Podlaha v hradební baště je rozebraná až na pískové podloží, kameny z koruny hradební zdi leží vyskládané na hromadě, na jiné jsou navršeny kusy betonu. Některé bašty jsou obehnané červenobílou páskou se zákazem vstupu. Tak vypadá v těchto týdnech část jihlavského opevnění nad Hradební ulicí.
Skoro to vypadá, že se město rozhodlo opevnění rozebrat. Opak je pravdou. Historické opevnění města prodělává jednu z cyklických oprav.
„Zjistili jsme, že některé kameny z hradeb jsou uvolněné, tak je upevňujeme zpátky,“ řekla Aneta Hrdličková z kanceláře primátora Jihlavy.
Současné udržovací práce jsou důsledkem kontroly hradeb, kterou provádějí městští technici dvakrát ročně.
„Zjistili jsme, že je porušená koruna hradeb čili vršek hradební stěny. Spáry jsou vymleté, zdivo není soudržné. Poškozený úsek opravíme, přespárujeme ta místa, uvolněné kameny vyjmeme a znovu uložíme, aby zdivo bylo soudržné a nehrozilo uvolňování a pády kamenů,“ řekl Ondřej Stránský z magistrátního oddělení realit.
Poslední větší úpravy hradeb se dělaly při stavbě City Parku
Nynější práce budou ukončeny do konce října, město přijdou na sto tisíc korun. „Technický stav hradeb je poměrně dobrý, ale podobné menší opravy budou každoročně pokračovat,“ dodal Stránský.
Poslední větší zásah dělali zedníci na hradbách před deseti lety, kdy se vyvalila část hradby poblíž City Parku v místě, kde nyní vzniká nový záliv pro zastávku veřejné dopravy. „Tam jsme zpevňovali zdivo mikropiloty, stálo to asi milion korun,“ vzpomněl Stránský.
Letos se opravuje také bortící se kamenná stěna pod hradbami nedaleko kostela svatého Jakuba pod Hlubokou ulicí.
Podle Stránského tam ale nejde o součást hradebního systému, ale o novější zpevňující kamennou stěnu, která na hradbu navazuje. Stěnu opravuje soukromý vlastník.
Opevnění pomohlo Jihlavě hlavně během husitských válek
Kamenný hradební systém města začal vznikat po jeho založení od 40. let 13. století. Doloženo je k roku 1270.
„Opevnění pomohlo Jihlavě odolat nejen přepadení v roce 1402, ale i mnohem prudším náporům za husitské revoluce,“ napsal historik František Hoffmann, jenž se opevněním zabýval už v 60. letech minulého století.
Předsunutá zemní opevnění, valy a náspy byly budovány v 15. století, Na konci 16. století bylo schopno pevnost bránit asi dva tisíce bojovníků. Švédové nechali na sklonku třicetileté války postavit soustavu bašt, z nichž bylo možné lépe hradby ochránit.
Pevnostní stavby ze 16. a 17. století byly rozvezeny a zasypány
V roce 1755 byla pevnost Jihlava formálně zrušena, přestože se právě v tomto období Jihlava stala městem stálé vojenské posádky. Na přelomu 17. a 18. století se začaly hradby rozpadat. Po roce 1783 byly části opevnění postupně odstraňovány. V letech 1832 až 1849 byly postupně zbourány čtyři z pěti bran.
První úvahy o zachování zbytků opevnění se objevily v roce 1950. „Dnes je zachováno z větší míry jenom středověké opevnění ze 14. až 16. století, kdežto rozsáhlejší pevnostní stavby z přelomu 16. a 17. století byly doslova rozvezeny a zasypány. Je to pochopitelné. Kamenné stavby byly sice překonány vývojem válečné techniky, ale času odolávaly lépe než choulostivější zařízení mladší,“ napsal Hoffmann.
Z původního hradebního systému se dochovaly asi dvě třetiny. Pozůstatky hradeb byly sanovány do nynější podoby od 60. do 90. let minulého století.
