Chartistu Miroslava Matěchu zatkla komunistická Státní bezpečnost v létě 1989 v papírnách v Jesenném na Semilsku, kde pracoval jako elektrikář. Někdo vyzradil, že rozšiřuje petici Několik vět, výzvu k obnově demokracie v totalitním Československu.
„Mirek mně vždycky vyhrožoval, že skončí v base. Dokonce se těšil, že ho zavřou a jen se potvrdí, co je komunistický režim zač,“ vzpomíná Alena Matěchová, manželka odvážného chartisty, který zemřel před třemi lety po těžké nemoci v Peru. Chartu 77 podepsal v Semilech a okolí jako první a musel se vyrovnat s útlakem ze strany totalitního režimu.
Matěcha sehnal pod Několik vět několik podpisů
„V roce 1989 si Mirek vlastně přál, aby prasklo, že s Několika větami obchází své příbuzné, kamarády a známé,“ prohlašuje Alena Matěchová. Matěcha čelil v létě 1989 obžalobě vypracované na základě takzvaného Pendrekového zákona. Vznikl v roce 1969 po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy a měl umlčet všechny svobodomyslné lidi.
Soudce Matěchovi udělil za přečin proti veřejnému pořádku peněžitý trest pět tisíc korun, což se před 30 lety rovnalo dvěma slušným měsíčním platům. Kdyby chartista nezaplatil, musel by za seznamování občanů s peticí Několik vět na dva měsíce do vězení.
„Pět tisíc korun tehdy za Mirka uhradil VONS, tedy Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných,“ říká Martin Doležal, dlouholetý chartistův kamarád. „Mirek sehnal v Semilech pod Několik vět čtyři nebo pět podpisů. Traduje se, že v papírnách v Jesenném, kde Mirek dělal, svolali po jeho zatčení pracovní kolektiv. Několik vět tam odsoudili, ačkoliv nevěděli, co se v petici píše.“
V Semilech sháněl podpisy pod Několik vět také disident Josef Šlapák. Soudce ho potrestal totožně jako Miroslava Matěchu. Oba muže mrzelo, když někteří lidé při procesu řekli, že pořádně nevěděli, co podepisují, nebo že byli opilí.
Alena Matěchová Několik vět podepsala stejně jako její budoucí muž. Spolu s ním množila petici na psacím stroji přes kopíráky. „Dělala jsem v roce 1989 v Harrachově na Mumlavské boudě a snažila jsem se získat podpisy pod Několik vět mezi svými známými,“ podotýká.
„Někteří mi fandili, ale nikdo nenašel odvahu, aby s Několika větami souhlasil veřejně. Ani já nejsem žádná hrdinka, ale s Mirkem jsme měli před sametovou revolucí a po ní brutálně stejné názory na politiku. Připadal mi jak morální skála. Uměl přesvědčovat lidi a každého přebil svými argumenty. Byl rád, když mohl za něco bojovat. Lidé ho buď nesnášeli, nebo mu bezmezně věřili.“
Podpořil Havla i Matouška
Chartu 77 podepsal Miroslav Matěcha několik let před sametovou revolucí a z odporu proti totalitnímu režimu ho nevyléčila ani stálá „péče“ Státní bezpečnosti. Například v roce 1989 předal scénáristovi Jiřímu Křižanovi, disidentovi a spoluautorovi Několika vět, petici s podpisy lidí požadujících propuštění Václava Havla z vězení. „Sedmnáctého listopadu 1989 jel Mirek s dalšími semilskými chartisty podpořit k soudu libereckého chartistu René Matouška,“ uvádí Alena Matěchová.
Výsledek Matěchu potěšil. Statečný a čestný soudce Stanislav Černý se tehdy postavil proti Státní bezpečnosti, své komunistické straně, prokurátorovi a svým nadřízeným v justici. Matouška zprostil obžaloby s odůvodněním, že ČSSR podepsala Deklaraci lidských práv.
„Po 17. listopadu 1989, ale i před ním, kdy hrozilo mnohem větší nebezpečí, se Mirek účastnil demonstrací proti režimu. V roce 1990 ho lidé zvolili do obecního zastupitelstva v Benešově u Semil,“ říká Matěchová. „Po sametové revoluci začal podnikat, na Semilsku založil živnost jako jeden z prvních. Na začátku devadesátých let ho hodně bralo, jak šlo Občanské fórum do kytek. Václava Klause a ODS moc nemusel, stejně jako já byl ‚havloman‘.“
Vynálezce a zlepšovatel
Miroslav Matěcha si udělal v Semilech jméno nejen jako chartista a disident. Proslavil se také jako vynálezce a zlepšovatel. Zanechal za sebou například Nekradex - zabezpečovací zařízení proti zlodějům, časomíru pro motokárové dráhy, řezačku skelné vaty, magnetické hlavolamy nebo světelný informační panel do kostela.
Již v roce 1987 si Matěcha nechal patentovat panoramatický fotoaparát schopný zabrat na jediném snímku celých 360 stupňů. Vytvořil ho pro Správu Krkonošského národního parku, kde pracoval. Na Luční boudě opravil se svými přáteli porouchanou Peltonovu vodní turbínu.
Firma Miroslava Matěchy „kuk - aplikace číslicové techniky“ po jeho smrti nezanikla. „Opustila jsem ředitelské místo v semilské knihovně a firmu jsme s Martinem Doležalem převedli na společnost kuk-a-mat. Pomáhá nám Martinův syn Adam - student, moje švagrová Věra a můj syn Vašek, student Konzervatoře Jaroslava Ježka,“ prozrazuje Alena Matěchová.
„Děláme jednoduché časové spínače, magnetické hlavolamy Cuts, vydáváme měsíčník Sudoku-k pro pokročilé a se střední obtížností. Mirek před lety vymyslel na sudoku originální počítačové programy. Hlavolam Cuts se stal v roce 2013 hlavolamem roku.“
Podle Aleny Matěchové se její manžel až do svého skonu nepřestal zajímat o společenské dění. „Vždycky nás trošku rozčilovalo, když někdo z politiků vykřikoval o ohrožení demokracie,“ dodává. „Demokracie je přece ze své podstaty ohrožená pořád a musíme se o ni prát. Teď by byl pro Mirka největší bídou prezident Miloš Zeman. Vadila by mu jeho svévole a pomstychtivost. Mirka by určitě hodně znervózňovalo prezidentovo směřování k Rusku a k Číně.“
Miroslav Matěcha vydechl naposledy v roce 2016 v Peru, kde se zkoušel vyléčit u šamanů z rakoviny. „Mirkova poslední cesta domů byla stejně dobrodružná jako jeho život. Žeh proběhl ještě v Peru a Mirkův popel přivezla do Prahy letadlem tajně jedna Češka,“ poznamenává Alena Matěchová. „Tentýž den měl Mirek v Semilech pohřeb. Mysleli jsme, že bude jen s rakví, ale nakonec jsme stihli udělat obřad i s urnou.“
