Jak hospodaří katolická církev ?


napsal Řezníček z Brna
Vlkův  úvod:
Církevní restituce  jsou neustále  živou politickou materií. V poště mi přistál zajímavý příspěvek , kterým jeden z kosířů, takto praktikující věřící, reaguje   na  pastýřský  list  pražského  arcibiskupa – kardinála  Duky,  popisující  finanční pozici naší  největší  církve  za poslední hospodářský  rok. Je  to zajímavé a neradostné čtení zároveň. A za  sebe  dodávám, mne ani trochu netěší. A potvrzuje  starou zkušenost, že  získat  majetek je  jedna  věc, ale  umět jej  udržovat,  druhá.  Nejvyšší  čas,  dát slovo autorovi.

O hospodaření katolické církve s nově nabytými majetky, které získala v rámci vyrovnání státu s církvemi, se společnost mnoho nedozví a ani já, který jsem aktivním a praktikujícím členem této církve, nemám žádné další přesnější informace, i když se domnívám, že by nám věřícím měly být řádně a pravidelně předkládány. Minimálně  v  hlavních obrysech.
V poslední době to byla pouze zpráva o majetkovém vstupu českobudějovického biskupství do spořitelního družstva ARTESA. Jinak v podstatě ticho po pěšině.
Proto mne překvapil obsah pastýřského listu, ve kterém se sám pan kardinál Duka  se na začátku nového roku obrací na věřící pražské arcidiecéze.
V úvodu tohoto listu připomíná, že navrácení církevního majetku je rozděleno do 30 let a staví katolickou církev před řadu problémů, které se nedaly a nedají spočítat ekonomicky.
Ekonomickou prosperitu, respektive  budoucí saqmofinancovatelnost se vedení církve rozhodlo postavit na třech sloupech:
Lesní hospodářství
Správa domů a jejich výnosy
Síť hotelů a penzionů
U zmínky o lesním hospodářství pan kardinál připomíná, že kůrovcová kalamita bude znamenat pro církev výrazné  snížení zisku z prodeje dřeva, ale naopak na odstranění kalamity bude muset katolická církev vydat 1 miliardu korun (zatím jen odhad).
Rovněž další projekty, týkající se hotelového hospodaření váznou, takže se nedosahuje zisků, s jakými se počítalo.
Pan kardinál rozhodně nechce vyvolávat paniku, protože připomíná, že zatím se nejedná o bankrot, ale je potřeba nalézt  finanční rovnováhu.
A tím se dostávám k číslům, které jsou v pastýřském listě uvedeny a které se vztahují pouze k pražské arcidiecézi. U ostatních biskupství žádné čísla nemám. Lze ovšem očekávat, že nebudou až  zásadně  jiná.
V roce 2018 uvádí arcibiskupství ztrátu ve výši 112 765 000,- Kč. Nejedná se o žádnou nahodilou ztrátu, protože špatně skončily i předcházející roky : Rok 2017 skončil ztrátou 155 107 000,-, rok 2016 ztrátou 26 541 000,- a rok 2015 ztrátou 52 277 000,- Kč.
Kumulovaná ztráta za poslední čtyři roky tak činí podle pana kardinála 350 milionů korun.
 
Pro mě, jako pro člověka, který pozorně sledoval celý průběh „majetkového vyrovnání“ je šokující, jak vedení církve radikálně změnilo svůj pohled na tzv. církevní restituce.
Cituji pana kardinála:
Začíná být jasné, že vydaný majetek nezajistí ekonomickou stabilitu katolické církve, stručně řečeno, a odpůrci katolické církve si mohou říkat co chtějí, ekonomická odluka církve od státu, jejichž součástí bylo navracení majetku a platba za nevydané nároky neznamená pohádkové zbohatnutí církve ani posílení jejího vlivu.
Bylo to politické rozhodnutí, které katolickou církev bude ekonomicky velmi bolet.
 
