Spřežky „jakto“, „zato“, „nato“… Kdy se píšou zvlášť a která z nich neexistuje?
V dnešním předjarním povídání o mých oblíbených pravopisných jevech se zaměříme na hojně užívané prostředky jak to, na/to, za/to, při/tom, po/tom a po/té. A mimo jiné si opět ukážeme, jak šikovně umí čeština rozlišovat významy a použití některých slov a slovních spojení.
Podívejme se tedy na pravopisné a významové zvláštnosti spřežek, které vznikly spojením předložek a ukazovacího zájmena to.
Rychlé jaktože, které neexistuje
Protože nejsem romanopiscem a ani bych v tom kdovíjak nevynikal, mohu vám rozuzlení svého titulku prozradit hned na začátek – žádná spřežka jakto neexistuje. A tím méně i rychlá složenina jaktože, již s oblibou používáme v každodenním shonu internetové komunikace.
Všechny vazby obsahující jak to se naopak píšou zvlášť, jako dvě slova, a nikdy jinak – jak to; jak to, že… Co se týče psaní čárky za spojením jak to, v první radě záleží na tom, jakou má ve větě funkci.
Čárka následuje vždy po spojení jak to (jak to, že) ve funkci větného ekvivalentu, kdy zastupuje věty typu „Jak je to možné?“ / „Jak je možné (to), že...“
Stejně tak jej oddělujeme čárkou, uvozuje-li vložené vedlejší věty podmětné, předmětné či vztažné (například v tázacích významech „Jak to, že se něco stalo, něco jiného ovlivní?“ či „Jak to, co se stalo, souvisí s něčím jiným?“)
Je také nanejvýš logické, že se čárka nepíše za spojením jak to ve funkci spojovacího výrazu na začátku vedlejších vět a doplňovacích otázek („Domluvíme se, jak to uděláme.“ „Jak to uděláme?“).
Pravidla pro psaní čárek vám snad mnohem více ozřejmí následující konkrétní příklady.
Příklady:
- „Jak to?“ vykřikl Thompson, „vy jste si nezamluvil žádný hotel?“ (Nikolaj Terlecký: Don Kichot ze Sodomy)
- „Jak to, že pokaždé, když se potkáme, musím seškrabávat krev ze stěn?“ (Jan Seghers: Partitura smrti, přel. Iva Kratochvílová)
- „Jak to, že nebyl? Vy jste nevěděli, říkají ty hlasy, že Sovětský svaz to tak nenechá?“ (Kolektiv autorů: Srpen 1968: čtyřicet let poté)
- „Domácnosti […] usilovně hledaly cestu, jak to, co z běžných příjmů neutratily a převedly do spořitelny jako své peněžní rezervy, nejlépe ochránit.“ (Českomoravský profit č. 3/1994)
- „Ale jak to udělat, když on tam má vyloženou blbost, která se samozřejmě potom logicky přičte na vrub překladateli.“ (Petruška Šustrová: Služebníci slova)
Krátce nato přišel na to…
K mému překvapení si spousta rodilých Čechů myslí, že slova nato a zato jsou jen chybně napsanými předložkovými vazbami na to a za to, přičemž sama o sobě nemají žádný význam. Opak je ale pravdou…
Příslovci nato můžeme psát také dohromady a s malými písmeny. Nemá totiž nic společného se zkratkou Severoatlantické aliance, nýbrž označuje synonymum příslovcí potom a poté – brzy nato / krátce nato se něco stalo a podobně.
Jedná se o prostředek zvláště oblíbený v próze a obecně ve všech textech zachycujících sled různých dějů a událostí.
Na to, psané zvlášť, označuje obyčejné spojení předložky na a ukazovacího zájmena to ve čtvrtém pádě – díval se na to, těšil se na to a podobně. Výjimkou nejsou ani ustálené fráze typu ruku na to; jít na to a další předložkové vazby.
