Uzavření japonsko-německého putování

Asi neexistuje očekávanější druhý díl, než je tomu v případě Zprávy pro Adolfa. Tedy, alespoň v mém případě. Poněvadž jeho vydání následovalo prakticky po prvním díle, čekání bylo snesitelné. Vyprávění nás opět přenese do válečného Německa a Japonska a uzavře se kruh našich tří Adolfů. Vychází u nakladatelství Crew v překladu Anny Křivánkové.

Roky postupně přibývají a naši Adolfové stárnou. Adolf Kamil, syn židovského pekaře, i nadále žije v Japonsku. Čeká zprávy o svém otci a zároveň se společně s matkou stará o krám. Rýsuje se i posun v jeho osobním životě. U Adolfa Hitlera propukají záchvaty šílenství, které jsou odrazem stále častějších neúspěchů na frontě. Poslední z Adolfů – Adolf Kaufmann se stává klasickým produktem nacistické ideologie. Pro svého Vůdce je ochoten udělat i věci, které by pro něj v minulosti byly nepředstavitelné.

Vypravěčem je i nadále Sóhei Tóge, jehož role v příběhu je však nyní v pozadí. Příběh kontinuálně navazuje na konec prvního dílu. Zachované je i podobné schéma, kdy autor některé kapitoly doplňuje historickými přehledy, v kterých odkazuje na významné události v Japonsku i ve světe. To samé platí i o poznámkách pod čarou, vysvětlující některé specifické kulturní a politické okolnosti, které by čtenář mohl opominout kvůli neznalosti.



Autor využívá stejných prvků, které fungovaly i v prvním díle. Černobílá kresba je opět protkaná dynamikou. Nyní to však není dějový trysk za tajnými dokumenty, ale gradace vnitřní transformace hrdinů, stupňující se násilí a agresivita.



Scénář i kresba jsou nadále na vysoké úrovni. Mnohem více si můžeme všímat velké propracovanosti obličejů, které hrají všemi odstíny emocí. Autor i zde dokazuje, jak dobře umí pracovat s tempem. Panely jako by byly živým organismem, který v případě potřeby, využije citoslovce a rychlostí blesku bum prásk vyvolá akci. Zároveň ví, kdy má zpomalit a nechat čtenáři prostor, aby některé pasáže dozněly. Autor však ani na chvíli nesklouzává k patosu a naopak ve správné chvíli dovede text nenápadně odlehčit. I přesto všechno komiks obsahuje velké poselství.



Jakým způsobem může nevhodná ideologie zapůsobit na mladého člověka? Jak se během chvíle dovede z paměti vytratit velké přátelství a nahradit ho vymytý mozek? Degradace přátelství a lidskosti na úkor velké lži. Rasismus, xenofobie, závist… To je jen nástřel témat, které kniha odkrývá.



Druhý díl Zprávy pro Adolfa patři mezi knihy, které nedělají ostudu prvnímu dílu, naopak se mu vyrovnají. Nikdy by mě nenapadlo, jak silně mohou černobílé kresby zapůsobit a jak skvěle dovede manga zpracovat takto hluboký příběh. Vůbec bych se nerozpakovala tyto dvě knihy zařadit mezi povinnou četbu. Osamu Tezuka je v Japonsku spravedlivě odznačován za mistra mangy. Český čtenář má nyní mimořádnou příležitost se přesvědčit, jaký přeborník to skutečně je a jak bravurním způsobem dovedl propojit kresbu se scénářem a vytvořit kousek, na který se jen tak nezapomene. Končíme tam, kde jsme v prvním díle začínali a při otočení poslední stránky se neubráníte pocitu, jak jsou některé věci zbytečné a jen způsobují lidem bolest. Je jedno v jakém čase či jaké zemi se ocitáme, utrpení lidí je všude stejné a tato kniha je prostředníkem k možnosti se nad vším více zamyslet, ale zároveň je velkým vykřičníkem, co vše si lidé navzájem jsou schopni udělat.