Před rokem a půl jste odhadoval, že ceny cukru už víc klesat nebudou. Vypadá to ale ještě hůř. Co se od té doby změnilo?
Ceny výrobců byly na dně a jsou tam pořád. Už nemají kam padat, trvá to rok a půl. Na trhu je velká konkurence. Evropa se zmítá v přebytku, který vyrobila v kampani 2017/2018 po zrušení kvót. Vznikl obrovský přebytek kolem čtyř milionů tun cukru. Globální ceny klesly, bylo obtížnější vyvážet. Likvidace přebytku i vlivem toho, že se tolik nevyváží, je dlouhodobá.
Jak pro vás skončil loňský rok?
Velmi špatně. Sešly se dvě věci: cenová krize v cukru a nízké výnosy řepy vlivem drasticky suchého počasí. Pro pěstitele nedopadl rok dobře – od nás mají nízké ceny a měli nízké výnosy.
Proděláváte na výrobě cukru?
Jsme v červených číslech, loni jsme měli historicky první ztrátu ve výši 178 milionů korun, což je meziroční rozdíl o 538 milionů korun. I na příští rok máme zatím naplánovanou ztrátu. Máme však za cíl ji snížit k nule. Loni jsme vyrobili 310 tisíc tun cukru, ceny se však snížily o třicet procent a u řepy zhruba o osm procent.
Můžete ztráty kompenzovat výrobou lihu?
Jen částečně. Vyrábíme pitný i bezvodý líh, ale i tam ceny kolísají. U lihů jsme udělali obrovský pokrok snížením nákladů. Také jsme snížili náklady u výroby základní suroviny, tedy melasy. Nicméně klíčový byznys máme v cukru a ziskovost u lihu nikdy nemůže vykompenzovat ztrátu u cukru. Vyrábíme zhruba 75 procent cukru, okolo dvaceti procent lihu a kolem pěti procent další výrobky, například hnojiva či krmiva.
Jste největší cukrovarnická společnost v ČR s několikamiliardovým obratem a vyprodukujete více než polovinu veškerého cukru v zemi. Jak problémy vyhodnotil váš majoritní akcionář, francouzská společnost Tereos?
Chápe to, protože má stejné problémy, které nejsou jen věcí jedné firmy, ale celého sektoru. Problémy mají cukrovary v celé Evropě. Všichni napříč trhem jsou ztrátoví. Nordzucker, Südzucker, Francouzi, Belgičané, všichni… Nedá se s tím nic dělat. Jen čekat, až se vyrovná nabídka s poptávkou a stoupnou ceny.
Lépe tedy bude, až se vyprázdní sklady. Jak dlouho to bude trvat?
Ano. Myslím, že Evropa si vyrobila přebytky cukru na dva roky dopředu. Vydrží ještě minimálně letos.
Hrozí, že zahraniční vlastníci zavřou své cukrovary v Česku?
Nechci o tom spekulovat. Je to jejich majetek, stát se to samozřejmě může. Zatím jsem ale nic takového neslyšel. Záleží na rozhodnutí vlastníka, jak situaci bude řešit, zda politicky nebo ekonomicky.
Cukrová řepa
Jak se tedy se situací perete uvnitř firmy?
Nespoléháme se jen na vyrovnání cen. Uvnitř společnosti zavádíme různá opatření, zároveň není možné pokles cen vyrovnat jen úsporami.Šetříme ve všech oblastech. Například na logistice cukrové řepy, manipulaci s výrobky a jejich skladováním. Potenciálně velkých úspor lze dosáhnout ve výrobě, na výdajích na energie, na personálních nákladech, úsporami na údržbě a v investicích. Snížili jsme zemědělcům cenu řepy tak, abychom dosáhli kompromisu mezi udržením ploch a výší naší ztráty. Ale ceny, které jim platíme, neodpovídají ceně cukru a jsou pořád ještě vyšší.
Propouštíte zaměstnance?
Nepropouštěli jsme, ale pokud někdo odcházel do důchodu, na jeho místo se nepřijímal nikdo nový. Jde o jednotky pracovníků. Snažíme se držet personální stav na co nejnižší úrovni. Na rozdíl od průměru v ČR jsme letos moc nepřidávali na mzdách.
