Při své cestě do Prahy zavítal český profesionální strongman Michal Tichý do posilovny Fitness Ronnie.cz Vysočanská, aby si zde odjel jeden z posledních tréninků před mistrovstvím světa v trojboji federace GPC, které se letos konalo v Nových Zámcích na Slovensku. Michal je dlouholetý závodník, který se postupem času vypracoval mezi ty nejlepší, které může Česká republika nabídnout.
Devětadvacetiletý borec váží kolem 150 kilogramů a měří 190 centimetrů, i přesto patří k dynamičtějším borcům, kterým nedělá problém běhat nebo rychle přemisťovat těžší břemena. Zároveň patří ke strongmanům, co mají extrémně silný mrtvý tah, letos na tréninku zvedl 375 kg! Přečtěte si zajímavý rozhovor s borcem, který říká všechno na rovinu.
Michale, pustíme se do toho. Všechno v pohodě?
Jo, mám se teď dobře. Podařilo se mi vyhrát republiku ve strongmanech a připravuji se na mistrovství světa v trojboji v Nových Zámcích. (rozhovor byl pořízen v době před závodem, pozn. red.)
Naposledy s tebou dělal rozhovor pro Ronnie.cz Roman Lukáč v roce 2012. Jakou cestu jsi od té doby ušel?
Když něco děláte 7 let, tak byste se měli nějakým způsobem zlepšovat a růst, takže jsem určitě někde jinde, než jsem byl v roce 2012.
Vynechal jsi vůbec nějakou sezónu od doby, kdy závodíš?
Neměl jsem žádnou pauzu. Akorát v roce 2017 jsem si urval v Aši biceps na prvních závodech. Nikdo tenkrát nechápal, jak se mi to na yoku podařilo, ale třeba Radzikowskému se to stalo na Arnold Strongman Classic. Za měsíc už jsem byl na dalších závodech v Přelouči.
Za těch 11 závodních let jsi neměl žádnou pauzu? To je mazec.
Já jsem vlastně první závody měl v roce 2008 u Jirky Jandy na Meziboří jako amatér. To byly moje první závody. V roce 2009 jsem už odzávodil docela dost závodů. Rok poté se mi poprvé ozvala záda, takže jsem v roce 2010 odjel asi jen jeden nebo dva závody, a pak jsem se musel dávat asi tři čtvrtě roku do kupy. Ale že bych nedal ani jeden závod, to se mi nikdy nestalo.
Jak vnímáš českou strongman scénu? Změnilo se to hodně od doby, kdy jsi začínal? Je něco, co bys změnil?
Dřív mi přišlo, když jsme byli v amatérech, tak tam byla lepší parta. Navzájem jsme se bavili, respektovali. Letos mi přijde, že si každý jede na tom svém písečku, ten pomlouvá toho a ten zase toho. Místo toho, aby někdo přál něco tomu druhému, tak když se někomu podaří vyhrát závod, tak všichni spíš hledají důvody, proč to vyhrál, místo toho, aby mu třeba pogratulovali a nějakým způsobem mu to přáli. Tohle mě strašně se*e v tom našem sportu. Je nás tady pár, co to děláme, a někdo tady haní českou strongman federaci, že nedávají žádné peníze, ale všichni bychom se měli probrat. Prostě děláme druhořadý sport, ať je to silový trojboj, nebo strongmani. Ten sport zajímá jenom pár bláznů, jako jsme my, nikdy to nebude jako fotbal nebo hokej.
A jestli si tím někdo chce vydělávat slušné peníze, tak musí být jeden z nejlepších na světě, a to tady jediný, kdo mě napadá, je Petr Petráš, který dal neskutečný total minulý rok na Big Dogs, kde i vyhrál pěkné peníze. Ale ten člověk dá 1120 total, můžete dát 1000, je to krásný výkon, ale ve světě to nic neznamená. Vemte si, kdo z našich strongmanů dokáže potáhnout 400? Jsou to Čestmír a Jirka Tkadlčík. Jožka Grmolec se o to asi brzy pokusí, ale jinak nikdo. V té světové strongman scéně na 400 kg startují, vždyť se podívej jenom na Bjornssona, když se tahalo na elephantu (speciální tyč vytvořená pro soutěž Arnold Strongman Classic, pozn. red.), tak si na první pokus naložil 420 kilo, takže ti světoví závodníci jsou úplně někde jinde. Nám všem ujel vlak. Nikdo se k nim teď ani nepřiblíží, možná se tu časem objeví nějaký supertalent, který to podchytí úplně od začátku, ale zatím tomu tak není.
Proč si myslíš, že tady nikoho takového nemáme? Myslíš si, že se málo snažíme nebo nejsme ochotni obětovat tolik jako ostatní? Proč jsme tady všichni podle tebe tak daleko od světové a i evropské špičky?
