Zvíkov (Boharyně)

Tato lokalita na jih od Nechanic byla osídlena již v pravěku. Bohužel většina nálezů z 19. století byla z neznalosti zničena. Ze záznamů víme, že při kopání základů pro stavbu špýcharu a chléva Antonína Pražáka v čp. 4 byly v roce 1899 nalezeny popelnice se zbytky spálených kostí. Další popelnice se našly na poli Antonína Šarouna z čp. 12. Na osídlení z doby hradištní nebo ještě ze starších dob by ukazovaly 2 mohyly v lese „Hájku“ a další v lese „Hatích“. Později zde byla vystavěna tvrz, ale kde se nacházela, to dnes již nevíme. Snad od ní pochází název „Na Tvrzi“ pro určitou část budov bývalého dvora.

Stejné je to s původem pojmenování vsi, o němž nalezneme v knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž" od prof. Antonína Profouse toto: "3. Zvíkov (lid. ze Zvíkova, Zvikovák), ves 3 km jjz. od Nechanic: 1395 in Zviekov, ..de Babicz, DD. 14/4; 1407 in Boharin, ..in Zweykow, LEr. V, 763/1054; 1412 cens. in v. Zwiekow pro altari ..in Boharin, LEr. IX, N3 (O4); 1530 Boharyni tvrz ..a ves Puchlowicze ..a ves Zwykow, AMV. - list C V. 783; 1546 Staněk Hrabiš z Zvíkova ..s volí Jana Boharynského z Hrádku, Sedl. z AMV.; 1587 (1580) v. c. Zwjkow ..s rybníkem Geljtkem ..(prodali) Janovi Sadovskému z Slaupna a na Sadowj, DZ. 68 P 18; 1654 Zvíkov, Doskočil 260 z BR. 13/1429; 1790 Zwikow, Swikow, Schal. XVI, 17; 1835 Zwikow, Som. III, 31; 1848 Zvíkov, PalP. 113." Podle všeho by mělo jít o odvozeninu od osobního jména "Zviek" ("Zvík") nebo od staroslovanského či staročeského výrazu "zviek", který je v dnešní češtině známý jako zvuk. Nejblíže mu je polské slovo "dźwięk". Podle Františka Ladislava Sála má název vsi pocházet od toho, že se zdejší lidé houževnatě drželi starých zvyků a byli na ně hrdí. Z tohoto důvodu se jim říkalo staří zvykováci a osadě prostě Zvykov.

První zmínka o této obci pochází z roku 1395 a již od dávných dob býval Zvíkov zvláštním statkem. V roce 1407 Matěj Babický z Boharyně, řečený House, pán na Zvíkově, věnoval 2 kopy úroků z Boharyně a Zvíkova ve prospěch královéhradeckého dominikánského kláštera. Podle zápisu z roku 1530 patřily Zvíkov, Trnava a Puchlovice k boharyňské tvrzi. Tehdy Bořek Boharyňský z Hrádku prodal tvrz, dvůr a ves Boharyni, dvůr a krčmu v Homyli, vsi Puchlovice, Trnavu a Zvíkov a lidi v Kunčicích městu Hradci Králové. V roce 1541 byly odtud odváděny do královéhradeckých důchodů 4 kopy a 47 grošů svatohavelského úroku. O 6 let později byl Zvíkov zkonfiskován městu Hradci Králové a ještě téhož roku ho získal Jan z Pernštejna na Pardubicích. Po něm přišel v roce 1548 Bernart Jestřibský z Rýzmburka a roku 1623 držel Zvíkov Jan Bernart Jestřibský z Rýzmburka. V letech 1587 a 1600 byl poprvé zmíněn zdejší vejsadní šenk. V roce 1646 držel sadovské panství (Sadovou, Kunčice, Trnavu, Zvíkov a Sovětice) Václav Macák z Ottenburku, a poněvadž se jeho manželka podruhé provdala za Jana Arnošta hraběte Schaffgotsche, přešlo do majetku jeho rodu. Kolem roku 1652 náležel Zvíkov sirotkům po Adamovi Rodovském z Hustířan. V roce 1657 vyhořelo čp. 5 a 6, roku 1712 čp. 10 a 8, v roce 1718 čp. 8 a 9, roku 1727 čp. 12. V roce 1711 byla poprvé zmíněna panská myslivna za Budínem, tzv. „Kvartýr“. Roku 1717 byl zmíněn první známý rychtář, kterým byl šenkýř Václav Skořepa. O rok později vystavěla vrchnost novou hospodu čp. 9, kterou zapsala Václavu Skořepovi. V roce 1771 byl Zvíkov odtržen od sadovského panství a přešel v držebnost hraběte Karla Ignáce Claryho. Od té doby se jeho držitelé neustále střídali. Roku 1778 jej koupil Jan Pavel Pacald z Adelsschwunku, v roce 1787 František Antonín Richter a po jeho smrti roku 1792 Anna Langrová, roz. Špačková, po smrti jejího prvního manžela v roce 1803 její druhý manžel Ignác Schilbach. Roku 1787 byl Zvíkov přidělen k boharyňské farnosti. V té době asi došlo rovněž k přiškolení Zvíkova do Boharyně. Předtím navštěvovaly zdejší děti školu v Nechanicích. Záznam o tom pochází z roku 1772. Konečně byl roku 1854 ukoupen za 60 450 zlatých Františkem Arnoštem hrabětem z Harrachů a od té doby byl alodiálním statkem.