Pravopis obou podob nelze zaměňovat! Mezera, stejně jako v mnoha jiných případech, zde rozlišuje slovní druhy a tedy i význam spojení – jednoslovné nato vždy označuje příslovci (poté), dvouslovné na to obyčejnou předložkovou vazbu ve 4. pádě.
Příklady:
- „Cicero vydává první filipiku a krátce nato opouští Řím.“ (Si Sheppard: Bitva u Filipp 42 př. n. l.; přel. Václav Lohr)
- „Třebaže, bratříčku, máme vyjednáno, že dostaneme jíst a pít, nesmíme se na to spoléhat […]“ (K. V. Rais: Zapadlí vlastenci)
Zato vs. za to
Velmi podobnou dvojici tvoří zato a za to. Zatímco dvouslovné za to je prostým spojením předložky za a ukazovacího zájmena to ve 4. pádě (stálo to za to), příslovce zato slouží k vyjádření vyvážení či kompenzace (neviditelná, zato velmi důležitá práce).
V některých případech může dobře fungovat i jako synonymum spojek ale, avšak či knižní spojky leč.
Příklady:
- „Je sice malý, (ale) zato velmi hlučný.“ (Gramatika současné češtiny)
- „V prvé chvíli ji doktůrek ani nepoznal, zato Prokeše ano.“ (Jaroslav Černý: Úsměv, prosím)
- „Tentokrát přijela slavná stěhovací firma Holan. Za to jsem byl rád.“ (Zdeněk Svěrák: Po strništi bos)
- „Bylo jisté, že za to měli obrovskou provizi.“ (Tomáš Tesarčík: Gilbarský král)
Při/tom, po/tom a po/té
Mezi spřažené výrazy pomocí předložek a zájmena to patří také příslovce přitom (při tom) a potom (po tom), respektive poté (po té).
V případě dvojice přitom – při tom je však významový rozdíl výrazně menší. A v mnoha větách tak lze správně použít obě dvě varianty (hrál na klavír a při/tom zpíval).
Jednoslovné přitom nabývá spíše obecného významu zároveň a současně. Viz například titulek portálu Orlický.net: „Superba rozmlátil o strom, za volantem přitom neměl co dělat.“
Dvouslovné při tom se zase obvykle vztahuje k předchozí větě nebo jde o pouhé spojení předložky a ukazovacího zájmena (například byl jsem při tom; při tom slavení zapomněli na to, že…).
O něco jednoznačnější rozdíl již ztělesňují příslovce potom (po tom) a poté (po té).
Časové příslovce potom a poté (tedy synonyma příslovce pak) píšeme dohromady, spojení předložky a ukazovacího zájmena zvlášť – objednáme si a po tom obědě půjdeme… politici volají po tom, aby…
Příklady:
- „Nerozvinutost druhého dějství je přitom cosi, s čím se potýká i řada profesionálů při své tvorbě.“ (Markéta Dočekalová: Tvůrčí psaní 2)
- „Bavili se spolu a při tom neustále něco ťukali do mobilu.“ (Jan Seghers: Příliš krásná dívka, přel. Iva Kratochvílová)
- „Sven přikyvuje a potom řekne: ‚Tak se do toho dáme.'“ (Mons Kallentoft: Vodní andělé, přel. Marie Voslářová)
- „Ale ne, po Geraldovi ne. Po tom se ti bude stýskat až doma […]“ (R. Lacinová-Lindourková: Po prašných cestách Ugandy)
- „Po té události mu Princ zakázal, aby mu volal.“ (Jo Nesbø: Červenka, přel. Kateřina Krištůfková)
Buďme pozitivní a vězme, že čeština není zdaleka tak zmatečná, jak o ní někteří tvrdí – přehlédneme-li třeba zbytečné přechodníky a jiné fosilie minulých století (kdo s koho, být s to a další chuťovky). Mnohdy přitom stačí jen znát její základní pravidla a vnímat obsah našich vlastních sdělení. Co vy na to?
Přeji vám neméně pozitivní vykročení vstříc prvnímu jarnímu měsíci.
Líbí se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli…