Na to ti úplně nedokážu odpovědět, ale jednoduše řečeno tu není nikdo takhle dobrý. Někdo tady může mluvit o zázemí, ale podívejte se na Poláka Kieliszkowského, který trénuje v nějakém hangáru někde na vesnici, co má pár obyvatel. Neříkám, samozřejmě má sponzory, ale to tréninkové prostředí není nic úžasného a stejně se tam dokáže neskutečně připravit.
Myslíš si, že tady u nás v Čechách máme lehké závody?
To bych úplně neřekl. Váhy jdou dopředu, ale momentálně nevidím v nikom potenciál, kdo by se mohl dostat na nějaké světové závody. Ten sport tu má taky úplně jinou základnu než v Polsku, kde je to divácky oblíbené a populární díky Pudzianowskému. Ale jak říkám, není tady nikdo, kdo by se té světové scéně rovnal. Jako příklad můžu uvést loňské závody Nabersvaly, kde jsem závodil proti Matjažovi Belšakovi, což je účastník World's Strongest Man a jeden závodník z užší světové špičky. On měl den předtím na Slovinsku závody, které vyhrál, sedl do auta, jel 5 hodin do Prahy a stejně nás tam všechny rozsekal. Tady je ten rozdíl, že je o krok dva napřed. Byly i disciplíny, kde jsem prohrál jenom o kousek, ale pořád je to ten jeden krok, o který je dopředu.
Změnil bys tady něco ve strongmanech?
Myslím si, že 8 závodů ve strongmanech je na české poměry víc než dost. Každý, kdo někdy závod pořádal, tak ví, jak je to těžké sehnat sponzory, ale takhle to dneska prostě je. Vybíráme to po kouskách. Třeba my s Honzou Šalatou máme štěstí, že máme kolem sebe dost kamarádů. Letos nám taky strašně pomohla organizace FrýTajm z Oseku, takže doufáme, že bychom ty další závody udělali ještě o level výš. Ale je to prostě o penězích.
Letos ses zúčastnil pouze Mistrovství ČR strongmanů, které jsi s přáteli pořádal v Oseku u Duchcova, protože ses připravoval na trojboj. Jak jsi to dokázal skloubit?
Přípravu jsme začali s mým sparingem Josefem Peškou někdy v dubnu. Ta příprava se od strongmanů zase tolik neliší, základní cviky zůstávají. I když jsem se zaměřoval jen na strongmany, vždycky jsem cvičil dřepy, mrtvé tahy a benče, ale samozřejmě jsem tomu nedával takový důraz, jako tomu dávám teď. Akorát jsem letos nechodil tolik strongman disciplín a před MČR v Oseku jsem absolvoval pět šest tréninků. Veškerou přípravu jsem směřoval na to mistrovství světa, zajímalo mě, jaký bych mohl udělat total, když tomu trojboji jednou podřídím všechno.
Ty už těch trojbojů máš na kontě víc, jaký je tvůj nejlepší dosavadní výsledek?
Odjel jsem jich opravdu už docela dost, první závody jsem absolvoval někdy v roce 2009. Absolvoval jsem i těch republik dost, ale nikdy jsem to nikdy nezveřejňoval, protože v té kategorii jsme byli třeba tři nebo jsem byl úplně sám, takže se nedá úplně mluvit o vítězství. To mě moc nebralo, mě vždycky zajímalo, jak jsem skončil v absolutním pořadí, nebo mě zajímal ten výsledný total. Minulý rok jsem dal 880 kg, ale při prvním pokusu na mrtvole jsem si strhnul mozol, takže jsem pak nemohl v mrtvole pokračovat dál. Už minulý rok jsem měl natrénováno na 900 total plus, ale holt se stalo, co se stalo.
Jaký total plánuješ letos?
Plán mám, ale nechci to říkat. Když se o tom mluví, může se něco stát a nesplnit se to. Rozhodně bych se chtěl přiblížit co nejvíc k tisícovce. Ale nic přesnějšího neříkám, roli tam hraje hodně faktorů, musí vám sednout den. Pro mě jsou nejdůležitější dřepy, jak oddřepuji, tak už vím, že se ty závody nějakým způsobem povedou, ale ty dřepy jsou na tu techniku vždycky nejhorší. Pro mě je dřep z trojboje určitě nejtěžší cvik.
Co máš v plánu po závodech?
Na nějaký čas bych chtěl všechno ukončit. Vím, že to říkám pořád, nikdy mi nevěří, všichni si ze mě dělají prdel, že to říkám už dlouho, ale letos jsem měl dva cíle. Vyhrát republiku ve strongmanech, což se mi povedlo, a udělat pěkný výsledek na MS.
Přesně teď nevím, jak to v trojboji je, ale platí se tam nějaké startovné?
Tady se platí 1700 Kč.
Přijde ti to v pohodě?
Vždycky mě to utvrdí v tom, jak se strongmani u nás mají dobře. Zaplatí litr na celou sezónu a můžou závodit na všech závodech a ještě vyhrát pěkné peníze. V trojboji platíš startovné a nevyhraješ nic. To si nijak nestěžuji, jenom to konstatuji, protože mám pohled z obou sportů.
