Vondrka o Pardubicích: Teď je hlavní nastavit strategii do budoucna

A doteď ji neměly, viďte?
Klub se na poslední chvíli zachraňuje už několik let, což je právě důsledek nekoncepčnosti. Průšvih byl, že se tam vyměnilo strašně moc hráčů, trenérů i lidí ve vedení. To je špatně. Když tam chce někdo něco nastavit a nevychází to, tak přijde někdo jiný a dělá to zase od píky. To je pak těžké. Je potřeba udat jeden směr, což by šlo s panem Dědkem.

Narážíte na miliardáře, jenž pomohl zrealizovat váš přestup a jenž nyní usiluje o koupi klubu. Je on tou osobou, která vrátí Pardubicím lesk?
Bavil jsem se s ním a věřím tomu. I od pana Plachého, šéfa Boleslavi, odkud jsem přišel, vím, že by klub vedl dobře. Ještě se o koupi zajímá ale Láďa Pitter, se kterým se znám ze Slavie. Neříkám, že s ním by bylo zle, jen nevím, jakou má koncepci on.

Dědek na vás evidentně udělal dojem.
Spoustu věcí jsme si samozřejmě nestačili říct, ale pevně věřím, že s ním by se situace v Pardubicích pohnula. Strašně důležité bude dohodnout se na pravidlech s městem. Pokud to vyjde, tak půjde hokej v Pardubicích nahoru, o tom jsem stoprocentně přesvědčený.

Byl to on, kdo vás přesvědčil přijít v době, kdy byly Pardubice na odpis?
Šel jsem tam, protože mám rád výzvy. Rozhodl jsem se hrozně rychle, po rozhovoru s ním mi to trvalo asi dvě hodiny. Potřeboval jsem už mít radost z hokeje a být vidět. Věděl jsem, že tam budu hodně hrát. Věřil jsem, že mým příchodem se může hodně změnit a to se nakonec povedlo.

Primárně tedy pro vás byla důležitá sportovní stránka?
Primární bylo Pardubicím pomoct. Mám rád výzvy. Byli jsme pod tlakem, protože by bylo docela komplikované, kdyby klub s takovou historií a fanouškovskou základnou spadl do druhé ligy. Strašně dlouho to je hokejová bašta. Kvůli tomu jsem to vzal. Jsem hrozně rád, že jsme to zvládli, že se mi dařilo a mohl týmu pomoct.

Cítil jste, jak vaším příchodem i angažovaností Dědka stoupla v Pardubicích naděje?
Jo, bavil jsem s klukama s trenérama a všichni věřili. I teď si všichni přejí, aby se stal vlastníkem. Není nic lepšího, než mít jednoho majitele právě vzhledem k nějaké koncepci. Samozřejmě, že jde vždy o peníze, ale hlavní je nastavit strategii do budoucna. Pak už to pojede.

V Pardubicích jste pookřál. Proč to v Mladé Boleslavi nebylo ono?
Přemýšlel jsem nad tím hrozně dlouho a byl až tak zoufalý, že jsem si začal myslet, že je to ve mně. Přestával jsem si věřit a říkal si, že už jsem starý.

Což se ukázalo jako nepravda.
V Boleslavi jsme měli čtyři vyrovnané lajny a ta čtvrtá hrála fakt dobře. Musela hrát a bylo dobře, že hrála. Ale nám starším to ubíralo ice-time. Já byl ale vždycky zvyklý hrát přes 20 minut. Byl jsem v zápase, bavilo mě to, bylo to úplně jiné. Tehdy jsem se dostal v průměru na patnáct, a to je hrozně málo. Ale jinak nemůžu říct na Boleslav nic špatného, vyšli jsme si vstříc a máme dobrý vztah.

Jak velkou radost vám udělalo přijetí v Pardubicích a že se obrat hodně připisuje vám?
Je to taková satisfakce, samozřejmě mě to těší. Jsem hrozně rád, že se záchrana povedla. Hrozně mě tam hokej zase baví. Kvůli tomu jsem tam šel. Pokud se dobře posílí, tak by měl tým šlapat. V Pardubicích mě totiž překvapila jedna věc.

Jaká?
Kabina. Myslel jsem si, že tam budou všichni schlíplí, ale kluci byli pozitivní. Odehrál jsem tam čtrnáct zápasů a my prohráli v základní hrací době dva. Jinak se všechno vyhrálo. Akorát to bylo těžké v tom, že pro nás byl každý zápas jako play off. Jednou jsem vyhráli, ale každý apeloval, že to musíme potvrdit příště a příště. Nakonec jsme toho vyhráli hodně. Musím přiznat, že jsem si při příchodu myslel, že záchrana bude jednodušší.

Fakt?
Myslel jsem, že když vyhrajeme pár zápasů, tak budeme na dostřel ostatním a v klidu. Před posledními osmi zápasy jsem počítal, že nám bude stačit vyhrát tři čtyři. Vyhráli jsme šest, a přesto se zachránili jen tak tak. Tomu bych nevěřil. 

A to vám ještě hodně pomohlo Kladno. Stačilo, aby dvakrát vyhrálo a bylo zle.
Oni byli v pohodě. Když jsem přišel do Pardubic, tak měli o patnáct bodů víc. Když začali prohrávat, tak jsem začal věřit. Nakonec jsme uhráli 63 bodů, což je na záchranu docela dost. Svědčí to o tom, že je liga hrozně vyrovnaná.

Projevila se v závěru zkušenost kádrů? Na papíře nejsou Pardubice špatné.
Věřím tomu, že i bez výraznějších posil můžeme hrát dobře. Kluci mi vyprávěli, jak to měli těžké v létě, strašně dřeli, až moc. Do ligy šli přetrénovaní, a to je prostě špatně. Pak skončil Láďa Lubina a přišel nový trenér a tým se musel učit nový systém. Chvíli trvá, než si na něj zvykne, do toho další porážky, poslední místo... Teď se to snad zklidní, parta je tam super a myslím, že jsme nehráli vůbec špatný hokej.

Co teď děláte? Už trénujete?
Teď začínám, ale sám. Potřeboval jsem si orazit, protože jsem měl nějaké bolístky. Byl jsem omlácený, bylo toho dost. Odpočinul jsem si. Objednal jsem si airbike, na něm budu jezdit, ještě si koupím jeden posilovací stroj a budu se udržovat. Prvního května začnu přípravu se svým trenérem, pokud bude zrušený nouzový stav. Už mi to chybí.