Od úděsu k radosti. Jak Davidová složila zkoušku z biatlonové nepohody

Ve čtvrtek po smíšené štafetě, před 22. hodinou, leží Markéta Davidová na hotelu už v posteli, ale ještě otevře počítač a na chvíli se zabere do své bakalářské práce o tejpování koní.

„Ta nepočká. Musím ji začít dávat do kupy.“

Osmnáctého dubna má termín odevzdání.

Páteční sprint v Östersundu se však pro ni stane zkouškou úplně jiného typu. Pekelnou zkouškou biatlonovou. V areálu, kde se všichni čerti žení.

Od pátečního rána chumelí a chumelí. Navrch odkudsi od jezera Frösön přilétá stále silnější vítr. „Zrovna v tomhle bych teda střílet nechtěl,“ utrousí Zdeněk Vítek dvě hodiny po poledni na tréninku mužů, když vítr ohýbá praporky na střelnici do vodorovné polohy.

Michal Krčmář krouží na stadionu po měkké, stále zapadávající trati a usoudí: „Makula je lehká. Tyhle těžké podmínky by jí mohly běžecky vyhovovat.“

Pak zaletí pohledem ke střelnici: „A tam... no uvidíme.“

Davidová mu v něčem připomíná sebe samého před dvěma lety. „Tehdy se mi povedl jeden čtyřpoložkový závod a najednou jsem měl sérii, kdy jsem šestkrát po sobě dojel do desítky a dával samé nuly. Nastoupíte na vlnu, chytnete se a jedete. Makula letos tu svoji vlnu chytla.“   

Při každém ze závodů, v nichž se probila na pohárové stupně vítězů, však závodila v relativně klidných povětrnostních podmínkách.

Zato tentokrát...

Těsně před startem přestává sněžit. Jenže větrných poryvů přibývá.

Tomas Macek (Twitter)@tomasmacek2

08.března 2019 v 15:52, příspěvek archivován: 09.března 2019 v 08:56

Nástřel před sprintem žen na MS biatlonistů. Přestalo sněžit, zato začalo foukat. "A ta rychlost větru se pořád mění, přibývá a ustupuje. Bude to složité," říká na střelnici Jiří Holubec, asistent českého kouče. Markéta Davidová vyběhne s číslem 72. https://t.co/ynxycRLj4H

odpovědětretweetoblíbit

„V tak složitém počasí se teprve ukáže, jak je kdo ze závodnic psychicky silný a jaké má zkušenosti,“ poznamená sportovní ředitel Ondřej Rybář.

Davidové je 22 let. Zkušenosti nabírá. Nabírá je úžasně rychle. 

Přesto se stále dokáže vyděsit. 

Musím se s tím poprat

Stačí pohled na výraz jejího obličeje, když si při nástřelu před sprintem naposledy zkusí stojku. V očích se jí zrcadlí čirý úděs. Co se to děje?

Z pěti terčů právě trefila jen jeden jediný.

„Zafoukalo jí absolutně nejvíc,“ vykládá Jiří Holubec, asistent kouče. „Tohle navíc není normální vítr. Mění se, zesiluje, zeslabuje, špatně se čte. Při stojce s vámi houpá ze strany na stranu.“

14 fotografií

Jak vzápětí glosuje šéf svazu Jiří Hamza: „Počasí je zrovna mixem Östersundu s Oberhofem.“ V těchto dvou střediscích bývají podmínky pro biatlonisty pravidelně nejhorší.

Kouč Egil Gjelland si bere Davidovou stranou, u hrazení k ní promlouvá, uklidňuje ji, radí. „Na stojku jdi při závodě doleva na co nejvzdálenější stav, tam u budovy presscentra fouká přece jen míň.“

Závod se rozbíhá - a velké věci se dějí. Hvězdy z největších na střelnici trpí.

Lisa Vittozziová, první dáma Světového poháru, která ohromovala při štafetě nadpozemskými položkami za 19 sekund, vyrobí tři chyby. Marte Olsbuová-Röiselandová dokonce čtyři. Paulína Fialková taky.

