Mubenzem: Občas prý vypadám, jako bych při házené tancoval

Dieudonné Mubenzem je díky svému exotickému původu v národním týmu nepřehlédnutelný.

„Rodiče se seznámili v Dejvicích na kurzech češtiny a už spolu zůstali,“ dává Mubenzem nahlédnout do rodinné historie.

Otec emigroval z neklidné africké země do Itálie, v komunistickém Československu ho zlákala vidina studia. V Praze získal titul na Českém vysokém učení technickém a s kolumbijskou studentkou Marií založili u Vltavy rodinu.

„Na vzdělání kladli vždycky největší důraz. Táta mi říkal – první je škola, pak házená,“ podotýká spojka české reprezentace. „Tak jsem si ji udělal a až pak šel do zahraničí,“ líčí krajánek z druholigového německého Hüttenbergu, kam přestoupil po předloňském Euru.

K házené se dostal náhodou až v jedenácti letech ve Vršovicích. Předtím kopal do míče, jenže fotbal ho nechytl. A hokej nelákal.

„Na základce jsme hráli vybíjenou. A kámoš mi řekl, že hledají hráče, že mám ránu, jestli bych to nechtěl zkusit. Pak mě vzal pan Farář do Dukly a pak už to šlo,“ vypráví Mubenzem.

Co na házenou rodiče? Nic. „Ani nevěděli, jak se hraje. Z domova ji neznali. Ale podporovali mě. Byl jsem trochu při těle, také proto jsem začal pravidelně sportovat.“

Sportovní geny zdědil po otci, který v mládí boxoval a hrál fotbal. Umělecké sklony po matce získaly jeho mladší sestry.

Čeští házenkáři Dieudonné Mubenzem (vlevo) a Jan Mojžíš brání Martin Potiska ze Slovenska.

„Obě zpívají, jedna hraje na klavír, druhá na violoncello,“ představuje něžnější polovinu rodiny, v níž se prolínají tři jazyky.

„Máma mluví na tátu španělsky, táta na mámu francouzsky, mezi sourozenci se bavíme česky,“ prozrazuje Mubenzem, který by se tak s přehledem uživil jako překladatel. Domluví se také anglicky, na Euru ve Vídni rozdává rozhovory v němčině. V té se však ještě necítí tak jistý.

„Pletou se mi do ní anglická, francouzská a španělská slovíčka.“

Znalosti cizích jazyků se mu v multikulturním házenkářském prostředí hodí, při návštěvách vlasti svých předků je ale zatím využil pouze jednou.

„Před jedenácti lety jsme byli v Kolumbii. Do Konga nás táta kvůli bezpečnostní situaci nechtěl brát. Teď už je sice klidnější, ale s házenou mi nezbývá čas na daleké cestování,“ líčí Mubenzem.

S příbuznými svých rodičů se tak vídá sporadicky, většinu zná pouze z fotek. „Do Prahy přijeli jen babičky a jeden strýc. Aby sem jezdila celá rodina, to nejde, protože z každé strany mám asi osm strýců,“ počítá Mubenzem.

V mládí občas zaslechl poznámky na barvu své pleti, díky africkým genům však dostal do vínku odlišnou pohybovou kulturu než Evropané.

12 fotografií

„Říkají mi, že občas vypadám, jako bych při házené tancoval,“ usmívá se Mubenzem. V týmu se odlišuje od ostatních i jinak. V současné reprezentaci je jedním ze čtyř veganů. Potraviny živočišného původu vyřadil ze svého jídelníčku po konzultaci s lékaři před dvěma lety.

„Jedl jsem hodně masa, chtěl jsem hrozně přibrat, ale měl jsem zdravotní problémy. Když jsem maso vysadil, bál jsem se, že by mi mohlo chybět, ale cítím se v pohodě,“ tvrdí Mubenzem, že sílu neztrácí.

Úterní duel proti Ukrajině to potvrdil. K postupu ze základní skupiny přispěl čtyřmi góly. Více jich dal jen v přípravě Německu.

„Můj nejlepší zápas v reprezentaci? Možná ano. Šlo o hodně,“ připomíná Mubenzem, že porážka by házenkáře poslala z turnaje předčasně domů.

Takhle Češi můžou snít o zopakování šestého místa před dvěma lety a Mubenzem o lepší házenkářské adrese než v neznámém Hüttenbergu. Na úvod čtvrtfinálové skupiny změří síly s obhájcem trofeje a největším favoritem turnaje Španělskem.