Kolem Motokovu (druhá budova zprava) postupně vyrostly další výškové budovy.

Kolem Motokovu (druhá budova zprava) postupně vyrostly další výškové budovy. | foto: Profimedia.cz

První mrakodrap v Praze i hotel Horal: proč je veřejnost nemusí

  • 2
Navrhl skvělé stavby, od mrakodrapů až po hotely nebo sídliště. Názory na jeho tvorbu se však někdy rozcházejí: odborníci je chválí, veřejnost občas zatracuje.

Zdeněk Kuna, autor prvních pražských mrakodrapů, ale také krkonošského hotelu Horal a dalších významných staveb, zemřel ve věku 93 let . Patřil k předním představitelům české architektonické scény 60. a 70. let.

Podle návrhů Zdeňka Kuny vznikly například stometrová budova Motokovu (nyní City Empiria) na Pankráci či objekt Strojimportu na pražských Vinohradech (dnes Palác Vinohrady). Tato budova vycházela z idejí a realizací Miese van der Rohe, odborníci ji řadí mezi nejvýznamnější československé architektonické počiny druhé poloviny 60. let 20. století.

Budova Motokovu, dnes City Empiria, má výšku 104 m.

Kuna zde s kolegy Olivierem Honke-Houfkem a Zdeňkem Stupkou použili jako jedni z prvních architektů u nás skleněné závěsové panely. Stavbu v letech 1967 až 1971 realizovala italská firma, do té doby nevídaná záležitost.

A právě možnosti, které jiní neměli, začala veřejnost architektu Kunovi časem vyčítat. 

Motokov byl nejvyšší stavbou v Československu

Budovu podniku zahraničního obchodu Motokov dokončenou v roce 1977 navrhl Zdeněk Kuna opět se svými kolegy z projektového ústavu, zase ji stavěli Italové. Stavba plzeňského rodáka vysoká 104 metry patří i dnes v Česku k nejvyšším, ve své době jí patřila dokonce první příčka. Ironicky se mrakodrapu přezdívalo „Kunojem“.

Má výrazný pětiúhelníkový půdorys, průčelí doplňují závěsné prosklené stěny v modrém odstínu. Spodních 17 podlaží směrem vzhůru mírně ustupuje, dalších osm podlaží je však lehce předsazeno a nakloněno opačným směrem. Po stranách jsou betonové svislé hmoty, prostorově odsazené oproti proskleným stěnám. Dnes nese označení City Empiria.

Zdeněk Kuna je společně s kolegy podepsaný i pod krkonošským hotelem Horal z roku 1977. Historik a teoretik umění a architektury Rostislav Švácha stavbu hodnotí velmi kladně: „Jde o vynikající ukázku pozdního modernismu v české architektuře, výborně zvládnutou kompozičně a přes velikost budovy výborně zapadající do horského prostředí.“

Přesto tento hotel označila laická veřejnost v anketě iDNES.cz za nejhrůznější stavbu Krkonoš. Jenže Horal doplatil spíš na svůj „socialistický původ“ než na kvalitu, jako ostatně i řada jiných staveb. Kvalitu hotelu Horal oceňuje i Česká komora architektů: „Za významné počiny Zdeňka Kuny jsou rovněž považovány největší poválečný horský hotel Horal ve Špindlerově Mlýně nebo Československý zastupitelský úřad v Miláně,“ uvedla komora. 

Autorům se podařilo „rozbít“ stavbu do několika odlišně tvarovaných hmot. Střídání předstupujících a ustupujících ploch a tvarů, ale i kontrastní odlišení různých materiálů působí i dnes velmi kultivovaně a respektuje krajinu, do níž je stavba zasazena.

Hotel Horal tvoří několik odlišně tvarovaných hmot.

Problém se zdrženlivým hodnocením staveb Zdeňka Kuny bývá někdy v tom, že ho režim považoval po okupaci Československa po roce 1969 za „stranicky spolehlivého“, podílel se na rozpuštění původního Svazu architektů. Později tvrdil, že mu šlo o kvalitní architekturu, že nikomu neublížil, že chtěl dělat svou práci, nechtěl patřit mezi ty, kteří kvůli svým názorům museli od rýsovacího prkna odejít...

Od roku 1974 řídil Krajský projektový ústav Praha a asi osm stovek projektů. Později se stal předsedou svazu architektů. Od roku 1973 do roku 1989 vedl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Praha ateliér užitné architektury. Mezi lety 1993 a 2008 byl pak členem České komory architektů.

Se svými spolupracovníky se podílel i na revitalizaci východní tribuny Strahovského stadionu či na citlivé novostavbě Omnipolu v historické části Nového Města v Praze.

,