Navýšili pěstitelé cukrové řepy v souvislosti s ukončením kvót v EU plochy?
K razantnímu navýšení došlo v kampani 2017/2018. Celá Evropa věděla, že skončí kvóty, všichni producenti i pěstitelé se na to připravovali a těšili se na prodejní svobodu bez kvót. Tudíž všechny cukrovary žádaly pěstitele o větší množství řepy. Tím vznikl přebytek. V důsledku poklesu cen cukru nejsou dnes cukrovary schopny zaplatit zemědělcům cenu, která by jim stačila na pokrytí nákladů. Proto poté došlo spíš ke snížení plochy řepy.
Kde jsou ve výrobě cukru největší problémy, doplácejí na ně spíš ti menší?
To je otázka. Nechci spekulovat, ale velcí globální hráči jako je Nordzucker, Südzucker, Tereos, Pfeifer & Langen, British Sugar a další dnes vykazují ztráty. Nordzucker, který je naším 35procentním akcionářem, informuje o ztrátě 36 milionů eur za kampaň 2018/2019. Südzucker, který je největším výrobcem cukru v Evropě, má ztrátu ve stovkách milionů eur. Naše mateřská společnost Tereos určitě také bude ve ztrátě, i když zatím ji nezveřejňovala. Ztráty jsou všude.
Jak se s tím lídři trhu vyrovnávají?
Velcí výrobci jako je Südzucker nebo francouzský Cristal Union si uvědomují, že se musí snížit výroba, aby se vyrovnala nabídka s poptávkou. Südzucker chce snížit výrobu o 700 tisíc tun cukru ročně.
V roce 2017, před koncem kvót jste uvedl, že dlouhodobý propad cen může některé cukrovary položit. Už se to děje?
Südzucker oznámil, že zavírá pět cukrovarů, v Německu, ve Francii a v Polsku. Cristal Union uzavírá dva cukrovary ve Francii. British Sugar uzavírá fabriku ve Španělsku.
Ohrožují pozici evropských cukrovarů levné dovozy z Latinské Ameriky jako tomu bylo v minulosti?
Zastavilo se to, protože je tady nižší cena cukru než v Latinské Americe a dovoz už se nevyplatí.
Nevnímáte zpětně jako chybu, že před rokem a tři čtvrtě padly kvóty?
Nebylo to naráz, všichni o tom věděli už od roku 2014. Ale možná tady byla trochu naivní představa, že to nebude tak hrozné, že to přežijeme a cena tolik neklesne. Západní společnosti vstupují na volný trh po padesáti letech. Teď je to o konkurenci, kdo s koho. Je jasné, že se musí snížit výroba, ať už řízeně uzavřením fabrik, nebo se to bude dít na základě dlouhodobé konkurence, která bude firmy vyčerpávat až do bankrotu. Roli v tom sehrají i banky. Jde o to, jak dlouho cukrovary podrží. Nebo zemědělec řekne, že už řepu za tuto cenu dál pěstovat nebude.
Chystá se sektoru pomoci Evropská unie?
Evropská komise, Parlament i Rada ministrů to odmítá. Říká, je to váš problém, my se do toho nebudeme plést. Podpora cukrovarů leží na úrovni jednotlivých členských států, každý si nějak podporuje své zemědělství, tedy pěstování cukrové řepy.
Může to vyvolávat určitou nerovnováhu na trhu, když každý podporuje zemědělství jinak.
Určitě. Ale veškeré podpory musejí být notifikované, neřekl bych, že si to Brusel nehlídá. Spíš jde o rozdílnost podpor. Česká republika podporuje řepu 450 miliony korun ročně, to je cca 200 euro na hektar, v Maďarsku nebo v Rumunsku je to 600 euro na hektar.
Jak se díváte do budoucna?
Jsme optimističtí v tom, že by to po dvou letech mohlo skončit, nabídka se vyrovná s poptávkou a výroba cukru bude opět zisková. Je to ale také otázka toho, jak vyroste řepa a jaká bude úroda.
