Jágr mi do práce nemluví, říká Jirátko. Brankáři dvacítky se musejí cítit dobře
Foto: Martin Voltr
(VANCOUVER, od našeho zpravodaje) Reprezentační dvacítka měla letos na výběr z několika špičkových brankářů. Jelikož chytat může jen jeden, trenérský štáb dlouho tuhle otázku zvažoval. "Nebylo to jednoduché," připouští Radek Jirátko. Kouč gólmanů kladenských Rytířů má maskované muže juniorské reprezentace na starosti. "Snažím se o to, aby se kluci cítili dobře," dodává.
V klubu má Jirátko za šéfa Jaromíra Jágra, u dvacítky spolupracuje s jinými hokejovými velikány Václavem Varaďou nebo Patrikem Eliášem. Jenže gólmani mají svůj svět, málokdo mu rozumí. "Naše příprava se týká mentální oblasti i tréninků na ledě. Hodně komunikujeme, rozebíráme situace. Bavíme se o chytání. Bez toho to už v dnešním hokeji nejde," připomíná.
Zkuste ve stručnosti říci, co obnáší role trenéra brankářů. A jak je důležitá v dnešním hokeji.
Požadavky na gólmana jsou takové, aby chytil všechno. To platilo vždycky, nejen v dnešním moderním hokeji. Brankář je kámen, na kterém se staví. Bez dobrého gólmana se prostě úspěch neudělá, ať je to liga, nebo mezinárodní turnaj. Náplň má spolupráce s brankáři je v oblasti mentální i tréninku. Každý gólman je jiný, musíte volit individuální přístup.
Dá se ve stručnosti říci, co je hlavním obsahem práce s gólmany na šampionátu?
Děláme přípravu na soupeře, aby kluci dostali informace o přesilovkách, o signálech a podobně. Po utkáních máme rozbory našich zápasů, kdy se vracíme k různým situacím. Mrkneme na góly, na další věci. A samozřejmě je tam příprava na ledě, kdy se snažím brankáře udržet v rytmu, na který jsou zvyklí.
Na některých šampionátech měla česká dvacítka jasnou brankářskou jedničkou, letos byla situace víc otevřená. Trojice gólmanů se zdála hodně vyrovnaná, souhlasíte?
S Václavem Varaďou jsme je sledovali dlouho. Dobře je známe. Komunikoval jsem i s trenéry gólmanů z mužstev, kde naši kluci působí. Měl jsem k dispozici videa i další informace. Věděli jsme, do čeho jdeme, stěžejní byl přípravný kemp před turnajem.
Patera a Škarek letos působí v cizině. Byli k vám jejich trenéři otevření?
Jednoznačně! Jak ze zámoří, tak i z Finska, kde chytá Kuba Škarek.
Tamní brankářská škola slaví velké úspěchy. Čím to?
Úplně přesně nedokážu říci. Ale mají skvělý trénink a také výborné trenéry gólmanů. Jsou o malinký krok napřed, důležité také je, že brankáři si tam v ničem neuleví. Pro Kubu Škarka je Finsko nejlepší variantou, kterou mohl zvolit.
Foto: Martin Voltr
Jiří Patera naopak odešel do zámoří, Lukáš Dostál chytá doma. Je vidět, že každý kráčí za svým snem trošku jinou trasou.
Je to specifická záležitost. Někomu vyhovuje chlapský hokej dřív, jinému později. Každý si chce zkusit zámoří, myslím, že to čeká i na Lukáše Dostála. Otázkou je, jakou cestu zvolí. Gólmani každopádně musejí chytat. A čím dřív to bude seniorský hokej, tím je to pro ně lepší.
Bylo těžké najít toho pravého brankáře, na kterého vsadit?
Všichni gólmani jsou vyrovnaní, ke trojici, co je na šampionátu, přidejme ještě Tomáše Vomáčku. Pro nás bylo strašně těžké se rozhodnout, na kom to postavit. Nebo s kým začít. Nebylo to jednoduché rozhodnutí.
Jakub Škarek říkal, že ego musí stranou, aby uspěl tým. To vás muselo potěšit, že?
Přesně tak. Na nikoho nemohu říci jediné křivé slovo. Chovají se výborně, ať jsou v bráně, nebo nejsou. Jsem za to strašně rád, protože tím je to mnohem jednodušší. U mládežnických výběrů se pohybuju šest let a naštěstí nikdy jsem nepotkal brankáře, který by vystupoval nefér. Nebo byl nějakým způsobem ukřivděný. Všichni kluci z ročníků 1998, 1999 nebo i 2000 jsou skvělí.
