Nekompromisní zpověď dcery Větrovce (†79): V lágru se otec choval strašně
8 fotografií
Byl kovaným komunistou, ovšem také skvělým hercem. Umanutý a sebestředný, co se týče rozdělování rolí z pozice ředitele divadla. Na druhé straně mnoha lidem nezištně pomohl. Herec Josef Větrovec (†79) byl komplikovaná osobnost, dozajista ovlivněná bídou v dětství, sebevraždou matky a vězněním v koncentráku. O tom všem mluví v knize Větrák jeho dcera Jitka Větrovcová (73). A je nebývale otevřená!
Herec od rodiny odešel, když jí bylo šest let. Pak se vídali sporadicky, dvakrát ročně a jen na chvilku. Táta jí chyběl a v knížce přiznává, že dětství v tomto smyslu nemůže považovat šťastné. „Byla jsem nechtěné dítě, poválečné. S matkou se později už á d - né děti nechtěl, neměl k nim vztah.“ Později se rozcházeli politicky, hodně spolu bojovali, navíc se nesnášela s jeho poslední ženou. „Cestu jsme k sobě našli až šest let před jeho smrtí, kdy ovdověl,“ líčí Jitka Větrovcová. „Byl svérázný, odstřihl se od rodiny, nestýkal se ani se svými sestrami. Byl tam nějaký černý mrak, o kterém nemluvil.“ Křivdy ze vztahu s matkou Byl komplikovaný a zároveň snadno ovlivnitelný. Do konce života prý hledal matku, resp. náhradu, Ta skutečná spáchala sebevraždu, o čemž nechtěl nikdy mluvit. „V jejich vztahu byly nepochybně jen křivdy.“
Později se nechával ovlivňovat ženami. Maminka Jitky a jeho první žena byla vzdělaná žena, prošla stejně jako on koncentračním táborem. Jenže na rozdíl od něj jako hrdinka, která pomáhala a spoustu lidí dokázala zachránit od plynu… „Byla statečná, Francouzi o ní natočili film. V lágru na ní dělali pokusy, což odnesla na zdraví a po válce byla hodně po nemocnicích. A jednou ve slabší chvilce mi řekla, že otec se v lágru choval strašně, že byl prospěchář, což v koncentráku může být katastrofální a nedozírná vlastnost. Na rozdíl od ostatních vězňů měl prý vždycky co jíst, takže tam byly asi ne moc chvályhodné věci.“
Nic není černobílé...
„Odsoudili ho, ale Mejla Hlavsa z Plastic People třeba napsal, že když se vrátili z vězení, neměli práci a doma děti, tak Větrovec byl jediný, kdo se nebál je zaměstnat. A když odcházeli, dal jim všem dobré posudky. Nebo když Milena Dvorská podepsala Několik vět, což byla pro umělce profesionální poprava, udržel ji v angažmá až do uzavření divadla. Lidem sehnal byty, práci. Nic není černobílé, to si musíme uvědomit.“
Celý článek najdete v tištěné verzi Aha!
Hop – a je tu lidoop (1977): Dvořáka napadli šimpanzi! Proč se do krve hádali…
Celý článek8 fotografií
