Baníku, Spartě i Bohemce pomohlo město. Slavia mála smůlu. Proč? Nikdo neví…

„V Nedělním Sportu jsme si pod titulkem Baník: Doma na Bazalech mohli přečíst ódu na Bazaly, které se dnes staly tréninkovým centrem ostravského ligového klubu. Luboš Kozel, trenér Baníku, mimochodem bývalý slávista, říká, že takové podmínky má u nás jen Sparta, možná ještě Mladá Boleslav. Úřadující mistr Slavia však ne. Jak je to možné?“ ptá se bývalý šéf Odboru přátel Slavie Ladislav Adamec. 

„A proč se musí její stejně talentovaná mládež spokojit s několika lokalitami, které klub pracně vyhledává, aby uspokojil stále rostoucí zájem o fotbal v červenobílém dresu? V Ostravě pomohlo Baníku město. Kde by asi ostravský klub dnes byl bez jeho pomoci a pochopení Vítkovických, kteří stadion užívají a hrají na něm své zápasy? Patrně by měl velký problém a kdoví, kdo by dnes na zrenovovaných Bazalech trénoval. Ani Spartu nenechaly stát s pražským magistrátem na holičkách, když jí poskytly pro její velkolepý projekt plochu velkého strahovského stadionu. Navíc Praha přihodila tučnou dotaci,“ připomíná Adamec.

Jak známo, na začátku 21. století se objevovaly tendence strahovský stánek zbourat, nakonec ale padlo rozhodnutí, že bude zachován. V roce 2003 část největšího stadionu na světě za značné finanční podpory hlavního města Prahy rekonstruovala AC Sparta Praha - fotbal. Vzniklo zde sedm fotbalových hřišť normálních rozměrů, z nich jedno s umělým trávníkem, a jedno hřiště na minifotbal, také s umělým povrchem. V roce 2014 se vyřešily složité majetkové vztahy a stadion připadl městu.

Před sedmnácti lety se ovšem původní náklady na rekonstrukci velkého strahovského stadionu ve prospěch Sparty v řádu stovek milionů korun minimálně zdvojnásobily. Rozdíl tenkrát velkoryse uhradilo hlavní město v čele s tehdejším primátorem Pavlem Bémem.

Někdo má štěstí

„To Slavia na to šla jinou cestou, ovšem musela spolknout hořkou pilulku. Před pár lety i ona nalezla prostor vhodný pro výstavbu a vybudování mládežnické akademie. Nalezla i pochopení a zájem městské části, na jejímž území se pozemek nachází, jenže vlastník – Magistrát hlavního města Prahy byl z nějakého, zatím neznámého, důvodu, proti. A tak magistrát, přestože neměl problém koupit za peníze daňových poplatníků stadion ve Vršovicích pro potřeby Bohemians Praha 1905, souhlas ke koupi případně pronájmu pozemku, na němž kdosi po několik let pěstuje řepku, nedal. I to je přístup k podpoře mládežnického sportu. Někteří mají zkrátka štěstí,“ dodává Adamec.

Je to vskutku zvláštní. Vysvětlení bychom mohli hledat v čínském majiteli, který nyní vlastní Slavii, a v postojích současného politického vedení Prahy. Jenže věc se týká i předešlé, vůči Pekingu, velmi vstřícné radnici, takže v tom asi problém nehledejme. Ostatně předtím měla Slavia jiné majitele.

Kdo komu ve městě fandí?

Možná je to velmi jednoduché, třeba jen jde o běžný lidský faktor, totiž komu zrovna lidé ve vedení města fandí. U klubů v menších městech a obcích to mají jednoduché, v Praze je to složité, konkurenčních klubů je tu několik. Pavel Bém se netajil tím, že je velký sparťan, později to měli na magistrátu dobré třeba „Klokani“. Nic proti tomu, i taková může být motivace a lobbing. Za minulého režimu slávisté sparťanům říkali posměšně „Kapkovi hoši“. Podle jména Antonína Kapka, velmi vlivného a obávaného vedoucího tajemníka městské organizace KSČ v Praze. Rovněž velkého sparťana, který po listopadu 1989 spáchal sebevraždu, když se oběsil na své chalupě. (Dnes jsou naopak slávisté posměšně přezdíváni coby „Číňani“.).

Ovšem, jak k tomuhle různému přístupu vedení měst přijdou mladí fotbalisté, pro něž přednostně tyhle areály vznikají? Nepřipomíná to náhodou tak trochu hrátky s dotacemi, kvůli nimž nyní stane před soudem expředseda FAČR Miroslav Pelta, který většinou dobře věděl, „kudy běží zajíc“?