Společnými silami ho vytáhli na břeh a přivolali lékaře. Ten konstatoval, co už bylo na první pohled zřejmé: neznámý muž byl zastřelen.
„Na těle byla dvě zranění způsobená střelnou zbraní, podle všeho brokovnicí,“ vzpomíná v policejní zprávě plukovník Otto Křinka z Krajského úřadu vyšetřování v Hradci Králové.
Když policie toho dne rozjela vyšetřování, ještě neměla tušení, že tento případ brzy zcela zastíní jiný. Policie totiž záhy našla další tělo. Desátého prosince na místo dorazili policejní potápěči, aby našli vražednou zbraň. Jeden z nich okolo půl druhé odpoledne nahlásil nález, ve tmě a zvířeném bahně nahmatal tuhý předmět. Nebyla to pistole, ale tělo dvaatřicetiletého Pavla Severy. První podnikatelská poprava v bouřlivém polistopadovém období, o které referovala média.
Po necelých třiceti letech o kauze promluvil i místopředseda Krajského soudu v Hradci Králové Miroslav Veselský, který obžalované tehdy soudil. Začátkem 90. let byl teprve začínajícím soudcem: „Šlo o první prokázanou podnikatelskou vraždu. Sami odsouzení mi k Vánocům posílali přání. V paměti mi to zůstane navždy,“ říká během rozhovoru s MF DNES v kanceláři hradeckého soudu.
Prvního zavražděného, Stanislava Novotného, nechala sprovodit ze světa jeho manželka.
„Šlo o milostný trojúhelník. Vraždil její milenec a jeho kamarád, který mu půjčil upravenou střelnou zbraň, luparu (zkrácená brokovnice – pozn. red.). Společně ho pak v noci převezli na Seč. Aniž by je napadlo tělo jakkoliv zatížit, vhodili ho do vody. Druhý den však vyplavalo na hladinu. Při pátrání po zbrani, která tam však nikdy nebyla, našli v hloubce asi 23 až 25 metrů tělo muže, který byl připoutaný k železné traverze. Na dně leželo pouhý týden. Šlo o extrémně osudový soubor nahodilých okolností, které by snad nikdo ani nevymyslel,“ přibližuje Veselský.
Díky „domácí zabijačce“ však policie přišla na stopu případu, který zahýbal národem. Policie zjistila, že druhým mrtvým byl dvaatřicetiletý Pavel Severa.
„Oficiálně bydlel v Pardubicích, ale v poslední době vystřídal řadu míst. Naposledy se zdržoval na Jičínsku v obci Železnice. Čerstvá vdova policistům bez většího dojetí sdělila, že její druh odešel z domova v říjnu téhož roku a od té doby se o něho prakticky přestala zajímat,“ stojí ve spisu.
Zradila ho Bláža
Po Severovi šlo tehdy víc lidí. Na kontě měl několik vykrádaček. Naposledy se s kumpány vloupal do velkoskladu tabáku v Pardubicích, odkud si odnesli cigarety v hodnotě jednoho milionu korun. Za lubem měl ještě něco většího, s čímž mu měly pomoci dvě party „mafiánů“ z Moravy.
Nicméně k vyloupení dalšího skladu potřebovali ženu, ve spisech označovanou jako Bláža, která se ve skladištním areálu dobře vyznala. Severův záměr zatáhnout ji do svých plánů se ovšem nelíbil jejímu druhovi Ladislavu Hrušovi, strůjci sečské popravy. Věděl, že Severa má problémy s bývalými obchodními partnery z družstva Commercium, kterým stejně jako dalším lidem dlužil peníze. Hruša několika z nich zavolal, konkrétně kontaktoval členy družstva Libora Doležalíka, Václava Veselého a Martina Kalu. Dohodli se, že ho chytí a „dají mu za vyučenou“.
Hruša zajel ke známým do zámečnické dílny, kde si pořídil traverzu, na kterou nechal přivařit odřezky trubek sloužící jako úchytky pro kabel.
„Skupinka se sešla v restauraci v obci Hrbkov. Právě tady začaly padat první návrhy, že by bylo zapotřebí Severu fyzicky zlikvidovat a navždy se ho zbavit. S tím měla pomoci právě Bláža, která ho měla vylákat na domluvené místo, odlehlé parkoviště u motelu nedaleko Sečské přehrady,“ přibližuje soudce.
Čtveřice mužů ve voze škoda 1203 vyrazila s předstihem na místo. Ukryli se poblíž brány do areálu a počkali, až jim Bláža Severu přiveze. Okolo 22. hodiny se Severa objevil. Bláža, která řídila, z auta rychle vystoupila a Severu v něm nechala.
„Pachatelé otevřeli přední dveře a nastříkali do auta slzný plyn. Mysleli si, že ho uspí, ale to se jim nepovedlo. Severa si zakryl obličej bundou, zamkl dveře a přemístil se k volantu, kde se pokoušel nastartovat pomocí drátů,“ popisuje soudce až tragikomické momenty.
Muži se do auta nakonec dostali násilím a vytáhli ho ven. Několikrát ho udeřili pěstí a zasadili mu řadu kopanců. Hruša mezitím vyvětral auto, ostatní Severovi svázali ruce kabelem ze staveniště.
Pak ho naložili a vyrazili směr Chrudim. V dodávce ho přivázali k traverze. „Severa celou dobu svým trýznitelům sprostě nadával a vyhrožoval jim pomstou,“ říká Veselský. To je prý trochu vykolejilo a začali se mezi sebou dohadovat, co s ním provedou. Nechají ho v lese nebo ho někam schovají?
7. července 2018 |
„Při jejich dohadování se dokonce Severovi podařilo dostat z pout. Dokonce ohrožoval Doležalíka a Kalu na zadním sedadle špachtlí a lahví,“ pokračuje soudce.
Znovu ho ale přemohli. Čtveřice oběť připoutanou k traverze vytáhla z auta a přes zábradlí ji hodila do vody. „Byl hodně zmlácený, ale při vědomí. Musel prožívat trýznivá psychická muka, jejichž rozměry si lze jen těžko představit,“ poznamenává Veselský. Závěry vyšetřování byly jednoznačné, Pavel Severa zemřel utonutím.
Obhajoba: Spadl tam sám
„Doležalík, Kala a Veselý se bránili, že traverza se Severou spadla do vody nešťastnou náhodou. Hruša ho prý zapřel o betonové zábradlí přehrady, držel železo za spodní konec a o něčem s přivázaným debatoval. Ostatní seděli v autě. Pak jim řekl, že Severa sebou nečekaně škubl a traverza se převážila a spadla s ním dolů,“ vzpomíná Veselský na obhajobu vrahů, kteří se k činu nikdy nepřiznali.
V únoru 1996 padly tresty, Hruša dostal 19 let, Doležalík 22 let, Kala 20 let a Veselý 22 let. Verdikt ještě změnil Vrchní soud v Praze v září téhož roku, kde Doležalík a Veselý dostali 21 let, Kalovi a Hrušovi trest potvrdil.
„Vždycky na Vánoce mi zasílali s jistou ironií vánoční a novoroční přání, avšak bez jakýchkoliv výhrůžek či urážek. Jeden z nich dokonce i s fotografií své dcerky. Dodnes asi naivně věřím tomu, že to mysleli ‚upřímně‘, byť jistá ironie a provokace v tom bezesporu byla,“ dodává Veselský. Vrazi postupně od roku 2007 věznici opustili.
