Názvosloví sokolské a vojenské — několik slov o tom, co je už dnes samozřejmé — Almanach dr. Vanička
Málokterý cvičenec, nynější i bývalý, málokdy se asi zamyslil nad tím, jak a kdy vznikalo naše názvosloví tělocvičné.
Naučí se a pozná terminologii při cvičení v družstvu nebo ve škole cvičitelské, užívá jí jako věci zcela samozřejmé po celý svůj život v tělocvičně a jest přesvědčen, že dřep jmenoval se vždy dřepem, podřep podřepem, že zanožit, přednožit nemohlo se nikdy jinak jmenovat nežli zanožením a prednožením a pod.
Dnes jest to opravdu naprosto samozřejmá věc. Protože se sokolská terminologie tělocvičná úplně vžila. Ale nebylo tomu tak ani před 65 lety. Tehdy, nežli Tyrš zpracoval sokolské názvosloví, neříkalo se sraz, ale »postavení, jak noha zakončena«, nebylo žádného »stoje jednonož«, ale »postava jednonohá«, tehdy měli naši předchůdcové jen »bodání rukama« a žádné »trčení«, »rozetknutí noh« (unožení), »rozmrsknutí noh« (roznožení), »malé rozklonění noh« (podřep), »bobek« (dřep) atd.
Všecky tyto nestvůry a jazykové zkomoleniny odstranil teprve Tyrš, tvůrce naší vzorné a dosud nedoceněné, čistě české a soustavné terminologie. To jest jedna jeho zásluha. Druhá spočívá v tom, že názvosloví vytvořil dříve, nežli se odhodlal k založení prvé jednoty sokolské.
Celá dvě léta (1861 a 1862) věnoval odborným studiím a pracem a když v dubnu roku 1862 zvědavý br. Durdík v knize přání Sokola Pražského činil ke slavnému výboru dotaz, zdali názvosloví turnérské jest již hotovo, odpovídá’ prvý jednatel dr. Grégr sedmi slovy: »Dnes byla zaslána prvá korektura z tiskárny.« A dr. Tyrš k tomu dodává: »Názvosloví, než se k tisku uchystalo, ovšem komisi znalců předloženo bylo ...«
Vše, co jsme měli, byla jen různá Dienstreglements a spousta odborných knih vojenských, ale — německých.
Vojenská terminologie byla tak dokonale německá, že zkomolené názvosloví pronikalo i do mluvy lidové.
Nebylo povelů pro stráž, nebylo povelů pro výkonnou službu u zbraní vůbec. Jedinou pomůckou a vodítkem byla hotová a propracovaná terminologie — sokolská, vytvořená před 56 lety ...
Byla proto při ministerstvu Národní obrany zvolena a ustavena zvláštní komise z vojenských a civilních odborníků, která měla zpracovati nejnutnější povely a názvosloví a v čele této komise postaven — Sokol, bratr dr. Jindra Vaníček.
Komise pracovala skoro plných 10 let a jest už v hlavních rysech s prací hotova. Výsledky jsou uloženy v přečetných služebních předpisech vojenských, vydaných pro všecky obory a odvětví složité služby vojenské. Komise musila hledati a tvořiti nové termíny pro letectví, dělostřelectvo, vozatajstvo, stejně jako pro součástky všech zbraní a strojů.
Při tom musila zasáhnouti do různých řemesel a živností, musila na př. tvořiti i terminologii pro pekařství, krejčovinu, strojařství, hledati české názvy i pro různé součástky obyčejného vozu atd. Její práce stává se dnes obecným majetkem kulturním. Jen ten, kdo ví, jak dřívější vojenství zhoubně působilo na náš jazyk lidový, pochopí, jak veliký kus kulturní práce koná se tím, že po léta soustavně vniká do lidu a tím i do života občanského správné, nové názvosloví, které bylo dříve slýcháno ve všelijakých německých zkomoleninách.
Dnes selští i dělničtí hoši přinášejí si z vojny do svého civilního života nejen znalosti vojenského názvosloví, ale i správné české pojmenování věcí, s nimiž v občanském životě denně zacházejí.
Práce komise není sice ještě skončena, ale to, co vykonala, jest dílo ohromné a těžko docenitelné — a ten, jenž stál v čele této velezáslužné činnosti, opouští už svůj úřad, odcházeje s vědomím dobře vykonané práce na zasloužený »služební« odpočinek. Bratr dr. Jindra Vaniček.
Právě v těchto dnech vydává ministerstvo Národní obrany Almanach na pamět jeho činnosti ve výchovném odboru a z něho dovídáme se věci, o kterých jsme dosud neměli ani tušení. Alespoň málokdo z nás. Budeme míti ještě příležitost o této vzácné knize se zmíniti, už také proto, že se v ní dočítáme pozoruhodných zpráv a úsudků o činnosti Sokolstva v době vzniku armády československé, napsané gen. Mittelhauserem, prvným náčelníkem hlavního štábu, a br. Klofáčem, prvým ministrem vojenství. Pro dnešek budiž dovoleno jen malou drobnůstku z ní uveřejniti.
Komisi předsedal, jak bylo již řečeno, odborový přednosta br. dr. Vaniček. Komise byla složena vedle jiných odborníků také z odborníků jazykových, neboť už od počátku bylo jasno, že nová česká terminologie odborná a úřední řeč vojenská musí býti skutečně česká, po jazykové stránce bezvadná. A tu filologové musili hned od počátku zasahovat i d o názvů vžitých.
Tak ustálený povel »pochodem pochod« nenašel schválení z důvodů přízvukových, neboť jinak nebylo vyloučeno, že by se názvy mohly komolit a kroutit. Tomu chtěla komise také zabránit. A tu dr. Vaniček ukázal své vzácné pochopení pro námitky jazykových odborníků. Třebas mu to bylo dost bolestné rušit dosavadní tradici, přiklonil se na konec k jednoslabičnému »vchod«, které přízvukové a také rytmicky lépe vyhovovalo.
Stejně bylo i u jiných dvouslabičných slov na konci povelů, kde rytmický spád a výraznost vyžadovala slova jednoslabičná. Dr. Vaniček těžce se loučil s dosavadním zvykem a dlouho se bráníval námitkám filologů, ale konečně povolil. Za to však nutno říci, že filologové do jiných odborných názvů, ač často jazykově nevyhovovaly, nezasáhli hlouběji právě z důvodů tradice víc jak půlstoleté. A tak terminologie sokolská — možno říci — přešla do vojenské se změnami zcela nepatrnými.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak vzniknul povel »pochodem vchod« a další české vojenské termíny“
