Třebaže toto město z hlediska vztahu k Dvořákovi není na první pohled tak zajímavé jako třeba Nelahozeves nebo Vysoká u Příbrami, přesto má významnou dvořákovskou tradici, také díky místnímu pěveckému spolku Hlahol.
Skladatel tu několikrát sám dirigoval, mimo jiné světovou premiéru své kantáty Svatební košile. Z Plzně navíc pocházel i básník a dramatik Bernard Guldener, který napsal libreto k druhé Dvořákově opeře Král a uhlíř, která je dramaturgickým středobodem letošního festivalu.
Program zájezdu byl opět dobře připraven, hlavně zásluhou festivalového poradce, amerického muzikologa Davida Beveridge, pro nějž je Dvořák celoživotní láska a profesní téma. Během procházky se od něj účastníci dověděli spoustu informací, třeba o pobytu Dvořáka ve zdejším hotelu Slovan.
Putování zakončil spíše neformálně pojatý koncert v Domě hudby, na němž v podání tenoristy Richarda Samka, sopranistky Terezy Hořejšové, barytonisty Romana Hozy, Pražského komorního sboru a pianisty Ahmada Hedara zazněly ukázky z Dvořákovy opery Král a uhlíř i z dalších jeho děl. Část programu vycházela i z oslav Dvořákových šedesátin v Plzni roku 1901, na nichž zpívala i jeho dcera Magda.
Nicméně asi nejvíc z celého dne se vryla do paměti návštěva někdejšího sálu Waldek, kde roku 1885 poprvé zazněla kantáta Svatební košile. Bohužel ne zrovna v nejlepším slova smyslu. Objekt, sloužící dnes pod názvem Alfa pro různé společenské akce, tuto událost nijak nepřipomíná. V minulosti prošel necitlivými úpravami, mimo jiné horizontálním rozdělením sálu na dvě poloviny, z níž ta spodní dnes slouží jako restaurace, k níž přiléhá bowlingový sál a dokonce salónek v egyptském stylu.
Je docela bizarní představovat si, že na těchto místech kdysi stál Dvořák a dirigoval světovou premiéru jednoho ze svých nejvýznamnějších děl, které sice napsal na objednávku festivalu v britském Birminghamu, ale světovou premiéru svěřil plzeňskému Hlaholu. Jak poznamenal jeden z účastníků výletu, zatímco Poláci opečovávají každé místo, spojené s Fryderykem Chopinem, u nás se léta totality a po nich divoký kapitalismus v nejednom případě postaraly o lhostejný vztah ke kulturní minulosti.
