Byl to v pátek večer na Chalífově stadionu v Dauhá velmi rozdílný pohled.
Úvodní den MSZpravodajství z Dauhá |
Na jedné straně trápící se obhájce titulu Luvo Manyonga, na té druhé létající Juan Miguel Echevarría.
Jihoafričan trpěl, doslova flirtoval s katastrofou, když ho jen pět centimetrů dělilo od kvalifikačního kolapsu.
Výkonem 791 centimetrů do finále nakonec proklouzl, ale z desátého místa jen tak tak.
„Trpěl jsem při rozběhu. Místní povrch je hodně rychlý a s tím proudícím větrem klimatizace to bylo takové zvláštní. Snad to v sobotu vypnou. Všichni atleti říkají, že to bylo zvláštní, že se to mění každou minutou,“ stěžoval si.
Přesvědčivý nebyl ani jeho krajan Ruswahl Samaai, bronzový na minulém MS, který skočil 801 centimetrů.
„Pro mě to ale byl dneska jen trénink. S koučem jsme věděli, že na postup bude stačit 790 centimetrů, proto jsme vyzkoušeli tři různé rozběhy. Mám v plánu zůstat na pódiu, pracoval jsem pro to,“ přesvědčoval sebe i fanoušky.
Vždyť právě k Manyongovi se Samaaiem všechny oči Jihoafričanů míří, na ně okleštěná výprava spoléhá. Hlavně poté, co na šampionátu chybějí Caster Semenyaová a Wayde van Niekerk.
Právě tahle čtyřka se postarala o všech šest medailí výpravy JAR v Londýně.
Teď ale Manyongu a všechny další dálkaře zastínil muž, který v posledních dvou letech těžká hledá konkurenci.
Juan Miguel Echevarría znovu potvrdil svou nadvládu nad dálkařským sektorem.
A stačil mu na to jeden jediný pokus.
Veleskokem na metu 840 centimetrů zaznamenal nejdelší výkon v kvalifikaci světového šampionátu od roku 2009.
Jako jediný navíc vyhověl tvrdému kvalifikačnímu limitu 815 centimetrů, což jen potvrzuje jeho mimořádné kvality.„První cíl splněn,“ usmíval se.
„Dneska bylo hlavní jít jeden skok a kvalifikovat se. Těch 815 centimetrů je pro mě docela málo, takže jsem byl hodně v pohodě, bez stresu. Cítím se vážně dobře. Bylo mi jen sedmnáct, když jsem poprvé startoval na MS. Teď jsem o dost zkušenější a sebevědomější. Celý kubánský tým přijel dobře připravený a chceme fanouškům ukázat show,“ těší se.
V jedenadvaceti letech je halovým mistrem světa, šampionem Diamantové ligy a pochopitelně hlavním adeptem na sobotní zlato.
Že by ho to dostávalo pod tlak? Ale běžte.
„Pro mě je křičící publikem věc, která mi pomáhá dosáhnout lepších výsledků. Když fanoušci říkají, že jsem favorit, tak asi jsem. A jsem s tím v pohodě,“ usmívá se.
V sobotu bude mít pokusů šest.
Což je dost na to, aby si nejen doskočil pro velmi pravděpodobné zlato, ale aby se také znovu pokusil překonat letitý světový rekord Mikea Powella.
Připravený na to očividně je.