Mě ani tak nepřekvapily ekonomické výsledky pražské arcidiecéze, jako změna myšlenkového postoje vedení církve, kdy se toto snaží prezentovat, že se stalo obětí politických rozhodnutí, které teď bude tvrdě platit. Nebylo to snad vedení církve v čele s panem kardinálem a třeba také s  biskupem Holubem, které nadšeně vítalo toto vyrovnání a společnost a věřící přesvědčovalo, že teď konečně začne církev na svém s péči řádného hospodáře a že z hlediska ekonomické stability nás čekají už pouze „světlé zítřky“. Však odborníky na správu majetku máme dodávali jedním dechem.
Na závěr bych ještě položil, z mého pohledu zcela logickou otázku:  Katolická církev stále ještě pobírá od státu peníze na úhradu mzdových nákladů duchovních a za vyrovnání za majetky, které nemohli být vydány. Co bude, až tento mohutný pramen vyschne a skončí podle zákona o majetkovém vyrovnání a katolická církev si bude muset veškeré provozní a investiční náklady hradit pouze z výnosu svého majetku a darů věřících, kterých spíše ubývá než přibývá?
Vlkův  dovětek:
Tolik kolega  Řezníček z Brna.  Za sebe  i  za něj doufám, že  nebude  za  svůj  text  od  matky  církve  nikterak popotahován. Není proč. Jen o pastýřském listě  informuje ty, co nežijí církevním životem.
Za sebe  říkám, že nejsem  těmi čísly, z pastýřského listu  kardinála  Duky nijak překvapen. Vím, že někde v  archivu Kosy mám článek, kde  jsem  trochu počítal, jestli   církvi  vydaný  majetek a doplácené odškodné bude  či nebude stačit na zajištění  stejného provozu, jaký  dokázala mít  v  době, kdy byla  financována pouze státem a  nějak mi to  dvakrát  nevycházelo.  Jen najít  ho jaksi na první dobrou neumím. A  to  po nějaké  kůrovcové kalamitě nebyla  ani památka.
Vedle  toho mám s jednáním  s církevními ekonomickými experty osobní profesní zkušenost. Dokonce trojnásobnou.  Tedy  konkrétně  3 jednání  s jejími řídícími pracovníky  i finančními  specialisty,  kdy  jako zástupce  mého tehdejšího zaměstnavatele  jsme se tehdy  ucházeli o  o částečnou správu  státem  vyplácených finančních prostředků. A bohužel musím konstatovat, že  dílem  jejich  představy  o výnosech byly nereálné a  ti  lidé, ač  velmi příjemní -pak finančně  naivní nebo a to se  týkalo jejich expertů,  když to řeknu velmi  mírně  – byli podivní. Ale  zopakuji výrok klasika -čo bolo, to bolo.
Jenže  při redakci  článku přítele  Řezníčka, jsem tak trochu prolustroval  internet  a hledal informace na téma  církevní ekonomika. Zajímalo mne, zdali  pan kardinál  zůstal jen u pastýřského listu nebo zdali vyvodil  také nějaká konkrétní opatření. A  ejhle  co se objevilo:

Stratég církevních restitucí dostal výpověď. Dukovi došla trpělivost

Píše se tam, že jistý Karel  Štícha, který měl stát  za  ekonomickým schematem  restitučních náhrad  od  státu  a později fungoval  jako  hlavní finanční expert  arcibiskupství – no snad  abych lehce  citoval:

Právě Karel Štícha stál také za modelem restitucí, který byl nakonec schválen parlamentem před více než sedmi lety a vychází z rozdělení na přímé vracení majetku a na vyplácení finančních náhrad.

S tím souvisela i autoritativní pozice, kterou si Karel Štícha vybudoval během dlouholetého působení ve funkci vedoucího správy majetku arcibiskupství.

Jako ekonomický šéf největší diecéze byl Karel Štícha proslulý tím, že nerad připouštěl jiné představy o správě majetku, než sám prosazoval.

Zkrátka  pan Karel Štícha  byl vyhozen. Konečně  někdo, zřejmě pod vlivem čísel, protože  ta nakonec  rozhodují, došel k závěru, že  bývalý  projektant  mostů asi  není  to pravé ořechové, když jde o vygenerování potřebného množství financí na provoz. A má to být  v miliardách ročně.

Církve  to nebudou  mít  v žádném případě jednoduché. I přes  restituce jim není co závidět.  Ty  malé a menší to vědí už dost  dlouho. Římsko  katolická se k tomuto zjištění dostává  postupně a řekl bych, že hodně bolestným způsobem.

