A hned zkraje přibližme čísly, že velkorysý opravdu byl. V jedné své části obsáhl přes deset tisíc lidí a sledoval je po dobu dvaceti let.
„Konvenční přesvědčení bylo, že jednotlivce může k návykové látce přimět jakákoli negativní emoce – zlost, znechucení, stres, smutek, strach, stud,“ cituje server PsychCentral jednoho z autorů práce Charlese A. Dorisona. A dodává, že jeho tým detekoval mnohem přesněji emoci, která ke kouření vede: „Shledali jsme, že speciálně mocným spouštěčem užívání návykových látek se zdá být smutek.“
Prohlédněte si anti-tabákové plakáty |
Poukázaly na to hned čtyři studie, na nichž je práce, která vyšla v magazínu Proceedings of the National Academy of Sciences, založená.
Čím větší smutek, tím větší nikotinová žádostivost
V první zkoumali vědci údaje celkem 10 685 lidí po dvacet let, aby zjistili, že ti, kteří se doznali k pocitu smutku, bývali častěji kuřáci nebo se ke kouření vraceli. A čím silnější pocity smutku vykazovali, tím častěji se ke kouření uchylovali. Jiné negativní emoce takovou souvztažnost s kouřením neprokázaly.
Slovo souvztažnost však bylo zcela na místě, první studie totiž ještě nedoložila příčinný efekt. Kouřili lidé proto, že byli smutní, nebo podléhali oné náladě proto, že byli na nikotinu závislí? Na tuto otázku první práce neodpověděla. Proto vědci přistoupili k druhému experimentu, líčí server EurekAlert.
Při něm si vzali k ruce 425 kuřáků a všem nabídli videoklip. První třetině pustili teskné video o ztrátě životního partnera, druhé neutrální nahrávku, třetí počastovali nechutným videem zachycujícím nečistou toaletu. Všechny tři skupiny poté měly o zhlédnutém klipu sepsat osobní „recenzi“. A vědci pozorovali, kterou skupinu kuřáků to požene k cigaretě nejžádostivěji. Byla to první – ta, kterou vystavili smutnému motivu.
Pasivní kouření známe. Jenže škodí i kouření z třetí z ruky Můžete být v nekuřáckých prostorech, kde si už roky nikdo nezapálil, například v kině. Vaše plíce přesto mohou dostat tolik zplodin, kolik by jim při filmu uštědřilo až deset pasivně vykouřených cigaret. Kuřáci je totiž přinesou na šatech, kůži, vlasech. Tvrdí to aktuální studie. |
Třetí pokus byl vlastně obměnou předchozího a účastnilo se ho sedm stovek mužů a žen. Jedna skupina sledovala video a psala text na téma smutku, druhá měla štěstí a obdržela neutrální motiv. Obě dostaly na výběr, zda by měly zájem o méně potáhnutí z cigarety hned, nebo o víc později. Skupina zpracovávající smutný námět byla netrpělivější.
Čtvrtá studie se pokusila nálezy zpřesnit. Na 158 kuřáků při ní muselo po osm hodin od cigarety abstinovat, což vědci kontrolovali měřením. Další pokus již známe, jedna část tesknila při tíživém videu a měla napsat text s námětem bolestné ztráty, druhá se dívala na neutrální video a dostala zadáno referovat o svém pracovním prostředí. Poté jim výzkumníci dovolili zakouřit si cigaretu své značky. Při tom je však velmi vědecky sledovali – účastníci a účastnice mohli bafat skrze zařízení, které měřilo rychlost nikotinových vdechů, jejich trvání i objem inhalovaného kouře. Výsledek? Respondenti, jimž vědci naordinovali smutek, kouřili frenetičtěji, netrpělivěji a popotahovali mocněji.
Autoři práce přitom zdůrazňují, že nešlo o rozmarnou etudu zvídavých vědeckých hlav. Navzdory pěti desetiletím osvětových kampaní zůstává ve Spojených státech kouření nejčastějším důvodem úmrtí, jimž by šlo prevencí zabránit.
Vědci věří, že pokud se bude vědět přesněji, co muže a ženy ke kouření žene, bude možné epidemii kouření čelit účinněji. Například efektivnějším kampaněmi, podotýká Jennifer Lernerová z autorského týmu. Pokud je totiž nález jejího kolektivu správný, měla by se kampaň proti kouření vyhýbat sdělením, obrazům a motivům, které mohou vyvolávat smutek, jímž vlastně kuřáky ke kouření neúmyslně popohánějí.
