...za ohlušujícího jásotu diváků míč s přehledem propadl obroučkou. „Myslím, že přesně tohle ho charakterizuje,“ podotýká sportovní manažer Vladimír Koudelka, který popsanou scénku z blíže neurčeného zápasu ze 70. let zažil jako divák. „Nešlo o to, že by chtěl machrovat, ale byl to od přírody bohém. Hraní si užíval a v tu chvíli si asi řekl: prostě to dám z dálky.“
Hlavní hrdina zmíněné historky, jemuž nikdo neřekl jinak než přezdívkou po otci Áda, byl jednou z nejvýraznějších postav bohaté historie brněnského basketbalu. Ve čtvrtek odpoledne ve věku 68 let náhle zemřel.
Jiří „Áda“ PospíšilČísla a zajímavosti
|
„Ještě před měsícem si na nic nestěžoval. Tahle zpráva mě šokovala a nejsem sám,“ posteskla si legenda českého basketbalu Kamil Brabenec.
„Je velice smutné, že odešel nejmladší z naší generace ‚šedesátníků‘. Áda patřil mezi lidi, kteří pomáhali, aniž by za to chtěli nějakou protislužbu,“ sdělil další bývalý výtečný hráč František Konvička.
„Šedesátníky“ má na mysli brněnskou partu z 60. let, která byla postrachem celé Evropy a dvakrát to dotáhla až do finále Poháru mistrů proti Realu Madrid. Krátce po druhém z památných soubojů, který se odehrál v roce 1968, se k týmu Zbrojovky připojil i Jiří „Áda“ Pospíšil.
Díky svému nadání a proporcím se stal prototypem moderního basketbalisty. „Byl jeden z prvních, který měl při dvou metrech rychlost jako menší hráči. Před ním byli dvoumetroví hráči většinou nemehla, kteří tam byli hlavně kvůli skákání,“ připomíná Konvička. „Áda byl univerzál, který uměl všechno. Hráči před ním v něčem vynikali a v něčem byli slabší, ale on vytvořil nový typ, který měl rychlost, uměl skákat, byl dobrý v obraně a chytrý v rozehrávce.“
Flegmatik i srandista
Právě z pozice středního rozehrávače Pospíšil umně dirigoval jak brněnské mužstvo, tak československou reprezentaci. „Dvoumetrového rozehrávače nikde v Evropě neměli. Měl obrovský přehled ve hře, myslelo mu to, táhl protiútoky a navíc uměl střílet, což bylo obrovské plus. Pro mužstvo to byla bomba, byla obrovská radost s ním hrát,“ vzpomíná Brabenec.
Na hřišti byl jeho dlouholetý parťák flegmatik, muž bez nervů. Mimo něj živel, který miloval zábavu a snadno si dělal přátele. „Nezkazil žádnou legraci. Byl tmel mužstva, vymýšlel srandy v šatně. Snažil se, aby tým držel pohromadě a kluci se na sebe nedívali skrz prsty,“ vyzdvihuje Brabenec.
Pospíšil byl do basketbalu natolik „zažraný“, že dokonce vymýšlel i herní inovace.
„Jako první přišel s nahozením o desku, které pak FIBA (Mezinárodní basketbalová federace) zakázala, ale dnes je to zase povolené,“ prozrazuje Brabenec. „Také jsme spolu vymysleli signál na hráče, který skákal nad koš a zakončoval rovnou z vrchu, což se také zakázalo a pak znovu povolilo,“ připomíná akci zvanou „alley oop“.
Pokud jde o týmové úspěchy, zářil Áda Pospíšil víc na mezinárodní scéně než na té domácí. V Brně se „trefil“ přesně do období, kdy vláda nad Československem přechodně náležela Praze, následně zamířil do Ostravy.
Jiří „Áda“ Pospíšil (s míčem) byl v 70. letech prototypem moderního basketbalového rozehrávače. Při dvoumetrové výšce měl rychlé nohy, přesnou ruku a také výborný cit pro hru.
„Chtěl byt, který mu klub jako Brňákovi nebyl schopen zařídit. Také měl problémy se studiem a na Vysoké škole báňské jej přijali, takže se přestěhoval,“ popisuje Brabenec, který byl hned šestkrát domácím mistrem. Zato jeho o půl roku starší parťák na tuzemské zlato nikdy nedosáhl, i když za čtrnáct sezon v nejvyšší soutěži (vedle Brna a Ostravy ji hrál také v Olomouci a Novém Jičíně) vybojoval sedm medailí.
Táhl reprezentaci i veterány
V reprezentaci byly Pospíšilovy počiny o poznání pozoruhodnější. V letech 1972 až 1980 hrál na třech olympiádách po sobě, na té prostřední, v Montrealu, dovedl tým k šestému místu. Šestý byl i na mistrovství světa v roce 1970, při pěti účastech na evropském šampionátu skončil v první šestce pokaždé. Stropem byl bronz z Belgie v roce 1977, kdy byl vysoký všestranný rozehrávač na vrcholu.
„Byl jeden z prvních, který měl při dvou metrech rychlost jako menší hráči. Před ním byli dvoumetroví hráči většinou nemehla.“ František Konvička |
Celkem za národní tým zvládl za dvanáct let úctyhodných 276 zápasů. „Jeho nejlepší roky byly na konci 70. let, v té době byl naprostá evropská špička. Také československý basketbal něco znamenal, za Sovětským svazem a Jugoslávií jsme byli v podstatě třetí mužstvo v Evropě. Celý mančaft šlapal, byly v něm vynikající individuality, které si dokázaly vyhovět,“ podotýká Brabenec, jenž několik let sdílel s Pospíšilem na reprezentačních akcích jeden pokoj. „Prožili jsme spolu všechno dobré i zlé, i když tehdy to většinou bylo to dobré.“
Na sklonku kariéry, která mu vynesla místo v české basketbalové síni slávy a 11. pozici v anketě o nejlepšího tuzemského hráče minulého století, působil Pospíšil v nižších soutěžích. Následně pracoval jako pomocník v brněnském hotelu Grand a motal se kolem tenisu v Prostějově.
Ovšem vášeň pro basketbal ho nikdy neopustila, proto se začal věnovat organizování veteránských akcí. „Povzbuzoval nás, abychom si ještě zahráli, když se konaly nějaké narozeniny nebo podobně,“ sděluje o dvanáct let starší Konvička. „Od roku 2008 jsme díky němu hráli na všech mistrovstvích Evropy i světa veteránů, on byl tmel týmu. A i když nehrál, tak to pořád vedl. Sháněl sponzory, díky své povaze měl všude známé,“ oceňuje Brabenec.
Áda Pospíšil byl znám také jako bavič s jadrným vyjadřováním, který se rád účastnil společenských akcí.
Zároveň spolu kopali za tým osobností Bolkova jedenáctka. Pospíšil rovněž proslul jako osobitý bavič s jadrným vyjadřováním. „Myslím, že to byla jen slupka, protože v jádru to byl velice citlivý člověk, který pomáhal, kde mohl,“ říká Koudelka.
Rozloučení s legendárním Ádou se uskuteční příští čtvrtek v 11.45 v brněnském krematoriu.
