Úvod  >  Milevské noviny  > 

Nina Fialová po pěvecké kariéře netouží

Nina Fialová.     Autor: Libuše Kolářová - Jižní Čechy Teď

Nina Fialová vyrostla v Milevsku, chodila na druhou základní školu, pak na milevské gymnázium. Vystudovala bakalářský obor Humanitní vědy na Karlově univerzitě a teď dokončuje ještě obor Sociální práce ve veřejné správě na Jihočeské univerzitě. Vdala se do Pechovy Lhoty a je tam spokojená.

Máte hudební vzdělání?
Chodili jsme s bráchou Ivanem na klavír do kurzu v domě kultury k paní Kolářové. Později jsme přešli do základní umělecké školy, tam jsem chodila na klavír k panu Smolovi. Myslím ale, že brácha byl nadanější.

Myslíte Ivana – hokejistu?
Ano. Je výborný muzikant.

Na zpěv jste nechodila?
Jezdila jsem na hodiny zpěvu do Písku, ale o konzervatoři jsem nikdy neuvažovala. V milevské zušce jsem poprvé vystupovala jako zpěvačka. Pan učitel Smola tehdy vedl školní orchestr Silver band a vypadla jim zpěvačka. Zeptal se mě, jestli zpívám a dal mi noty skladeb, které orchestr hrál. To mi bylo asi jedenáct. Mamka mi foneticky přepisovala anglické texty, taťka se mnou trénoval písničky. Zjistil, že by to se mnou nebylo marné a začal mě pak brát na vystoupení do Lázní Bechyně. Tam bylo moc příjemné publikum. Ještě o něco později už jsme začali společně vystupovat v RM Bandu a hrát i maturitní plesy.

Měla jste někdy vlastní kapelu?
Měla. Zavolala mi bubenice, kterou jsem znala ze Silver bandu a založili jsme kapelu MySky. Tvořili ji tři kluci a my dvě holky. Zaměřovali jsme se na pop-rock, zahráli jsme pár koncertů, vystoupili na několika festivalech, obsazení se měnilo a pak jsme se rozešli.

Proč jste neuvažovala o konzervatoři?
Bála jsem se, že bych sice asi konzervatoř vystudovala, ale pak bych nenašla uplatnění, protože je obrovská konkurence. Úspěšní zpěváci mají i jiné kvality. Hrají na nástroj, tančí, dobře vypadají. Zkusila jsem se před lety přihlásit do konkursu na muzikál Čas růží, ale když jsem viděla droboučké zpěvačky, které byly současně tanečnice, připadala jsem si, že bych mohla hrát tak jejich matku.

Probůh, vy si o sobě myslíte, že jste tlustá?
Nejsem slepá. Mám takový veslařský ramena, nemůžu se s těmi děvčaty porovnávat. Na druhou stranu, a to nechci, aby to teď znělo nějak domýšlivě, některé z nich na tom nebyly pěvecky úplně nejlíp, ale rozhodují i jiné věci. I vynikajících zpěvaček jako je Monika Absolonová, Bára Basiková nebo Leona Machálková, je v Praze dost. Pro mě ten konkurs byly neskutečné nervy, to bych se zničila. Měla jsem za sebou už takovou zkušenost ze SuperStar.

Kdo vás ponoukl přihlásit se do SuperStar?
To mi bylo asi 17 nebo 18 let, vystupovala jsem na mirotickém festivalu a slyšel mě tam muzikant Mirek Klíma, který pochází od Chrástu a už v té době působil v Praze. Řekl mi, že je škoda, abych nešla dál a chtěl nějak pomoci nastartovat moji kariéru. Zařídil naší tehdejší kapele vystoupení v pražském klubu Vagón a chtěl, abych se přihlásila do SuperStar. Řekl mi, že není doba, aby si někdo někoho jen tak všiml a chtěl ho někam dostat. Že pro to musím taky něco udělat. Myslím, že to byl ročník 2013 a vyhrála ho Sabina Křováková.