Ještě zpět ke strongmanům, minulý rok jste uspořádali s Honzou Šalatou celkem narychlo MČR, kde jste dali kombinaci všech možných disciplín, statických, dynamických, běhavých a podobně. To se mi opravdu líbilo, protože na to člověk musí být opravdu komplexní. Komplexnost ukázal skvělý Čestmír Šíma, který vloni vyhrál. Letos jste to udělali v podobném stylu a ty jsi to dokonce vyhrál. Jaký jsi z toho měl pocit?
Vezmu to od začátku. Minulý rok jsem byl rád, že se zrušila republika v Brně, my jsme během měsíce dokázali uspořádat takovýhle závody...
Jen bych doplnil, že ke zrušení MČR asi došlo z vícero důvodů. Vím, že jsi to nějak řešil kvůli změně disciplín či čemu, tak abychom nikomu nekřivdili...
Řeknu to na plnou hubu, protože tak mluvím vždycky. Nelíbilo se mi, že byly známy nějaké disciplíny, které tam budou, a bylo řečeno, že se koule pojedou s voskem, a pak se nějak krátce před závody dozvím, že budou koule bez vosku, takže si vemte, že se na něco připravujete a pak je to všechno jinak. Já třeba jezdím na závody vyhrávat, nebudu nikomu nic nalhávat, na strongman závody jezdím, protože je chci vyhrát, takže jsem jim to na Facebooku napsal, že se mi tenhle přístup nelíbí. Abych něco řekl k další části tvé otázky. Většinou to bývá, že na závodech vyhrává domácí závodník, protože si udělal disciplíny na sebe, říkám, není to nic, co bych hanil, ale jestli si tady o sobě někdo myslí, že je nejlepší, tak musí vyhrát na všech disciplínách, a je jedno, jaké disciplíny tam dodá. Já jsem tam proto dal minulý rok koule, všichni ví, že mi nejdou, že je neumím nebo že k nim mám nějaký psychický blok, ale to nikoho nezajímá, já jsem si věřil a chtěl jsem všem dokázat, že ty závody vyhraji, i když tam dám disciplínu, kterou vůbec neumím. Samozřejmě mi to nevyšlo, pokazil jsem to a skončil jsem druhý. Letos už jsem samozřejmě slyšel ohlasy, že jsem vyhrál, že jsem si to postavil jenom na sebe, ale přitom já tam nedal jenom ty koule. Byly tam kufry, Super Yoke, pneumatika, Deadlift, push-press a Loading Race, bylo tam od všeho něco, víc komplexní už to být nemohlo.
Jak vypadá tvůj běžný den?
Ráno vstanu a nasnídám se. (smích)
Co snídáš?
Já to střídám, nějak extrémně se nehlídám. Sním tak 4 míchaná vajíčka, to mi stačí, někdy si dám müsli, jindy zase jenom párky. Dám si, na co mám chuť. K obědu si dávám nějaké maso s rýží apod. Pak jdu do práce, z práce na trénink a domů. Nic zajímavého.
Jak často trénuješ?
Většinou třikrát týdně.
Jenom?
Na ten silový trojboj to stačí. Samozřejmě začínám nějakou přípravu od začátku, vždycky jsem trénoval spíš podle někoho. Celou přípravu mi sestavoval Josef Peška, můj sparing, za což mu děkuji. Všechno jsem odtrénoval podle něj, občas jsem samozřejmě šel sám nebo jsem hodně jezdil za kluky. Trénovali jsme třeba s Jožkou Grmolcem, tomu chci taky poděkovat, protože jeho výkony jsou neskutečné. Hodně mě táhne v trojboji dopředu, já vždycky rád trénuji s lidmi, kteří jsou lepší než já, aby mě posunuli. Byl jsem i u Honzy Krasinkého nebo Ludvíka Langa v Jihlavě. Jezdil jsem hodně, nerad bych někoho opomenul, byl jsem i tady v Ronnie.cz Vysočanská několikrát, takže jsem se snažil posbírat co nejvíce zkušeností a zatrénovat si s někým jiným, ne jenom s mým sparingem, který je ale pro mě samozřejmě nejlepší člověk na cvičení. Ale změna je občas potřeba.
To určitě. Chtěl bys někomu v závěru poděkovat?
Nechtěl bych na někoho zapomenout, protože těch lidí je strašně moc, tak snad se nebude někdo zlobit, pokud by se mi to povedlo. Začnu poděkováním mojí přítelkyni a celé mojí rodině, kamarádům, sparingovi, všem, kteří se podíleli na mojí přípravě. Všem, se kterými jsem trénoval. Mému sponzorovi Martinovi Müllerovi, který mě už 2 roky sponzoruje, za což jsem strašně vděčný, protože mi s velkou částí přípravy pomáhá. Tenhle sport je hodně finančně náročný, stojí to opravdu dost peněz a díky němu můžu mít už 2 roky komfort.
Víte, že...
Trenér/ka
