Kremace | Články / Recenze | 12.09.2019
Ben Power figuruje už po čtrnáct let jako polovina droneových Fuck Buttons. Na kontě už má asi milion patternů, jež dokáží vtáhnout a nepustit. A to velice jednoduše. Základy své sólové kariéry sice položil na vlídnějších ambientních polohách, což šlo ruku v ruce mimojiné i s jeho předskakováním Sigur Rós. Co to má však do činění s jeho současnou tvorbou? Překvapivě málo.
S druhým LP Dumb Flesh (2015) vydaným pod jménem Blanck Mass vyslal svou tvorbu razantně odlišným směrem, začal stavět na přímočarých beatech a bicích linkách. Přitvrdil a nahustil basy, rozehrál hru mezi pomíjivostí a slabostí lidského těla v kontrastu s nekonečností a nesmrtelností analogových syntezátorů. Systematicky se také věnoval modulování hlasů. Následující deska World Eater (2017) představovala dovršení jeho snah vrstvit na sebe tvrdé techno linky, field recordings, house, industrial či noise.
Všechny výše popsané atributy jsou svébytným stavebním prvkem i Animated Violence Mild. Na první poslech se však může album zdát neukotvené, může znít jen jako nesourodý mix postupů tvrdé klubové elektroniky. A to s notnou dávkou agrese. Jen pro ujasnění kontextu, Ben je vegan a člověk, jemuž není osud planety lhostejný. A právě ony nesmlouvavé beaty jsou možná i výkřikem znechucení nad současnou situací, nad konzumerismem a neudržitelností kapitalismu.
Animated Violence Mild funguje jako nelítostná dekompozice klubového elektra. Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Až se songem Creaure/West Fuqua Ben projeví Blanck Mass něžnost a vlídnost. Chvilka jemných vjemů, jež jsou následně stočeny směrem do devadesátých let skladbou No Dice. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje? Poslední píseň alba ohlašuje návrat k Fuck Buttons, kruh se pomyslně uzavírá.
Blanck Mass – Animated Violence Mild (Sacred Bones, 2019)
bandcamp kapely
Martin Zoul 20.05.2024
Klíčovým problémem se jeví být odfláklá konstrukce ústředního hrdiny, jehož duševní obzor shrnuje podtitul O čem sní stárnoucí bílí muži.
Klára Šajtarová 14.05.2024
Tvorba Doodseskader je jako palimpsest odhalující nové vrstvy s každým dalším poslechem. Tady se překračují hranice žánrů, tady uchvacují zdánlivě neslučitelné elementy.
Fí Poláchová 05.05.2024
Na předchozí nahrávce se snažili posluchače pobavit experimentováním s různými žánrovými prvky, kdežto u Saviors se vrátili k punkrockovým kořenům, hutným kytarovým riffům a intenzivním bicím.
Tereza Bartusková 30.04.2024
Z internetového blogu, zaměřeného na chicagskou hudební scénu, vytvořil jeho zakladatel Cole Bennett během jedné dekády Lyrical Lemonade, jak ho známe dnes.
3DDI3 27.04.2024
Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který zahání depresi vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.