Jak se dařilo vám?
Přihlásilo se nás osm tisíc a vybrali stovku, se kterou pak natáčeli přípravy v Divadle U Hasičů. To bylo až nelidské, v šest budíček, skoro jsme nejedli, pořád se něco dělo třeba do dvou ráno. Dostala jsem se před hlavní porotu, ve které byli Pavol Habera, Ewa Farná a Ondřej Soukup. Čekali jsme tam od sedmi ráno, na řadu jsem přišla v pět odpoledne, úplně ztrémovaná.

Co porotci říkali?
Pavol Habera řekl, že mám „neuveritelný hlas". Ondřej Soukup ale poznamenal, že utíkám z rytmu. Habera mu oponoval, že se to dá čekat po celodenní nervozitě. Ewa Farná byla taková nejupřímnější, moc milá. Postoupila jsem mezi 28 nejlepších, dál už ne. Když mě neposlali dál, byla jsem úplně vyčerpaná. Tři dny v kuse jsem spala. A čtrnáct dní jsem propadala pláči sotva jsem uviděla mamku, babičku, dokonce i když ke mně přiběhl náš pes. Vlastně jsme tam nakonec všichni pořád brečeli, skončili jsme psychicky jako úplné trosky.

Myslíte něco jako vymývání mozků?
Já nevím. Když jsem se pak dívala na televizi, ti lidé tam byli vykreslení úplně jinak, než jak jsem je poznala já. Mám pocit, že jen v prvním ročníku za Anety Langerové to bylo o zpěvu a pak už začala vznikat spíš taková reality show. Dostali jsme dotazník, kde se nás ptali, jestli nám někdo umřel nebo jestli máme zkušenost s drogami. Až zpětně mi došlo, že tvůrci potřebovali pro diváky vykonstruovat příběhy a zajímaly je jiné věci než zpěv. Připadalo mi, že ze základního kola měli postoupit jiní lidé než někteří, kteří tam nakonec byli. Ale asi měli zajímavější osud. O rok později jsem se zkusila přihlásit do soutěže Hlas Česko Slovenska a tam jsem vůbec neprošla ani do toho základu, i když realizační tým byl stejný. Je to prostě zkušenost a už to nechci zažívat. Jsem nervák i při zkouškách ve škole a s věkem je to horší a horší. Já mám ráda klid a jistotu, takže zpívám s taťkou a doufám, že ještě dlouho budu.

Hrála jste ale ve zdejším muzikálu Tep královské krve Gabriely Molové a Leoše Voronina. Tam byl přece taky na role konkurs?
To byl. Přihlásila jsem se a pak jsem se tam bála jít. Málem jsem nešla. Doma mi ale vynadali, takže jsem se odhodlala. Táta zrovna nebyl doma a po telefonu se mnou zkoušel písničku Ó, řebíčku zahradnický. Nakonec jsem na konkurs přece jen dorazila a dostala jsem roli šenkýřky Roziny. Každý víkend pak byla zkouška. Byla to pro mě zkušenost, kdy se člověk musí přizpůsobit kolektivu. Seznámila jsem se se spoustou nových lidí a ve finále to bylo parádní. Poznala jsem vynikající zpěvačku Aničku Marelovou, která hrála hlavní roli, taky Báru Ondruškovou Nedvědovou, která je výborná zpěvačka, a pak to v tom nejlepším skončilo.

Pro vás ale ne tak docela. Vzápětí přišla nabídka na jednu z hlavních rolí ve volné parafrázi na muzikál Rebelové, kterou nastudoval kovářovský divadelní soubor OPONA...
To je pravda. Ozval se mi Jarda Kahoun, který mě znal z vystupování na plesech. OPONA chtěla ten muzikál nastudovat, ale dámy ze souboru řekly, že jim postavy studentek nikdo neuvěří a začaly se hledat nové tváře pro tři hlavní role. Zpětně jsem se dozvěděla, že členové souboru nevěřili, že bych do toho šla. To mě mrzelo. Jestli jsem jim připadala namyšlená... Já jsem přitom měla hlavně strach, abych jim to nezkazila, protože jsem to musela skloubit se školou a s vystoupeními s taťkou. Jsem za tu roli moc ráda, protože teď žiju v Pechově Lhotě, takže jsem poznala své sousedy. Manžel je spolužák mého hereckého partnera Aleše. A taky jsem si mohla zkusit zas něco jiného, protože tam kromě zpěvu jsou i texty. Obdivuju, že se soubor OPONA do toho pustil a myslím, že výsledek je příjemný.

