V realizačním týmu U21 jste působil od zimy 2018 jako asistent trenéra Michala Horňáka. Co pro vás znamenalo, když vás po jeho odchodu k A-týmu oslovil klub s nabídkou vést juniorský tým?
„Obrovská čest. Pro mě je Sparta osobní věc, protože jsem jejím odchovancem a na chvíli jsem nakoukl i do A-týmu. Sparta je pro mě srdcovou záležitostí a klubem, který mě vychoval k velkému fotbalu. Nyní jsem dostal možnost klubu něco vrátit z těch zkušeností, které jsem získal právě díky němu. A díky panu trenéru Horňákovi, který mi dal příležitost být jeho asistentem, což bylo samo o sobě velkou ctí.“
Jak vám na pozici hlavního trenéra pomohla znalost prostředí a týmu?
„Bylo to v podstatě klíčové. Znal jsem všechny hráče, chemii šatny a zároveň realizační tým, se kterým jsem už rok pracoval. Všechny tyhle dílky mi zjednodušily přesun do pozice hlavního trenéra.“
Komunikoval jste během jara svá rozhodnutí s trenérem Horňákem?
„Samozřejmě. Michal Horňák byl vždy takovým mým trenérským mentorem, jak po lidské, tak i fotbalové stránce. Takže když jsem si nebyl v dané situaci úplně jistý či jsem chtěl pohled zkušenějšího kouče – spojil jsem se s panem Horňákem.“
Trenér Horňák byl často k vidění na domácích zápasech U21. Žil tzv. dál s týmem i v jarní části?
„Je tomu tak. Chodil na zápasy, sledoval dění v týmu a fandil nám. Dodával nám spoustu potřebné energie, která je také velmi důležitá. Jeho přítomnost na zápasech byla přínosem.“
Po povýšení trenéra Horňáka k A-týmu a vašemu posunu na pozici hlavního trenéra, vám chyběl v realizačním týmu jeden člověk. Chyběl ten jeden člen?
„Bylo to úplně bez problémů. Spoustu dobré práce odvedli Luděk Stracený a Tomáš Horna, kteří mi pomáhali. Ani jednou jsme nemuseli řešit nějakou personální nouzi a vše fungovalo, jak mělo. V podstatě jsme nepocítili, že by nás bylo o jednoho méně.“
Co vám osobně jako trenérovi dal půl rok v pozici hlavního trenéra juniorky?
„Spoustu zkušeností. Přeci jen má trenérská kariéra je ve svém začátku a vycházel jsem hlavně ze zkušeností, které jsem nasbíral jako hráč. Nyní se však mohu opírat i o ty trenérské. Ve většině případů teď vidím fotbal jinak, než když jsem ve fotbale žil jen jako hráč, s čímž jsem měl problémy, když jsem k juniorce přišel. Na situace jsem nahlížel jako hráč a ne jako trenér, což je nyní už jiné a myslím, že jsem se v tomto ohledu hodně posunul.“
TÝM
Na podzim se v týmu vytvořila osa, která měla vést tým i na jaře (Novotný, Dudl, Burda), ale hráči se rozutekli po hostováních. Jak moc tito hráči chyběli?
„Rád bych ještě zmínil Néstora Albiacha, který byl hlavně ke konci podzimní části naším základním kamenem. Odchod tolika hráčů základní sestavy trenérovi neulehčuje práci. Například s Novotným odešla spousta branek a důrazu ve vápně. Néstor dodával týmu klid a kvalitu v konstrukci, navíc vstřelil několik branek a připisoval si důležité asistence. Kluci z defenzivy též měli zkušenosti a kvalitu. Samozřejmě byla jejich absence znát, ale na druhou stranu jsme kádr doplnili hráči, kteří se chopili své šance a téměř plnohodnotně nahradili hráče na hostováních. Nepříjemnou situaci jsme myslím zvládli.“
Tým doplnili dorostenci, kteří často neměli místo v základní sestavě svého výběru (Ambler, Sláma, Hájek). Co říkáte na jejich vývoj v juniorce?
„Dle mého názoru udělali velký pokrok. Všichni tři hráči, které zmiňujete, se s juniorskou soutěží poprali výkonnostně velmi dobře. V mých očích předváděli skvělé výkony.“
Mohl těmto hráčům pomoci posun do U21 v jejich kariérách?
„Uvidíme v budoucnu. Já doufám, že ano, protože měli zápasové vytížení, podávali dobré výkony a zodpovědně pracovali, jak v utkáních, tak i v tréninku.“
Konkrétně Pavel Hájek dokonce oblékl reprezentační dres výběru do 18 let. Mluví se o něm i mezi fanoušky jako o naději do budoucna. Jakou odehrál sezonu?
„Pavel přišel do týmu loni v létě a společně s celým realizačním týmem jsme v něm viděli obrovský potenciál, který do puntíku naplnil. Věřím, že má před sebou bohatou fotbalovou kariéru. Předurčuje ho k tomu nejen výkonnost, ale i celé jeho mentální nastavení a charakter. Doufám, že bude mílovými kroky postupovat dál a vzhůru.“
Do obranné řady se na pravém kraji rychle zařadil Adam Gabriel, bylo to pro vás překvapení, že se z něho stala v podstatě stálice?
„U Adama je to podobné jako u ostatních mladých hráčů. Výborně se chytil své šance. Přitom to neměl úplně jednoduché, protože mu chybělo z podzimu zápasové vytížení a skočil k nám rovnýma nohama. Adamovi se povedla zimní příprava, kdy nás přesvědčil o svých kvalitách a ty prokazoval i v mistrovských utkáních. Další z kluků, kteří byli odměněni za svůj přístup.“
V zimě se vám rozutekli stopeři, ale vrátil se obrovský srdcař Matěj Sváta. Jaké to bylo mít zpět bojovníka, kterým Matěj bezesporu je?
