Hvězdám se umí zakousnout do zadku a běžet s nimi, říká kouč o Vrzalové

A opravdu. Vždyť třicetiletá atletka na halovém evropském šampionátu v Praze 2015 vůbec nestartovala. O čtyři roky později patří na stejné akci v Glasgow podle tabulkových předpokladů k největším českým nadějím na medaili. V pátek postoupila díky druhému místu v rozběhu do finále.

Přitom v minulosti Vrzalová dvakrát plánovala s atletikou skončit. Naposledy chtěla vytrvalecké tretry navždy sundat před čtyřmi lety. Lékaři však přišli na to, jak léčit její těžkou anémii. Neměla v těle skoro žádný hemoglobin, museli ji hospitalizovat.

Nevzdala se. V roce 2016 měla osobní rekord na 1500 metrů 4:13,54. Před dvěma lety se zlepšila na 4:07,21. A loni už na 4:04,80, což jí vyneslo páté místo na evropském šampionátu v Berlíně. „Konečně začíná prodávat ten potenciál, který v ní je,“ pochvaluje si Šulc.

Letos Vrzalová na mítinku v Ostravě posunula letitý národní rekord v hale na 4:05,73, jímž právě poskočila na čelní příčky tabulek. A opět celý závod pelášila na čele, jak je jejím zvykem. Až v cílové rovince těsně prohrála s Polkou Ennaouiovou. „Byla tam ještě rezerva,“ říká Šulc.

Společně před odletem do Glasgow opět vsadili na osvědčený model. Vrzalová pět dnů dřela v Tatrách, kde neopomínala k běžeckým dávkám denně přidávat i sto shybů a padesát kliků. Právě zarputilost ji na atletickém oválu tolik zdobí. „Často si celý závod odtáhne sama. Největším hvězdám se zase umí zakousnout do zadku a běžet s nimi,“ líčí Šulc.

Rozkoukávání mezi světovou elitou přicházelo pozvolna. Na světovém šampionátu v Londýně 2017 Vrzalová nezvládla ostré tempo v rozběhu a těsně před cílem vzdala. Pokračovat už prostě nemohla. Pozitivní střetnutí s běžeckou špičkou přišlo loni v Berlíně a následně na Kontinentálním poháru. „V Ostravě ji podporovalo deset tisíc lidí,“ upozorňuje Šulc. „Vyzkoušela si atmosféru burácejícího stadionu.“

Ač se proměnila v profesionálně se chovající atletku, zálibu ve sladkém si Vrzalová stále neodepře. Nadále se po zdařilém závodě odmění tabulkou čokolády. A také pořád chodí pomáhat rodičům v Českém Těšíně do večerky. „Když jsem doma, nemusím platit nájem ani nic jiného, tak se zároveň snažím být užitečná,“ vysvětluje.

Celou atletickou kariéru Vrzalová pojí s Vítkovicemi. Od ostatních reprezentantů se tak výrazně liší, valná většina z nich totiž patří pod křídla armádní Dukly nebo policejního Olympu. Což sportovcům slibuje příjmy od ministerských resortů. I proto si Vrzalová vedle atletiky přivydělává. „Ale podmínky na trénink má v Ostravě fantastické. Udělalo se pro ni první poslední. A že přede mnou skrývá chození do večerky? To je prostě Simona,“ směje se Šulc.

Tedy zarputilá, téměř neúnavná a ctižádostivá mílařka.