U příležitosti úmrtí režiséra Vojtěcha Jasného odvysílala Česká televize mimo jiné i jeho slavný film z roku 1968 Všichni dobří rodáci. Natočil jej v době, kdy se zdálo, že se časy obracejí k lepšímu. Obracely, ale nedoobrátily. Kolo dějin se zadrhlo a točilo se pěkných pár desítek let zpět. Tedy u nás. A zakonzervování loupeží, napáchaných kolektivizací a posílených brzo po roce 1969 normalizací, nese své hořké ovoce dodnes. 

Dnes soukromí, a dodám i svobodní zemědělci obhospodařují zhruba třetinu půdy u nás, jak řekl i v Praze na Letné Stanislav Němec, ale ohrožováni jsou nadále, jak byrokracií, tak tlakem průmyslových zemědělců, kteří mají zastání „výše“. Je vskutku nepochopitelné, jak smířlivě či až lhostejně lid obecný přijímá oligarchické praktiky pseudozemědělců a že jejich hlavní představitel, všeho schopný premiér, má stále takovou popularitu. Jak je to možné? 

Kde udělali, nikoli soudruzi, ale naši předkové chybu? Či kde ji opakuje dnešní společnost? Byli to otcové, dědové, pradědové? Možná by se mělo hledat ještě hlouběji, a dojít třeba až k těm, kteří podlehli vábení hada… Tvrdil prvním lidem, že když pozřou ovoce ze stromu poznání, budou jako Bůh, že rozpoznají dobré od zlého. Nakonec dnes někdo řekne, proč ne, pak je přece na svobodné vůli člověka, zda se rozhodne pro Dobro nebo pro Zlo. Jenže ono se to zlo zase tak jednoduše nepozná, maskuje se za dobro. Tomu podlehl i varhaník, skvěle zahraný Vlastimilem Brodským v Dobrých rodácích. 

A zde jsme, obávám se, blízko kořene celého problému v minulosti i dnes. Ztráta víry v nadpřirozeno, ve smysl dějin, v Boha, a to přináší zároveň ztrátu víry v milost. Ten, kdo v milost nevěří, má už nakročeno k tomu, stát se sám nemilosrdným. Milost souvisí s vírou v odpuštění a odpuštění by také mělo znamenat umět o odpuštění požádat. Jen svatí dovedou odpustit, aniž byli o odpuštění požádáni. Jako svatý Václav, který zvolal, když jej mečem propichoval Durynk s Neklanem: „Bože, nepřičítej jim to za hřích, neboť nevědí, co činí.“ 

Z dnešního pohledu se ale nechce věřit, že by komunisté, ať ti minulí, současní, či kryptokomunisté, nevěděli, co dělají. Že ničí půdu, vztahy, duše… Vědí, co činí, a podle skutků jsou docela dobře k poznání. Navíc i podle toho, že lžou. Dnešní společnost si už na lži docela zvykla, ale zase to není úplně beznadějné, když se najdou statisíce lidí, kteří to vidí a dávají najevo, že se jim to opravdu nelíbí. A je logické a správné, že mezi ně patří i soukromí a svobodní zemědělci.

Josef Duben