„Veliký přínos. V kabině jsme celý rok prožívali jeho komplikované zranění kolena, které utrpěl v přípravném zápasu v lednu 2018. Těšili jsme se na jeho návrat, protože mít Matěje na hřišti je něco skvělého. Matěj je velký bojovník, vítězný typ a zarputilec, kterého štve i porážka v bagu. Takového hráče chcete mít v mužstvu a moc nám pomohlo, že mohl na jaře opět hrát.“
Nepřipomínal vám i vás samotného?
„Částečně možná ano, ale musím zaklepat, že tenhle charakter měla spousta kluků z týmu. Všichni chtěli bojovat a uspět. Tím mi i ulehčovali práci, protože jsem je nemusel přemlouvat nebo nutit do tréninku. Oni sami chtěli makat! Sám sebe člověk často vidí v některých hráčích, alespoň částečně a je pravdou, že u Matěje by se toho možná našlo i více.“
Jako jeden z mála zůstal Tomáš Cabadaj. Stal se z něho lídr týmu?
„Tomáš byl lídr už předtím. Už poté, co se vrátil z Vlašimi, a doléčoval zranění, se ukazoval jako lídr. Role lídra v něm vždy byla a opírala se nejen o fotbalovou kvalitu, ale i tu lidskou. Pro tým stejně důležitý člen kabiny jako například zmíněný Matěj Sváta.“
Sparťanští odchovanci byli doplněni zahraničními hráči. Budou v klubu nadále pokračovat?
„Někteří hráči mají platné kontrakty a měli by začít přípravu B-týmu 1. července. U ostatních vše řeší vedení klubu.“
Z vašeho pohledu mají někteří z nich na to hrát v B-týmu, potažmo A-týmu Sparty?
„To je ta nejdůležitější otázka, protože když přivádíte hráče ze zahraničí, tak ho směřujete do A-týmu. Dle mě tu takový zahraniční hráč není.“
Z obecného hlediska, co nyní čeká hráče po úplném konci Juniorské ligy a tím pádem i U21?
„Pro kluky to není jednoduché. Platí však pro ně to stejné jako u zahraničních hráčů. Ti s platným kontraktem by se měli hlásit 1. července na kempu B-týmu, pokud nepřijde s nabídkou jiný klub. Případně se o jejich dalším osudu rozhodne během letní přípravy.“
Mluvíte o B-týmu, budete jeho součástí?
„Ano budu. Budu asistentem pana trenéra Václava Kotala.“
JARO U21
Jak jste spokojený s jarní částí sezony?
„Co se týče nadstavbové části o titul, tak spojení nejsme a ani být nemůžeme, protože jsme nevyhráli. Což nás všechny, jak hráče, tak i realizační tým strašně mrzí, že jsme Juniorskou ligu neuzavřeli mistrovskou trofejí, protože my jste Sparta a jako Sparta musíme být první ve všech kategoriích. Když však budu hodnotit celé jaro, tak si hráči zaslouží velkou pochvalu, protože jsem v nich viděl, že chtějí soutěž vyhrát. To, že se některé utkání nepovedlo, se stane, i když by teda nemělo. Zkrátka pár zápasů se nám nepovedlo. Na hráčích jsem po prohraných devadesátiminutových bitvách viděl, že jím to není lhostejné a porážka je štve a i tzv. žere. Stejně tak v nadstavbě po porážce v Olomouci: spousta emocí, slzy a sklopené hlavy. Přitom tu vůli vyhrát měli, ale na vítězství se dosáhnout nepodařilo. I tak převládají pozitiva nad negativy.“
Čím to, že se Spartě v nadstavbě nedařilo proti moravským týmům. Šlo o motivaci soupeřů, kteří se se Spartou setkávali jen v nadstavbě o titul?
„Když nebudu počítat dohrávku s Baníkem, tak na Spartu se vyhecuje každý. Ať už hrajete v Liberci nebo jen na Dukle. Všichni vás chtějí porazit. Nic bych nehledal za tím, že šlo o moravské týmy, se kterými jsme se v základní části nepotkali. Přeci jen o body nás doma obrala i Mladá Boleslav z české skupiny. Porazila nás Olomouc, která celou soutěž vyhrála, a remizovali jsme s druhou Zbrojovkou Brno. Obojí bitvy o titul. Mně osobně chyběla konfrontace s týmy z celé ČR už když jsem přišel. Kdyby byla Juniorská liga celoplošná, tak by byla třeba lepší a bylo by v ní více těžkých utkání.“
Máte vy osobně konkrétní moment či zápas, na který budete vzpomínat?
„Snažím se to brát s nadhledem, protože nejde o mě, ale o klub a samotné kluky. Aby byli úspěšní hráči, vychovali se pro A-tým a následně i pro celý český fotbal. Pokud bych však měl vybrat z celé sezony, tak si vzpomenu na podzimní utkání doma proti Teplicím, kdy jsme z 1:3 otočili v posledních vteřinách na 4:3. Ty emoce si pořád pamatuji, protože to byly parádní chvilky, kdy jsem viděl na hráčích extrémní radost, jak jsou šťastní, a že se jim povedlo něco, za čím odhodlaně šli. To bylo moc krásné. Co se týče jara, tak převládá takový komplexní pozitivní pocit – hráči chtějí vítězit, mají o fotbal zájem, dělají pro úspěch a zlepšení maximum a pro mě samotného byl nádherný pocit z práce.“
Trenére, jste ročník 1982, čistě teoreticky nemohl by se z klasického asistenta trenéra stát hrající asistent trenéra?
„To by samozřejmě stát mohlo, ne však na Spartě, ale v Černolicích v I.B třídě.“
