Kromě šestnácti informačních panelů si návštěvníci knihovny mohou až do poloviny ledna prohlédnout vycpaného vlka, ale i jeho kořist v podobě srnky a divokých selat. Ke spatření je i model vlčí nory, vlčí trus i odlitá stopa.
Mezi oblíbené „lahůdky“ šelmy patří jeleni, daňci, mufloni, prasata divoká, ale nepohrdne ani liškou. Hospodářská zvířata konzumuje jen výjimečně. „Vlk je schopen pronásledovat svoji kořist i několik kilometrů a vyvinout přitom okamžitou rychlost až šedesát kilometrů v hodině. Díky kolektivnímu lovení ve smečce dokáže skolit i zvíře vážící přes půl tuny,“ stojí například na jednom z panelů expozice.
Další z nich pak například popisuje, že každý vlk má svůj typický hlas a způsob projevu. „Vlci tak podle vytí poznají, že se jedná o člena vlastní nebo cizí smečky... Krátkým, přerušovaným vytím sděluje ostatním členům svou polohu. Dlouhé a vytrvalé vytí zase signalizuje hledání nového partnera. Vlci tak nevyjí pouze při úplňku. Tato představa je pouhá pověra. Vlci vyjí za každé denní doby i fáze měsíčního cyklu,“ říká další text.
Zájemci se též dozví, že průměrný zástupce rodu Canis lupus má hmotnost mezi 35 až 45 kilogramy, měří mezi 65 až 80 centimetry a samice rodí čtyři až šest vlčat. „Vzácně lze vlka zahlédnout či vyplašit při průchodu krajinou. Většinou odběhne, jakmile si člověka všimne nebo uslyší jeho hlas. Vlk někdy může člověka chvíli pozorovat, než situaci vyhodnotí. Oproti člověku za dne hůře vidí, a proto může být jeho reakce opožděná. Po vyhodnocení situace odběhne,“ píše se na výstavě.
„Co se v saské Lužici opět usídlili vlci, nebyl zaznamenán jediný útok vlka na člověka. Oproti tomu v České republice čelíme přibližně 1100 napadení domácím psem ročně. Bez rizika není ani setkání s divokým prasetem.“
Výstavu připravily Česká zemědělská univerzita v Praze, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a Senckenbergovo muzeum přírodních věd v Görlitz. „Ukazuje se, že lidé mají často o vlcích zažité představy, které ne vždy odpovídají skutečnosti a které v lidech vzbuzují obavy. Například si vlka spojují výhradně s hlubokými, neobydlenými hvozdy a pak je zprávy o jejich výskytu v blízkosti osídlení mohou znepokojit,“ vysvětluje Linda Zachystalová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vlk je podle ní ve skutečnosti velmi přizpůsobivý a dokáže žít i v kulturní a člověkem obhospodařované krajině. Pokud ovšem má dostatek potravy a klidu na odchov mláďat. Může přicházet i blíže k vesnicím a obydlím, neboť jeho teritorium na ně často bezprostředně navazuje. Přesto si zachovává plachost a střetům s člověkem se vyhýbá.
„To potvrzuje například i smečka v Ralsku, která se zde letos rozmnožila šestým rokem po sobě. A i přes intenzivní turistický ruch a vysokou hustotu osídlení jsou zde setkání s vlkem ojedinělá,“ dodává Zachystalová. Doplňuje, že expozice má dokázat, že vlci jsou velmi inteligentní zvířata s propracovanou komunikací nebo že žijí ve smečkách a její členové o sebe navzájem pečují.
„Výstava ukazuje, že vlci mohou také napadnout nezabezpečená domácí zvířata, a jakou roli zde hrají preventivní opatření na ochranu stád,“ podotýká Zachystalová. V polovině ledna se výstava přesune do chomutovské knihovny, která sídlí v historické budově jezuitského kláštera.