Uvidí muzikál To tenkrát v šedesátém osmém i milevské publikum?
Ano, mělo by se hrát i v Milevsku. Termín ale neznám.

V posledních dvou letech jste účinkovala i s Fantomem a Nelou Duchačovou na vánočních koncertech. Jak přišla tato nabídka?
Původně s kapelou Fantom účinkoval Milevský dětský sbor s Gábinou Molovou. Když šla na mateřskou dovolenou, oslovil Jindra Müller z Fantomu mne a Nelu Duchačovou. Dostaly jsme playlist, texty, nahrávky, videa, předchozí rok jsme měli asi dvě zkoušky, teď už jen jednu. Mám vánoční koncerty moc ráda, ale i tam do mě dvě hodiny před začátkem nic není a mám šílenou trému. Hlavně v Milevsku před domácím publikem. Po koncertě v bazilice mi kamarádka řekla, že to na mě není vůbec vidět. Fakt ale je, že když mám trému, dokážu se vybičovat a dát do toho maximum.

Zpíváte si někdy doma?
Můj manžel má hudbu rád a i rád tančí, ale v rodině nemuzicírují, jako to bylo u nás doma. I teď na Štědrý den jsme se sešli a všichni jsme zpívali. Myslím, že nejvíc muzikální je moje sestřička Táňa. Brácha je šikovný hlavně na sport a je to bavič. Já sportovec nejsem a u Táni se to obojí potkalo, hraje na klavír, házenou a tancuje v EFK. Mamka taky zpívá moc dobře a jako malá hrála na housle. Taťka je muzikant tělem i duší a vždycky mi říkal, že nejde o to, jestli mám rozsah dvě a půl oktávy, ale že musím zpívat s dynamikou a citem. A to jsem si teď uvědomila při nádherné písničce Ewy Farné Vánoce na míru, která má všehovšudy asi šest tónů, ale ona do toho umí dát cit a nepotřebuje to uřvat.

Nevystoupíte někdy jako Radostovi společně? Jako třeba Pichovi na koncertech Hraje celá rodina v zušce...
Sice se o tom mluvilo, ale to asi při vytíženosti mamky i taťky nevyjde. I když Táňa by si to společné vystoupení zasloužila, je to takový náš živel. Ale bohužel je trémistka jako my všichni snad s výjimkou bráchy. To je neskutečně omezující.

Jaké máte další plány?
Už cítím, že mi chybí řád, pravidelnost, chci ke studiu začít pracovat. Ráda bych pracovala s lidmi, to by mě bavilo.

Autor: Libuše Kolářová

Další zprávy z regionu

• Kulturní léto ve Strakonicích: Otevřete náruč letním radovánkám!

  

  před 37 minutami
  Strakonice – město, které se letos v létě opět promění v centrum kulturního dění. Panská zahrada a letní kino (Letňák) se stanou dějišti…

  Více info a fotek (13)

• DOBROTY: Krémová kuřecí polévka

  

  před hodinou
  Jemná chuť, která až pohladí, to je tajemství této krémové polévky, která i díky kuřecí masu zasytí a může nahradit hlavní jídlo.

  Více info

• Milevské noviny píší o aktuálních událostech

  

  před 13 hodinami
  ■ Farář Zbigniew Czendlik si v Bernarticích nebral servítky ■ Díry mezi domy na hlavní ulici se Milevsko zřejmě hned tak nezbaví ■ Kauza…

  2 komentáře Více info
•