V roce 1849 se stal Zvíkov samostatnou politickou obcí. Prvním voleným starostou se stal Václav Peřina z čp. 4. 3. července 1866 přijela do obce pruská jízdní hlídka a po jejím odjezdu rakouští dragouni. Roku 1882 byla zrušena panská štěpnice, když hrabě Harrach převzal dvůr Zvíkov do vlastní režie. O 2 roky později byla provedena stavba silnice z Boharyně přes Zvíkov do Barchova. 14. září 1897 vyhořela stará hospoda a v ní uhořel 27letý slovenský dráteník Kašpar Zákamenský z Vysoké u Trenčína. V roce 1897 byl ustaven SDH, jehož prvním starostou byl František Vyleťal z čp. 12 a velitelem Antonín Pražák z čp. 4. O rok později byl postaven obecní domek čp. 21, v němž bydlela místní chudina, byla v něm umístěna hasičská zbrojnice a od roku 1919 rovněž obecní zvonek. V srpnu 1901 vyhořela stavení čp. 7, 10, 15, 16 a špýchar u čp. 6. V roce 1902 byla postavena panská hájenka čp. 23 u Malých Babic a vyhořelo stavení čp. 14. Roku 1903 vyhořela panská stodola ve Zvíkově. Tehdy tu byli jedinými živnostníky: hostinský Václav Kulhánek, kupec František Hruška a kovář Matěj Syrůček. O 2 roky později byla zrušena panská zahrada. V roce 1907 byla ustavena místní agrárnická organizace. 17. března 1907 došlo k ustavení Vodního družstva ve Zvíkově. Svoji praktickou činnost však zahájilo až 6. ledna 1923, kdy provedlo svoji valnou hromadu, na níž byli zvoleni všichni dosavadní funkcionáři a došlo k jednání o melioraci pozemků. Roku 1910 založil SDH svoji knihovnu, z níž se později stala obecní knihovna. V roce 1913 se v obci uskutečnil župní hasičský sjezd. O rok později byl vystavěn domek čp. 17, v němž od roku 1923 provozovali František a Aloisie Freiberkovi obchod smíšeným zbožím. Během 1. světové války padl 1 zdejší muž na frontě (Čeněk Šejvl) a 1 zemřel po demobilizaci (František Stránský).

