Do Sparty přišel v roce 1978 z Púchova a upozornil na sebe hned ve svém prvním ligovém utkání, v němž gólem rozhodl o vítězství 1:0 nad Slavií. Povolávací rozkaz ho poslal do RH Cheb, odkud se vrátil na Letnou, brzy se stal kapitánem a v letech 1984 – 1989 s jedinou výjimkou každý rok slavil titul. Svými výbornými výkony si našel cestu i do národního mužstva, v jehož dresu nastoupil k 52 utkáním, včetně velice úspěšného světového šampionátu v roce 1990 v Itálii. V roce 1986 ho zdobila koruna nejlepšího československého fotbalisty.
„Ve Spartě se vytvořil skvělý tým pracovitých hráčů, kteří chtěli ve fotbale něčeho dosáhnout. Trenér Václav Ježek nás naučil na sobě tvrdě pracovat, což se projevilo ve výborných výsledcích v lize i na mezinárodní scéně a otevíraly se nám dveře do reprezentace i známých zahraničních klubů. Dokázali jsme porazit Barcelonu, Juventus, Real Madrid a další evropské giganty,“ připomíná velice úspěšná léta.
V roce 1989 přijal nabídku nizozemského Eindhovenu, kde se podepsal na jeho dvou titulech. Po necelých třech letech se vrátil do Sparty a hned jí pomohl k historickému třetímu místu v nultém ročníku Ligy mistrů a k dalším třem ligovým prvenstvím. „Byl jsem rád, že jsem zase mohl ve známém prostředí pomáhat na hřišti a s přibývajícími léty předávat zkušenosti talentovaným fotbalistům. V pětatřiceti jsem už cítil, že musím uvolnit místo mladším a tak v roce 1995 v utkání s Bohemians jsem se s hráčskou kariérou rozloučil,“ dodává sparťanská legenda.
Hned v dalším roce se stal trenérem Sparty a dvakrát ji v lize dovedl až na nejvyšší příčku. V roce 1998 pak usedl i na lavičku reprezentačního týmu, s kterým postoupil na mistrovství Evropy. Třikrát se stal trenérem roku a jednou skončil druhý v anketě o nejlepšího trenéra světa. Potom pracoval nějaký čas v Příbrami, ruském Krasnodaru a pak znovu ve Spartě, s kterou v roce 2010 vybojoval prvenství v Superpoháru. Na závěr své trenérské činnosti působil v Ružomberku a před pěti lety ve Slovanu Bratislava.
