Nejde o zaujatost vůči konkrétním zemím, ale o nezávislost evropských soudních systémů, o to, zda soudy rozhodují spravedlivě, říká německý europoslanec Jens Geier o podmínce dodržování právního státu v souvislosti s budoucím rozpočtem EU, která se nezamlouvá zejména zemím V4.
Jens Geier je německý europoslanec, člen SPD, která v Evropském parlamentu patří do frakce socialistů. Rozhovor vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.
Evropský parlament navrhuje v následujícím sedmiletém rozpočtu Unie zvýšit výdaje. Jejich strop by se měl zvýšit ze současného jednoho procenta na 1,3 procenta hrubého národního důchodu (HND) EU. Výsledkem by měla být evropská podpora tradičních priorit jako jsou zemědělství či koheze, ale také pokrytí nových výzev jako spravedlivá ekonomická transformace, migrace či obrana.
Přesně tak, Parlament zvýšení stropu žádá, ale nejsem takový optimista, abych předpokládal, že ve finální verzi rozpočtu se budeme byť jen blížit 1,3 procentům. Umožnilo by nám to zlepšit kritické oblasti způsobem, který by znamenal skutečnou změnu. 1,3 procenta je realistický cíl, ale členské státy se na tom jen těžko dohodnou, a my nemůžeme bojovat jejich bitvy. Nejsme idealisté.
Jak bude vypadat snížení stropu? Rovnoměrné snížení napříč všemi politikami nebo snížení rozpočtu pro konkrétní oblasti?
Oblasti, ve kterých dojde ke snížení finančních výdajů, zmiňuje už Komise ve svém návrhu. Pokud nechceme členské státy zahltit novými požadavky v oblastech bezpečnosti, obrany, kontroly hranic či inovací, musíme osekat utrácení v zemědělství a kohezi.
Otázka brexitu je stále nejasná. Jak by nový rozpočet ovlivnilo, kdyby Británie z EU v dohledné době skutečně vystoupila?
Pokud se dohodneme, bude to v pořádku. Pokud ale k dohodě nedojde, bude záležet na tom, jak se britská vláda postaví ke své odpovědnosti přispívat do společného rozpočtu až do konce období, tedy do roku 2020. Po brexitu se budeme nacházet ve zcela novém politickém prostředí. Průměrné HDP v Unii klesne, někteří čistí příjemci se stanou čistými plátci, například Litva. Směr toku peněz se po brexitu změní.
Další věc je, že Britové zůstanou součástí některých společných evropských programů, jako například společný výzkum nebo Europol. Britský ministr zahraničí Martin Callanan mi řekl, že Spojené království je připraveno tyto programy i nadále financovat. Přesto stále neznáme konkrétní podobu budoucí spolupráce s Británií.
Jednou z možností je model podobný tomu norskému, kde Norové mají přístup na společný trh, výměnou za což přispívají jistou sumou peněz do Regionálního rozvojového fondu. Jsme v neprozkoumaných vodách.
Pro V4 je jednou z nejdůležitějších otázek v budoucím rozpočtu podmíněnost kohezních fondů dodržováním právního státu. Podporujete toto opatření? Jak je možné objektivně zhodnotit kdy a v jakém rozsahu členský stát princip právního státu porušuje?
Mohu uvést příklad, proč je toto řešení z pohledu evropského daňového poplatníka dobré. Během mého prvního mandátu jsem pracoval jako koordinátor Socialistů a demokratů v komisi pro kontrolu rozpočtu. Měli jsme spor se Španělskem ohledně 1,2 miliardy eur, které byly špatně použity.
Peníze nezmizely, nešlo o podvod, ale při jejich implementaci se objevily vážné nedostatky. Lidé, kteří profitovali, na peníze neměli nárok, veřejné zakázky obsahovaly chyby a tak dále. Komise se nakonec s regiony i se státem soudila, ale nemohla si být jistá, že tamní soudy rozhodují spravedlivě, protože je mohla zmanipulovat stejná vláda, která způsobila chybné čerpání eurofondů. Pokud by se tak stalo, už nikdy bychom tyto peníze neviděli.
Není to o předpojatosti vůči některým členským zemím, ale o nezávislosti evropských soudních systémů, o tom, zda rozhodují spravedlivě. Dobře víme, že soudní systém je možné politicky ovlivnit. Jak potom vysvětlíme evropským daňovým poplatníkům, že jsme dali peníze zemím, o kterých víme, že je mohou zneužít, přičemž my sami nemáme šanci peníze dostat zpět?
