Jak se jí to daří, mohou zájemci vidět v bobrovském Muzeu panenek, které sídlí v budově staré školy u kostela svatého Petra a Pavla.
V současné době je tam k vidění na třináct set exponátů. Jedná se o panenky z celého světa. Nechybí mezi nimi ani kusy z Japonska, Ruska, Ekvádoru, Thajska či Finska. Kromě panenek jsou to ale i plyšová zvířátka, klauni, kočárky, nejrůznější figurky, knihy a mnoho dalších hraček i dekorací.
„Já přitom nejsem sběratelka, spíše taková záchranářka,“ říká skromně rodačka z Bobrové. K provozování muzea se totiž dostala náhodou, a to poté, co budovu staré školy, jež byla v dezolátním stavu, koupil v roce 2010 její syn.
Po rekonstrukci se začalo zvažovat, co vlastně v objektu vybudovat. Volba v té době padla na kurzy pro maminky na mateřské dovolené. „Syn mi tehdy řekl, ať seženu nějakou panenku, aby si měly děti s čím hrát, když se jejich maminky zrovna učí. Tak jsem probrala věci po svých dětech a poptala pár sousedů. A už to začalo,“ vzpomíná se smíchem Marie Roháčková.
Zásilky z celé republiky
Lidé jí začali nosit nejen jednotlivé panenky, ale mnohdy celé pytle věcí. „Bylo to v roce 2011, v době, kdy se už hodně rozšířily počítače i mezi děti, a ty tudíž o klasické hračky, jako jsou panenky, neměly takový zájem,“ vysvětlila příval exponátů Marie Roháčková.
Brzy už neměla panny kam dávat, a tak se zrodila myšlenka založení muzea, kde by se jimi mohl pokochat kdokoliv. Novinka se rychle rozkřikla a do muzea začaly chodit zásilky z celé republiky.
Muzeum panenekSídlí v Bobrové na Žďársku, konkrétně v budově staré školy (č. p. 148) u kostela svatého Petra a Pavla. Otevřeno je od června do konce září vždy v neděli, a to od 14:00 do 17:00. Expozici čítající na třináct set exponátů si lze prohlédnout i mimo tuto otevírací dobu, vždy ale po domluvě na telefonním čísle 721 064 688. V muzeu je provozována i kavárna s možností občerstvení, lze tam zakoupit také drobné dárkové předměty. Vstupné je dobrovolné. |
Naprostý boom pak nastal poté, co se loni Muzeum panenek objevilo v pořadu České televize Toulavá kamera. „Od té doby jsem dostala 58 balíků, v nichž bylo přes tři sta panenek. Ještě jsem je ani všechny nezpracovala,“ prozrazuje žena.
Hlavy bez těl
Panenky, jež do Bobrové doputují, totiž obvykle nelze hned vystavit. Chybějí jim různé části těla, jsou bez oblečení, špinavé i poškozené, takže se Marie Roháčková pak mění podle potřeby v pradlenu, švadlenu, kadeřnici i opravářku. Panny omyje, upraví jim vlasy, oblečeným oděv vypere, případně vyspraví, nahým pak vymýšlí šaty všeho druhu, aby byla přehlídka v muzeu pestrá. Pouští se i do oprav. „Nikdo jiný to za mě neudělá, tak to prostě zkouším,“ směje se Marie Roháčková.
Ví, jak opravit oči „mrkaček“
Panenkám vyměňuje ruce i nohy, naučila se, jak lze rozmontovat hlavičky a opravit zamáčknuté oči takzvaných „mrkaček“. Že by se v dohledné době nudila, to nepředpokládá. „Doma mám panenek ještě zhruba osm set, do toho hromady oblečků, krajek a dalších věcí. Krabice skládám skoro až ke stropu,“ popisuje sběratelka.
K mnohým panenkám, jež se k ní dostanou, se vážou i dojemné lidské příběhy. Marie Roháčková proto pečlivě opatruje i dopisy přiložené k zásilkám.
Končí tak u ní hračky třeba z válečných let, které lidé celý život schraňovali jako vzpomínku na člověka, jehož pak po válce už nikdy nespatřili.
