očekávání, a bezpochyby i nadějí, co jemu a jeho rodině nový rok přinese.  

Diskuze k článku