Roku 1918 vznikla místní organizace sociálně demokratické strany, která zanikla v roce 1934 pro nedostatek členů. 21. listopadu 1920 proběhla ustavující valná hromada Vzdělávacího spolku ve Zvíkově. O 3 roky později vznikla místní Domovina domkářů a malorolníků (zanikla roku 1928 a obnovena byla v roce 1931). Roku 1924 byly zdejší polnosti rozparcelovány mezi drobné rolníky a z hospodářských budov byl vytvořen zbytkový statek pro Josefa Jakše. V letech 1925-1927 došlo k odvodnění zdejších pozemků. 15. května 1926 bylo ustaveno Družstvo pro rozvod elektrické energie ve Zvíkově. 20. října 1926 byla obec připojena na elektrickou síť z Hradce Králové. 27. ledna 1934 bylo založeno místní sdružení republikánského dorostu (Zvíkov, Budín a Malé Babice), jež 1. května téhož roku zasadila před čp. 9 „Švehlovu lípu“. V prosinci 1935 vyhořel ve dvoře velkostatku Josefa Jakše starý ovčín se zásobami sena, slámy a hospodářským náčiním. V roce 1937 byla zřízena kanalizace. O 2 roky později vznikla místní organizace Národního souručenství a Mládeže NS. Během německé okupace nesla obec název Swikow. 26. března 1945 se přidali k sovětskému paravýsadku Kirov zdejší občané Josef Kardasz, Josef Jakeš a Miroslav Hruška, kteří pak v rámci oddílu bojovali až do konce války. První dva jako minéři a třetí jako rozvědčík a kulometčík. Roku 1946 byl postaven hřbitov se studnou a žulovým pomníkem. O 2 roky později byla prováděna kanalizace a založena místní organizace KSČ. V roce 1949 se pracovalo na obnově rybníku. Roku 1957 bylo založeno JZD, které bylo 1. ledna 1974 připojeno k JZD Boharyně. 17. prosince 1961 došlo k požáru v družstevní porodně prasnic. Roku 1970 byl opraven kulturní dům. V letech 1970-1971 byla vybudována silnice ze Zvíkova na Budín. Od 1. ledna 1976 je Zvíkov součástí Boharyně. V roce 1984 byly upraveny zdejší komunikace. 25. října 2003 došlo k požáru klubovny, jež byla vybudována z bývalé drůbežárny. Roku 2009 byla vyspravena silnice do Budína a opravena střecha obecního domku. V roce 2010 došlo k úpravě nebytových prostor z bývalé prodejny potravin na společenské zázemí pro místní občany a k celkové opravě veřejného osvětlení. O 4 roky později získal obecní domek novou fasádu a 4 nová okna. Roku 2017 byla opravena hřbitovní zeď.

Ze zdejších pamětihodností je nutno jmenovat: kamenný kříž na kopci a sochu Panny Marie. Kříž na kopci byl postaven na pozemku zvíkovského dvora, kde se sbíhaly cesty z Boharyně a Zvíkova k Novému Bydžovu. Postavit ho nechal Ignác Schibach, který složil kapitál 6 zlatých na jeho udržování. V roce 1855 byl postaven od zbylých dědiců Glosnerových a 8. června téhož roku byl posvěcen boharyňským farářem P. Václavem Kotlandem. V roce 1907 byl kříž opraven z fundace uložené u manželů Rybářových v Kunčicích. Opravu provedl sochař Josef Mejstřík a kříž byl znovu posvěcen 29. června 1907 farářem P. Josefem Váňou. Socha Panny Marie byla postavena roku 1858 a 12. září téhož roku byla posvěcena farářem P. Václavem Kotlandem. K její obnově došlo v roce 1936. Od jejího postavení se slaví zdejší posvícení první neděli po svátku jména Panny Marie, tj. počátkem září, kdežto dříve se slavilo první neděli po svátku andělů strážných. Dříve býval ozdobou vsi malý zámeček s poplužním dvorem, ale to je již minulost. Výraznou místní postavou býval rolník Josef Šaroun, který působil jako účetní Okresní záložny hospodářské a v roce 1945 se stal členem ONV a byl i jedním z delegátů zemského sjezdu Národní fronty.