Znojmo dnes vstupuje do play off, v němž velkou část času hráči stráví právě v autobusu. Jejich soupeřem je italské Bolzano, kam to Orli mají zhruba deset hodin jízdy. Štreku dlouhou 640 kilometrů absolvují nejméně dvakrát tam a zpět, a pokud nebude po čtyřech utkáních rozhodnuto, tak znovu.
Jak to vypadá v praxi? Mužstvo včera dopoledne vyrazilo ze Znojma na sever Itálie, kam dorazilo večer. Dnes se od 19.45 hraje, po utkání čeká hráče zase nástup do autobusu a ve čtvrtek nad ránem návrat domů. V pátek už se hraje na jejich ledě.
„Znamená to být prakticky 24 hodin pohromadě a nějak fungovat. Kluci jsou ale spolu pět nebo šest měsíců, ponorkové nemoci snad nehrozí. Někdo si v autobuse zahraje karty, někdo lehce zrelaxuje, tréninky asi budou kratší a dobrovolné a zvládneme to,“ odhaduje Jiří Beroun, asistent trenéra, který podobnou sérii ještě jako aktivní hráč Znojma zažil před čtyřmi lety.
Jak se hrajeZápasy obden, lístky jen na pokladnách
|
Orli tehdy hráli čtvrtfinále EBEL proti Dornbirnu, který leží až u hranic se Švýcarskem a je stejně daleko jako Bolzano.
Tehdy se ukázala asi jediná výhoda, která z dalekých cest pramení: během cesty z prohraného utkání bylo dost času vyříkat si co a jak.
Znojmo tehdy prohrávalo 0:2 na zápasy. Po druhé prohře se trenér Jiří Režnar usadil na svém sedadle, nechal hráče chvilku vydechnout a pak si je začal volat k sobě.
„Jeli jsme domů, s trenérem jsme si sedli a on nám k tomu něco řekl. To nám mohlo pomoct,“ vybavuje si Beroun. Třetí zápas tým vyhrál, sérii otočil a slavně došel až do finále, kde podlehl Salcburku. Byla to nejlepší sezona Orlů v EBEL.
Udržet ji při životě možná pomohl i čas v autobuse. „Ta sezona byla tehdy fakt dobrá a nikdo ji nechtěl ukončit výpraskem 0:4 ve čtvrtfinále. Trenér s námi postupně mluvil, aby si každý uvědomil vážnost situace. Zvládli jsme třetí utkání u nás a celou sérii to nastartovalo,“ vzpomíná Beroun. Takhle daleko o čtyři roky později hokejisté Znojma ještě nejsou, jejich čtvrtfinále proti Bolzanu teprve začíná a výrazným favoritem je navíc jejich protivník.
Pro srovnání: v extralize je nejdelší cestou na zápas 530 kilometrů mezi Třincem a Karlovými Vary. Kdyby se ale Oceláři s Energií utkali v play off, hrálo by se po dvou zápasech na jednom místě. V EBEL se dějiště střídají po jednom.
„Kombinaci play off a dlouhých štrek neznám, těžko říct. Minulý rok jsme hráli proti Vídni, to je tady za rohem kolem komína a jsme tam. Věřím, že únava půjde stranou, že adrenalin všechno přebije a pojede to. Mančaft máme silný, to jsme si dokázali. Teď to jen potvrdit,“ vyhlížel před odjezdem kapitán týmu Radim Matuš.
Režim budou mít Orli obdobný jako pro duely v Dornbirnu nebo v Innsbrucku, což je taky dálka. Speciální úpravy v autobuse jim umožní při nočních návratech domů zalehnout, aby si co nejvíc odpočinuli.
„V uličce máme polystyreny, takže místo díry máme rovný podklad. Kluci mají matrace, udělají si pohodu. Většinou je to tak, že jeden spí na sedačkách napříč přes uličku nahoře, druhý pod ním. Já si třeba vozím i svůj polštář. Normálně se tam dá spát, náš autobus je nejlepší v lize,“ chválí vybavení Matuš.
Jeho místo je na zadní řadě pěti sedadel vedle sebe, kde se usazuje i útočník Tomáš Svoboda. „Kecáme, vykládáme si, vylíváme si pocity. Když se vyhraje, je to příjemné, neřeší se kraviny. Když se prohraje, bavíme se, co zlepšit. Pak usneme a nabíráme energii na další den,“ popisuje Matuš.
Trenéři cest nezřídka využívají k prohlížení záznamů zápasů. Kolikrát už během cesty domů analyzují, co hráčům další den přednesou na tréninku.
„Porady v autobuse ale neděláme,“ odmítl asistent Beroun tuto možnost využití volného času. „Kluci mají hokeje nad hlavu. Je lepší, když si vezmou kafe a sejdou se v klidu u videa, než abychom na sebe za jízdy pokřikovali,“ soudí.
Místo porad jedou během jízdy právě filmy z Hrachovinovy kolekce. „Naposledy nám donesl něco válečného, zřejmě nás chtěl nabudit. Vyštrachá i novinky, nosí super věci. Asi ho to baví,“ myslí si Matuš.
