Sahám si na dno a nesnáším kliky. Redaktorka serveru Lidovky.cz si vyzkoušela fyzické přijímací testy k policii

Rozhodla jsem se, že si na vlastní kůži vyzkouším, jak náročné jsou fyzické testy, které musí absolvovat každý uchazeč o práci u Policie ČR.

V šatně je znát nervozita. I z toho je patrné, že o práci u sboru obě dívky opravdu stojí. „To dáme!“ dodáváme si navzájem kuráž. Setkáváme se s instruktory Školního policejního střediska v pražských Strašnicích. „Upřímně – jestli jste netrénovala, tak nemáte šanci,“ říká jeden z nich, usměvavý Josef Holomek, jenž má spolu se svým kolegou Jiřím Štěchem na starosti posuzování fyzické způsobilosti uchazečů.

Moje sebevědomí rázem klesá a nervózní začínám být také. Zkoušky se konají každý pátek a zájemci je mohou absolvovat zdarma a neomezeně. „Jedna uchazečka se o splnění testů pokoušela celkem třináctkrát, to je zatím náš rekord. A stejně je neudělala,“ prohodí Holomek.

Očekávání akce

Na chodbě potkávám další dva uchazeče– středoškoláka Matěje a kuchaře Aleše. „Na myšlenku zkusit to u policie mě přivedla rodina, konkrétně strýc,“ vypráví devatenáctiletý Matěj. I o dva roky staršího Aleše, který se coby bývalý fotbalista pyšní prý solidní fyzičkou, podnítili jeho nejbližší.

„Pracovala jsem v supermarketu jako prodavačka. Často se tam kradlo a nikdo s tím nic nedělal, tak jsem se rozhodla, že to změním a půjdu k policii,“ líčí Tereza. Od práce ve sboru očekává především „akci“.

Byť z mladých uchazečů prýští nadšení a odhodlání, strážci zákona v Česku dlouhodobě chybějí, zájem o tuto práci není valný. Třeba v hlavním městě je podstav zhruba 800 policistů.

Přesouváme se do tělocvičny, kde se odehrává hlavní část fyzických testů. „Nástup!“ zvolá instruktor Holomek. Včetně mě je nás pět. „Důležitá je vaše bezpečnost. Nepřeceňujte své síly. Kdybyste byli na pochybách, ozvěte se,“ vypočítá Holomek a svůj pohled upře na mě. „Nebojte se, všechny cviky vám názorně předvedeme,“ říká a pobízí svého kolegu, aby postupně odprezentoval všechny disciplíny. To půjde, bleskne mi hlavou.

Disciplíny jsou celkem čtyři – člunkový běh, kliky, celomotorický test a běh na tisíc metrů. Za každou disciplínu uchazeč získává body – nezbytné minimum pro přijetí k policii je 36 bodů. Horní strop – pochopitelně – stanovený není. Přičemž ženy musí splnit stejnou bodovou hranici jako muži. „Snažte se nahnat co nejvíc bodů tady v tělocvičně, ať poslední část, tedy kilometrový běh venku na oválu, můžete absolvovat na pohodu,“ pobízí Holomek. Atmosféra je přátelská, všichni si tykají.

Není klik jako klik

„Jestli mi to dneska uteče třeba jen o bod, tak se zblázním,“ prohodí blondýnka Michaela a už se soustřeďuje na startovní čáře, člunkový běh mezi dvěma kužely zahajuje jako první. Disciplína má prověřit adeptovy pohybové dovednosti a hbitost. Výsledný čas jedenáct sekund vyloudí na její tváři úsměv. „To by šlo,“ prohodí jednadvacetiletá žena. A to už běží Tereza. A scéna se opakuje – solidní čas a znovu spokojený výraz ve tváři.

„Na start se připraví Langová,“ zvolá instruktor Holomek a záhy mačká stopky. Jde skutečně o setiny vteřiny. Snažím se a jde to hravě. Rozhodně se necítím vyčerpaně.

Jednou ze čtyř disciplín je i celomotorický test, který má prověřit vytrvalost budoucího policisty. Dřep, leh na břiše, dřep, stoj spatný, dřep, leh na záda, dřep, stoj spatný, a to celé dokola. Adept má dvě minuty a musí cviků zvládnout, co nejvíce.

