Stát versus Fritz Bauer!

 Je to název filmu, který se odehrává v poválečném Německu a ukazuje dobu, kdy i deset let po 2. světové válce měli nacisté vliv. Spousta bývalých nacistů začala pracovat pro tajné služby, státní správu, policii a německé koncerny. Někteří bývalí nacisté se dali do služeb CIA. Ústřední postavou fikce filmu je skutečný prokurátor Fritz Bauer, který se snaží svým mladým týmem státních zástupců bývalé nacisty dostat před soud. Mezi nimi je i původem Rakušan Adolf Eichmann, organizátor konečného řešení vyhlazení židů tedy holokaustu. Do Německa odešel až roku 1933. Po válce uprchl z Německa a skrývá v Argentině. Do Argentiny uteklo přes deset tisíc nacistů. V roce 1950 se mu podařilo za pomoci organizace Tichá pomoc (Stille Hilfe) odplout na lodi do Argentiny, kde se usadil.

Tichá pomoc pro válečné zajatce a internované osoby je organizace, která pomáhá zatčeným, souzeným a hledaným osobám z bývalých řad SS. Své aktivity započala již v roce 1946, jakožto tajná skupina pomáhající bývalým nacistům v útěku do zemí Jižní Ameriky. O pět let později byla oficiálně zaregistrována pod názvem Tichá pomoc jako humanitární organizace. Poté již mohla výrazněji pomoci např. při soudních procesech na právní náklady, zdravotní péči apod.

Nyní zpět k Eichmannovi. Jeho chycení a vydání do Německa brání prokurátorovi Fritz Bauerovi Spolkový kriminální úřad pro vyšetřování a zpravodajská služba, kde mají nacisté své příznivce. Spolkový úřad se odvolával na to, že nejsou jeho věcí politické zločiny. To se dá vykládat, že válečné zločiny považoval za politické! Překážky kladla i německá vláda, která pod vedením kancléře Konrad Adenauera z CDU se snažila o usmíření s Izraelem a zároveň dělala svoji politiku vyrovnání s minulostí, kam se souzení Eichmanna v Německu nehodilo.

Jedním, kdo dělal Buerovi problémy byl jeden z hlavních poradců a spolupracovníků kancléře Adenauera bývalý nacista Hans Globke, který se v nacistickém Německu jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů. Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77 % vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti. Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci v západoněmecké zpravodajské službě BND. Z nově zveřejněných materiálů CIA vyplývá, že se Adenauer obával zatčení nacistického válečného zločince Adolfa Eichmanna, protože Eichmann mohl odhalit Globkeho nacistickou minulost. Západní Německo mělo možnost Eichmanna dopadnout již v roce 1958. Adenauer se snažil také ovlivnit proces proti Eichmannovi v Jeruzalémě po jeho dopadení izraelskou tajnou službou a Izraeli při setkání v New Yorku s ministerským předsedou Izraele Davidem Benem Gurionem pohrozil, že omezí zbrojní dodávky z Německa, pokud by bylo při procesu s Eichmannem zmíněno Globkeho jméno.

Adenauer využíval Spolkovou zpravodajskou službu (BND) ke sledování politické opozice i koaličních partnerů, včetně budoucího kancléře Willyho Brandta. Podle německého týdeníku Der Spiegel „Špiclováním právník Adenauer porušil elementární základy parlamentní demokracie. Šlo o porušení práva, které by ho pravděpodobně připravilo o úřad, kdyby vyšlo na veřejnost.“ I proto neměla vláda zájem chytit a soudit v Německu Eichmanna, který byl později izraelskou tajnou službou Mosadem unesen do Izraele. Bauer k chycení přispěl, což se veřejnost dozvěděla až 10 let po jeho smrti. Fritz Bauer byl žid, socialista a měl osobní zkušenost z koncentračního tábora s nacismem.

Filmem se prolíná linka, kdo je vlastizrádce! Pro Němce citlivá otázka. Bauer riskoval spoluprací s Izraelským Mosadem, že bude také označen jako vlastizrádce a byl zpravodajskou službou sledován. V té době se přestalo také mluvit o atentátnících na Hitlera jako vlastizrádcích. Eichmann byl nakonec v Jeruzalémě odsouzen a popraven za své válečné zločiny. Popsal jsem vám zhruba vše v historických souvislostech. Výrok Fritze Bauera „Když opouštím svou kancelář, vstupuji na nepřátelské cizí území“, je autentický. Ostatní děj filmu nechci prozrazovat, kdybyste se na něj někdy chtěli podívat.

Ve filmu mě zaujala pasáž o vlastizrádcích v souvislosti s dnešní dobu a vlastizrádcích spojených s návštěvou německé poslankyně CSU. Ve filmu mě zaujal také postoj kancléře a politika sesterské strany CDU k vyrovnání s válečnými zločiny. Také jméno poradce německého kanceláře mně připomnělo jedno jméno poradce bývalého ministra vnitra, který musel později odejít. Snímek otevírá mimo jiné téma (ne)vyrovnání se s národní minulostí. Zatímco hlavní hrdina chce, aby byli viníci potrestáni, jeho podezření, že nejvyšší struktury často kryjí nacistické zločince, den ode dne sílí.

Němci se musí se svojí historií vyrovnat sami. Napřed musí začít u přiznání viny! Poslední jejich snahy pomocí knihy, která tvrdí, že se Češi podíleli na holokaustu, byla křtěna na německé ambasádě v Praze a české ambasádě v Berlíně. To má vyjadřovat symboliku souhlasu a smíření. Autoři na ní dostali grant. Kniha je nová německá propaganda!

Mimochodem na křtu této knihy byli některé známé české osobnosti. To mi zavání kolaborací!

Vše zapadá do jiného výkladu dějin podle současných politických trendů. Tomu musíme zabránit!

Zdroj: Wikipedia, film Stát versus Fritz Bauer, Bundes archiv, Spiegel.
Foto: Fritz Bauer, Adolf Eichmann, Konrad Adenaurer, Hans Globke,  
https://www.ceskatelevize.cz/…/11601565119-stat-versus-fri…/