Když se podíváme na jednotlivé ročníky, v každém se najdou šikovní gólmani. S brankáři český hokej potíže nemá, co říkáte?
Zatím to tak bylo. Myslím, že Radek Tóth a brankářská komise svazu udělali ohromný kus práce. Podařilo se to posunout nahoru, každý rok je draftováno několik našich gólmanů. Což je hrozně fajn.
Tahle pozice je nedílnou součástí realizačních týmů v klubech. Bez kouče brankářů by to už dneska zkrátka nešlo.
Práce je to víceméně stejná, akorát že v klubu jste s brankáři v kontaktu neustále. Je tam víc času, člověk může leccos ovlivnit. U národních mužstev je příprava malinko jiná. Ať už mentální, nebo na ledě. Jde o to, aby se kluci cítili dobře. V týmech mají své trenéry, snažíme se s nimi komunikovat, abychom věděli, co se děje. S čím třeba pomoci. Což platí samozřejmě také obráceně.
Jak jste se k téhle práci dostal?
Dřív jsem chytal, ale nějakou úžasnou kariéru jsem neměl. Vydal jsem se trenérskou cestou a jsem moc rád, protože mě to hrozně baví. Působím v Kladně, kde jsem šéftrenérem brankářů. Mám kolegu, který se věnuje mládeži, já jsem u áčka Rytířů. Plus k tomu je akademie. Tak nějak dohlížím na všechno. Snažím se, abych věděl o každém našem gólmanovi. Obecně jich je hrozně málo, moc bych si přál, abychom jich v klubu vychovali co nejvíc.
Foto: Martin Voltr
Do Kladna před sezonou přišel Adam Brízgala, s nímž jste předtím pracoval v osmnáctce. Předpokládám, že to byla vaše iniciativa.
Byla, ano. Mám toho kluka hrozně rád. Hodně jsme se na tohle téma bavili. Netlačil jsem ho do ničeho, ale chtěl jsem vědět, jestli by měl zájem. Protože Adam je úžasně pracovitý gólman. Má všechno v hlavě srovnané. Zabrzdilo ho zranění, podle mě ale má pořád všechno před sebou.
V reprezentační dvacítce jste členem trenérského štábu. Jak probíhá komunikace s hlavním koučem Václavem Varaďou o gólmanech? Máte důležité slovo?
Venca je hlavní, dělá si rozhodnutí sám. Samozřejmě chce znát můj názor, bavíme se o tom. Ale konečný verdikt je na něm. Musím říci, že spolupráce je výborná.
Dostáváte na trénincích možnost pro speciální brankářské věci?
Určitě. Před každým tréninkem je k tomu prostor, musí tam být příprava, aby kluci byli zajetí do prvního společného cvičení. Pokud je víc času, jdeme i do nějakých technických věcí, aby si gólmani osahali tyčky.
Když s nimi hodnotíte zápas, jste spíš pozitivní, nebo i hodně kritický?
Každé utkání je jiné, tohle nejde zobecnit. Pokaždé se z toho snažím vyvodit svůj nejlepší pocit, abych jim ho předal. Někdy se ten kluk potřebuje uklidnit, to bývám pozitivnější. Jindy spíš naopak potřebuje říci: hele, tady jsi to kazil.
Je šampionát dvacítek vrcholem i ve vašem případě?
No jasně. S ročníkem 1998 jsem byl na mistrovství světa osmnáctek v Grand Forks, pak to samé s devětadevadesátkami na Slovensku. Teď jsem u dvacítky a jsem za tu příležitost strašně rád. Mám možnost spolupracovat s Vaškem Varaďou nebo s Patrikem Eliášem, dřív to bylo zase s Robertem Reichlem a s dalšími trenéry. Na klubové i reprezentační úrovni se snažím brát si od každého nějaké poznatky.
Majitelem kladenského klubu je Jaromír Jágr. Zapojuje se do práce s brankáři?
Řekl bych, že to nechává na mně. Bavíme se s ostatními trenéry, Jarda samozřejmě přijde a občas něco probereme. Ale že by mi říkal, co mám dělat, tak to ne. Do práce mi nemluví. Spíš se zajímá o útočníky, tam celý život hrál. S trenéry probírá herní systém, ale ke gólmanům nic moc neříká.
Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
