Eva Hölzelová: Arina

Je to pohádka? Nebo mýtický příběh? V roli čtenáře budete často tápat, až se nakonec rozhodnete tuhle věc neřešit a ponoříte se do svěžího příběhu odloženého znetvořeného chlapečka Adama, který vyrostl u lesních žen, moudrých a spravedlivých. Převzal od nich jejich moudrost, a přidal mužnou odvahu. Jednoho se musel vydat do světa, protože tak už to bývá.

Aby nebyl sám, přidala se k němu i moudrá, lehce svérázná a někdy i prostořeká vlčice Arina. Lidské království ovládla pavoučí královna Arachnita a nepěknou kletbu uvrhla na členy královské rodiny. Dalo by se říct, že jedna pohroma stíhá další a ani s příchodem Adama to není o nic lepší, takže jemu nezbývá nic jiného než se vydat poctivě po stopách celého neštěstí a všechno dát do pořádku.

Jsem si naprosto jistá, že nebudete tušit, jak celý příběh dopadne, protože jeho spletitost, splétání a rozplétání, logické souvislosti a celkově promyšlenost dějových linií je prostě úžasná. Chvílemi nevíte, jestli je vám sympatičtější Adam, nebo Arina… nebo snad někdo z těch vedlejších postav? Roli tu hraje láska, poznávání lidských povah, poznávání vlčí moudré povahy… a chvílemi se dostáváte i do ryze čarovných situací, ve kterých se doslova rozplynete jako v pohádce.

Arina je krásným příběhem, který ocení dospělí i děti zejména pro výrazný děj, který se nikde nezdržuje a odsýpá způsobem, který vás donutí přečíst celý příběh snad na jeden zátah. Zanechává po sobě výraznou chuť. Velký dojem. Příjemný a zároveň akční pocit. Úchvatné jsou pak i doprovodné ilustrace Jany Vlkové, které jsou elegantní a přesně odráží to, co se odehrává v hlavě a fantazii samotného čtenáře. Ne vždycky umí ilustrátor vystihnout to, co autor viděl, když příběh psal. Ale tady se to dle mého názoru povedlo!

Ukázka:

„Adame, nastal čas, aby ses osamostatnil,“ oznámila mu jeho nejoblíbenější Valdéna Ester.

„Jak to myslíš?“ lekl se Adam.

„Musíš do světa, s námi nemůžeš zůstat věčně. Jsi už dospělý muž.“

„Ale mě je s vámi dobře, nechci nikam jít.“

„Jsi člověk, patříš mezi lidi, my jsem lesní bytosti odlišné od lidského světa.“

„Ale lidé se mě bojí…“

„Lidé se tě bojí, protože je potkáváš na opuštěných místech. Jsou zaskočeni. Sám však poznáš, že města a vesnice jsou plné ošklivých lidí,“ poučila jej Léčitelka.

Adam se podvolil. Co mu také zbývalo. Valdény ho odvedly na místo, kde ho kdysi před sedmnácti lety sluha Daniel odložil. Na cestu mu daly luk a šípy, batoh na záda a v něm dlouhé lano, nůž, náhradní košile, ovčí deku a flétnu. Přidaly ještě jeden vzácný dar. Ocelový šíp. Nedal se zapálit, zlomit ani žádným jiným způsobem zničit.

„Použij ho jen v případě nutnosti a tak, abys o něj nepřišel,“ nabádala ho Ester.“

O autorce:

Eva Hölzelová je také autorkou knihy Hvězdná obloha, která se s plnou hloubkou noří do tajemnosti souhvězdí, zvířetníkových znamení a prostřednictvím antických bájí vypráví příběhy, které se nikdy neomrzí, protože zůstávají nesmrtelnou klasikou. V tomto díle jsou mistrně spojeny s astronomií, což je ve vší té antické krutosti trochu odlehčuje a dodává jim na strhující dramatičnosti.

Obálka: René Vaněk

Ilustrace: Jana Vlková

Nakladatelství Hölzelová Eva, www.suvicka.cz

Renata Petříčková

[pt_view id=”8f01f87e0f”]