Novým šéfekonomem se  stal generální vikář  Jan  Balík. Takže  si ještě  ze zmíněného článku dovolím převzít ještě jednu pasáž, která mne   šokovala:

Zdá se, že Balík má na správu arcidiecézního hospodářství podobné názory jako například Roman Češka, bývalý šéf Fondu národního majetku, který před pár lety působil na Arcibiskupství ve funkci ekonoma. Odešel hlavně kvůli názorovým a kompetenčním sporům se Štíchou. Češka mimo jiné nesouhlasil se Štíchovým východiskem, že církvi budou restituce a finanční náhrady od státu stačit na vlastní provoz. Připomínal také, že církev by se neměla upínat na hospodaření, ale věnovat se hlavně věřícím.

To zdůrazňuje i Balík. „Základní investicí církve je sloužit lidem: výchova dětí a mladých lidí, podpora rodin, doprovázení nemocných a starých lidí. Základní směr církve tedy musí být investice do pastorace a charity – tedy do lidí. Církev ve své podstatě netvoří majetek, ale lidé,“ uvedl vikář.

Naznačil také, že církev bude zvažovat, co udělá s množstvím historických, ale málo využívaných objektů.

„Máme nedostatek zkušeností, provázejí nás nereálná očekávání, nejednou nám chybí určitý podnikatelský talent a k tomu jsme zavaleni množstvím památkových budov, především kostelů, které ve skutečnosti ke svému životu nepotřebujeme. Stojíme před otázkou, jak zachovat kulturní dědictví, a zároveň z kněží nedělat nejlevnější údržbáře v republice,“ dodal Balík.

Kolega  Řezníček  už  vyjádřil údiv  nad  změnou postoje  církevních  funkcionářů k restitucím. I když tam vedl příklad, nezdál se mi až tak   důvodný.  Ale  slova vikáře  Balíka?  To je  bohužel opravdu obrat o 180 stupňů.

Odvrácení se  o dříve vyhlašované  samostatnosti a  schopnosti ekonomicky  se sebezabezpečit. Najednou  hlavní ekonomický expert  vlastně  říká , že  církev  tu není  od toho, aby  spravovala  majetek, nýbrž proto, aby  pečovala o lidi…. Mám se podívat  do parlamentního archivu a  vytáhnout  to, co zaznívalo z opozičních lavic  v bouřlivé diskusi před prohlasováním církevně restitučního zákona?

Dovolím si  cosi odhadnout –  jak dlouho bude trvat, než se  církev, po svém tzv. finančním osamostatnění  obrátí na  stát se  žádostí o pravidelnou dotaci na  činnost?

A ještě něco –   vikář  Balík  říká cosi o budovách, především kostelů, které církev  ke  svému působení nepotřebuje…..

No  u  nás na Plzeňsku   církev  od roku  2000  vyvedla  ze svého původního majetku cca  100 kostelů a předala  je  obcím a  spolkům.Diecéze, do níž patří téměř celé západní Čechy a určité obce Ústeckého a Středočeského kraje, aktuálně vlastní 335 kostelů a kaplí.

„Uvedený počet nás významným způsobem zatěžuje a je na hranici toho, co je naším úkolem, což je hlásání evangelia. Samozřejmě máme zodpovědnost vůči tradici, která existuje po staletí, a vůči úsilí našich předchůdců. Nechceme se míst bezhlavě zbavovat, ale dávat je do rukou někoho, kdo se o ně dobře postará,“ uvedl plzeňský biskup Tomáš Holub.

Už  kolega  Řezníček s e o biskupovi Holubovi ve  svém článku zmínil. Byl jedním z hlavních pretendentů  církevních restitucí…..  I on se dnes přesvědčuje na  vlastní kůži, že  svaté rozhoření a  svatá horlivost a realita  života  jsou  naprosto rozdílné discipliny!

Dnešní článek není  ani útokem na  církev, natož její obžalobou.  Jen připomenutím toho, že  prelateriát  nyní narazil na realitu. A  že až nyní začíná chápat, k čemu zde  církev  jako taková je.  Vlastně – je  tu ještě  kvůli tomu, když předává svatostánky jiným?

Tuhle položku by si měli položit v  arcibiskupském paláci!

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.