Lisa Theresa Hauserová, jindy reklama na střeleckou spolehlivost, po čisté ležce nevěřícně hledí při stojce na pět terčů, které po jejích pěti výstřelech stále svítí černě. Je to realita, nebo snad jen zlý sen?

Dorothea Wiererová pro změnu na chvíli vidí bíle, když v měkkém sněhu padá před cílem do sněhu.

Tolik nadějí tolika favoritek se bortí jako domečky z karet.

Markéta Davidová hodí za hlavu nástřel, pochybnosti, obavy i nejistotu. „Prostě se s tím musím poprat,“ řekne. S číslem 72 na hrudi se odrazí ze startu a jede.

Náramně rychle jede, tak jako vždy.

Dorazí na ležku, omrkne praporky a pomyslí si: Plápolají nějak podivně, vůbec neodhadnu, jestli mám cvakat (upravovat mířidla), nebo radši ne. Jak vlastně fouká? Zepředu? Zboku? Víc než při nástřelu? Míň? Hmm, vážně to nepoznám. Tak radši nebudu upravovat nic. Snad to spadne.

Mine jen jednou. Což je hratelná, solidní výchozí pozice.

„Čtyři rány měla naprosto pohodové,“ říká od dalekohledu Holubec. „Jen ta druhá jí ulítla mimo terč, na deset hodin. Docela daleko ulítla. Buď byla urvaná, nebo ji sfoukl vítr.“

Při stojce Davidová poslechne radu Gjellanda, postaví se až na stav číslo 29, poblíž velké hnědé budovy, dlouze se soustředí, vyčkává - ale trefuje. Všechny terče! Co na tom, že na střelnici prostála 38 sekund.

„Zase ten vítr dost zlobil, ale ustála to,“ září Holubec. „Jen jedno trestné kolo na závod, to je v dnešních podmínkách výborné.“

Hamza u střelnice vykřikne: „A pojedeme ještě o medaili, hoši.“ Davidová se odtud vydává osmá. „Jsi jen 12 vteřin od bronzu,“ křičí na ni servismani u trati.

Jenže to už by toho od studentky z Janova nad Nisou chtěli moc. Ano, samozřejmě, slyší je, co volají. „Ale byla jsem už úplně prošitá. Říkala jsem si: Budu ráda, když dojedu do cíle,“ poví po závodě.

Na dalším mezičase zůstává odstup od medailových postů stejný. „To už nestáhne,“ uzná i Hamza. „Ale tahá do kopce hezky,“ pozoruje.

„Jede šestá, pět vteřin od páté,“ zahlásí do vysílačky šéfservisman Tom Žídek.

Šestá projede také cílem, na pokraji vyčerpání.

Denise Herrmannová ji posléze těsně odsouvá na konečné sedmou příčku. Nicméně Davidová má navzdory bolesti posledních stovek metrů pátý nejrychlejší běžecký čas dne.

V závodě, v němž se 34letá slovenská reprezentantka Anastázia Kuzminová dočkala svého prvního titulu mistryně světa, složila teprve 22letá Češka zkoušku z vrcholného biatlonového závodu ve vrcholně složitých podmínkách.

IBU World Cup (Twitter)@IBU_WC

08.března 2019 v 17:40, příspěvek archivován: 09.března 2019 v 09:07

Bowing down to fans, Anastasiya Kuzmina is the new sprint world champion #2019ostersund https://t.co/qsSIMIaual

8 lidí to sdílíodpovědětretweetoblíbit

Nespočet podivuhodných příběhů bylo toho dne na švédském sněhu napsáno.

K slzám dojatá Kuzminová na tiskové konferenci jen šeptá a vypráví, že kvůli nemoci přišla začátkem týdne o hlas, že ještě v pátečním poledni si nebyla jista, zda nastoupí - a teď je zlatá.

