Návod na medaili. Co pomůže Hejnové ve finále proti mladším soupeřkám

Výhodou Zuzany Hejnové oproti soupeřkám bývala dříve i schopnost perfektního přechodu překážek. „Ale to už umí z těch nejlepších téměř všechny, speciálně Američanky,“ říká trenérka.

Ani umění adaptovat se na složitější povětrnostní situace, kterým Hejnová ostatní v minulosti převyšovala, jí v Dauhá moc nepomůže. „Tady na stadionu jsou totiž díky klimatizaci podmínky takřka ideální.“

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Češka je navíc ve 32 letech nejstarší a nejopotřebovanější z finalistek.

Čím by tedy mohla alespoň pět z nich převýšit, aby si v pátek (ve 20.30 SELČ) doběhla pro další, už třetí světovou medaili?

„Hlavou a bojovností,“ ujistí Jandová. „Ona je obrovská závodnice. Spolupracujeme i se sportovní psycholožkou a Zuzce mentální hodnoty vycházejí úžasně. I kdyby neměla tolik natrénováno, tak to tou hlavou a srdcem může dát.“

Předloni byla čtvrtá na mistrovství světa v Londýně, letos čtvrtá ve finále Diamantové ligy. Je čtvrtá ve světových tabulkách, měla pátý čas v semifinále. 

Pokud má někdo zajistit Česku v Dauhá medaili, Hejnová k ní má teoreticky nejblíž.

Očekávaný scénář zní: O zlato si to rozdají dvě Američanky, mladičká Sydney McLaughlinová, vítězka Diamantové ligy, se světovou rekordmankou Dalilah Muhammadovou. „Ty dvě jsou letos zatím dominantní,“ říká Jandová.

„A o bronz bude nejspíš velká bitva,“ tuší Hejnová. „Takhle vyrovnané finále snad ještě nebylo. Můžu skončit třetí, ale i osmá.“ 

Třetí nejrychlejší čas semifinále 54,17 běžela Jamajčanka Rushell Claytonová. „Vypadala dost dobře,“ ocenila trenérka.

Překvapením byl národní rekord 54,32 Kanaďanky Sage Watsonové, šesté z minulého světového šampionátu. „Takové rekordní vzepětí ze semifinále je potom ve finále vždy těžké zopakovat, ale zdá se, že je skvěle připravena,“ říká Hejnová.

Ashley Spencerová, třetí z amerického mistrovství, naopak nepůsobila v rozběhu přesvědčivě, ztrácela rytmus a trápila se. Zato v semifinále sváděla tuhý souboj s Hejnovou. „Je nevyzpytatelná,“ tvrdí česká rekordmanka.

A pak jsou tu dvě další Evropanky, ukrajinská překážkářka Anna Ryžikovová a Švýcarka Lea Sprungerová. „Obě zkušené. Doufám, že uhájím pozici nejlepší Evropanky a zvládnu finále fyzicky i psychicky,“ povídá Hejnová. 

Odhaduje, že bronz bude rozhodně za čas pod 54 sekund, možná okolo 53,80. Letos zatím zaběhla 54,11. 

Kde ušetřit tři desetiny?

„Musí závod rychleji rozběhnout,“ říká Jandová. „V semifinále byla do páté překážky pomalá, až potom nastartovala to své ferrari. Ve finále musí první půlku dát o čtyři desetiny rychleji.“

Nezahltí ji to?

Hejnová věří, že ne. „Rezervy cítím. Musím se na finále ještě víc naštvat a vyběhnout agresivněji.“

Byla vděčná za den odpočinku po semifinále, přece jen neregeneruje už tak rychle jako mladší soupeřky. Její achilovky, takřka celou kariéru náchylné ke zraněním, se loni ocitly v katastrofálním stavu. Proto věnovala péči o ně ještě větší pozornost.

„Hodně nepřejících lidí loni tvrdilo, že mám skončit, že už na to nemám,“ vzpomíná. „Ale i těm děkuji. Také ta jejich nedůvěra mě namotivovala. Mám strašnou radost, že jsem zpátky ve finále.“

ROZBĚH. Zuzana Hejnová v něm běžela v deváté dráze. Ve finále má osmou.

Na světové a olympijské scéně bude její sedmé v řadě, takovou statistikou se žádná ze soupeřek nemůže pochlubit.

Hejnová ví, že achilovky už nikdy zcela zdravé nebudou. Vloni ji bolela levá, letos pobolívá pravá. „Zánět tam žádný není, bolesti se objeví, a jak přijdou, najednou zase odejdou. Cíleně o ně pečujeme,“ říká trenérka.

Kvůli achilovkám jí Jandová za celou sezonu nedovolila ani jednou běhat dva tréninky po sobě v tretrách. A jen na mistrovství republiky v nich absolvovala dva závody ve dvou dnech.

„Tehdy to přežila. Tak snad přežije i tady.“