„Kvůli klikům vypadávají hlavně holky, je potřeba jich zvládnout alespoň třicet, abyste neztratili moc bodů,“ motivuje Holomek před další fází testů. Minimum pro splnění téhle disciplíny je osmnáct kliků bez oddechu, to je za čtyři body. Právě kliky byly pro Michaelu a Terezu v předchozích testech hlavní překážkou na cestě k vytoužené práci.

Dva instruktoři se postaví doprostřed tělocvičny a postupně volají adepty. Počítá se jen každý správně provedený klik – tedy pokrčit paže v loktech, lehce se hrudníkem dotknout země a vrátit se zpět do kliku. „Když honíte pachatele, je úplně jedno, jestli jste muž, či žena. Prostě musíte,“ vysvětluje Holomek, proč dívky nemohou při testech dělat lehčí verzi vzporu ležmo, tedy „dámské kliky“.

Sympatičtí instruktoři se v mých očích mění v nesmlouvavé armádní generály, kteří vojínům šlapou na paty. Dívky končí u čísla třicet a vyčerpáním se hroutí na zem. Střídají je muži a také oni končí svůj výkon celí zrudlí a vyčerpaně dosedají na lavičku. „V tréninku jsem kliků dal o pár víc, ale snad dobrý,“ hodnotí svůj výkon oddychující Matěj.

„Šestnáct, šestnáct, šestnáct,“ počítá můj několikátý pokus o klik instruktor a odmítá mě pustit dál k číslu sedmnáct, neboť cvik nebyl poctivý. Docházejí mi síly, cvičitele začínám nesnášet. Zavírám oči a vlna nenávisti se přelévá i na fotografa, který mi s úsměvem strká objektiv před obličej. „Pojď, to dáš!“ hecuje mě Holomek. Správných kliků jsem zvládla osmnáct, zbylých deset nebylo dost poctivých. Konec, hltám vodu a ruce se mi klepou.

Času na odpočinek ale není nazbyt, na řadu přichází třetí disciplína – celomotorický test, který má prověřit vytrvalost budoucího policisty. Dřep, leh na břiše, dřep, stoj spatný, dřep, leh na záda, dřep, stoj spatný – a to celé dokola. Adept musí ve dvouminutovém limitu zvládnout co nejvíc cviků, ve hře je jeho budoucnost.

„To nesnáším, připadám si vždycky jako ryba, co se plácá na suchu,“ prohlásí bývalá prodavačka Tereza. Hecuji se a cviků zvládám čtyřiatřicet a získávám dvanáct bodů. Sahám si na dno svých možností a soudě dle výrazu dalších uchazečů nejsem jediná. Celé tělo se mi třese. Po mém boku leží schoulený bývalý fotbalista Aleš – i jemu došly síly.

Nastává čas na matematiku. Adepti začínají spolu s mluvčí pražských policistů Violetou Siřišťovou, jež je po celou dobu psychicky podporuje, počítat body. Před nimi je poslední disciplína – běh na 1000 metrů proti chronometru. „Jsem nervózní za ně, vždycky to hrozně prožívám,“ líčí Siřišťová v policejní uniformě. „Chybí mi šest bodů, musím to zaběhnout v čase pod 4:50 minuty,“ spočítala si drobná blondýnka Michaela.

„Hned volám babičce!“

Přesouváme se ven na ovál. „Start!“ zakřičí instruktor se stopkami v ruce. Vybíháme ve skupince a první se do cíle řítí devatenáctiletý Matěj, který v úhrnu získal nejvyšší bodové ohodnocení, nasbíral 43 bodů. Tereza a Michaela si připisují shodně 36 bodů – fyzické testy tedy zvládly, byť o chlup. „Musím to zavolat rodičům a babičce!“ skáče radostí Michaela.

Ve fyzických testech uspěli z mé skupiny všichni – kromě mě. Byť jsem v každé disciplíně získala minimum čtyř bodů, na kýžených 36 bodů jsem nedosáhla. Testy jsem hluboce podcenila navzdory tomu, že se nepovažuji za nějakého sportovního asociála. Jedno je jisté – i přes současný podstav v řadách strážců zákona policie v posuzování fyzické způsobilosti uchazečů nepolevila. „Nevěšte hlavu a přijďte za měsíc, napoprvé neprojde polovina adeptů,“ loučí se se mnou Holomek. Už se na sebe opět smějeme..