Stříbrná Ingrid Tandrevoldová, mladičká, ale dosud „jen“ ta třetí či čtvrtá vzadu v norském týmu, se rozhovoří o neuvěřitelném závodě, kdy slyšela, jak favoritky střílí mimo terče a řekla si: „Tohle je tvoje šance, tak jdi a využij ji.“

A bronzová Laura Dahlmeierová, v posledním roce víc nemocná než zdravá? Usmívá se svým skromným úsměvem ženy, kterou by snad ani tuna olympijských a světových medailí nezměnila, a prozrazuje, jak i ona se po předchozím nachlazení rozhodla startovat až v pátek ráno.

„A teď mám bronz, který má dnes pro mě cenu zlata.“

Markéta Davidová má sedmé místo a náramně si ho váží. „Jsem tak moc ráda, že jsem měla na střelnici jen jednu minelu, v těch zdejších hrozných podmínkách.“

Opět všem dokázala: Počítejte se mnou. Nejen ve vysokých nadmořských výškách. Nejen za bezvětří, modré oblohy a ideálních podmínek.

Počítejte se mnou už vždycky.

„Markétina loňská výhra na mistrovství světa juniorů napovídala, že má velkou perspektivu,“ připomíná Ondřej Rybář. „Ale tím, že už letos dojíždí na pódiová umístění ve svěťáku, překvapila spoustu závodnic a týmů. A překvapuje je dál. Takhle vysoko s ní zatím nepočítali.“

Bez hvězdných manýrů

Nezapomínejme, je to teprve první plnohodnotná sezona Davidové ve Světovém poháru.

Ještě loni prožila část zimy s juniorským týmem. Teď zapadla do dospělé reprezentace jakoby nic. „Úplně bezbolestně,“ pozoruje svazový fotograf Petr Slavík, jenž reprezentanty léta doprovází a vidí ji den co den. „Hodně jí příchod do týmu usnadnila Eva Puskarčíková, jsou si povahově podobné. Markéta je nekonfliktní, bez hvězdných manýr. Nestrhává na sebe cíleně pozornost, ani se samou nervozitou nezamyká na záchod. Na to, jak je mladá, je hodně vyrovnaná. A občas docela tichá.“

Pravda, jen občas. Michal Krčmář vypráví také o Davidové, veselé holce do party: „Snese i drsnější chlapský humor. Popíchneme ji, Makula se usměje a někdy nám to i vrátí a odpálkuje nás. Tím rozbourává napětí a podporuje pohodovou atmosféru v týmu.“

Tomas Macek (Twitter)@tomasmacek2

08.března 2019 v 20:40, příspěvek archivován: 09.března 2019 v 09:05

Když si těsně před startem sprintu zkoušela Markéta Davidová na nástřelu naposledy stojku, trefila ve větrných poryvech jen jeden z pěti terčů. Přesto závod nervově ustála a je sedmá na světě. "Že tam byla na střelnici jen jedna minela mě těší ještě víc než ten výsledek," říkala. https://t.co/2w9Fyl8y7T

odpovědětretweetoblíbit

Večer po závodě si Davidová zase otevře počítač a udělá další kus práce na bakalářce. „A sobotu bych nejradši proležela v posteli. Jenže asi budu muset na trénink,“ zasměje se.

Rybář ji pozoruje a poslouchá se zalíbením: „Stojí nohama pevně na zemi a je pokorná. Přeji jí, aby jí ta pokora dlouho vydržela. S ní se dostane do absolutní špičky.“

Přesněji: s pokorou a silnou vůlí. Jak tvrdí kouč Zdeněk Vítek, pod nímž závodila loni: „Makula umí na sobě makat a ví, co chce. Čím dál víc to ví. Půjde za tím tvrdě.“

V neděli vjede ze sedmého místa do stíhacího závodu. „Skoro vždycky jsem v nich ve svěťáku couvala pořadím dozadu,“ připomene. „Teprve v únoru v Americe jsem pochopila, o čem vlastně slovo stíhačka je.“

Tehdy v ní ze 32. místa po nepříliš povedeném sprintu poskočila rovnou o 20 míst dopředu.

V Östersundu nebude ani její šťastná trojka příliš vzdálena.