Není ale „jen“ veterinářka, je také úspěšná vědkyně, která díky svým experimentálním léčbám zachraňuje kočkám životy. Pomáhá kočičím útulkům a bojuje proti množírnám zvířat. Doma chová dva kocoury. Kočky zná jako málokdo. Provázejí ji životem od jejích čtrnácti let, kdy k nim domů zabrousila jedna toulavá a už zůstala.
„Nechala jsem ji kastrovat a směla jsem u toho tehdy asistovat. Zajímalo mě to. Pak jsem na tu veterinu začala pravidelně chodit a pomáhat,“ vypráví, jak se formoval její vztah k veterinární medicíně. Ten byl ovšem postavený především na její celoživotní lásce ke zvířatům. Jako malá holka měla dva křečky, které si vyprosila u rodičů, a jejichž potomstvo se nakonec rozrostlo do počtu dvaadvaceti kusů.
„A prvním zvířátkem, které jsme měli s mým tehdy budoucím manželem, byla bílá myška, k níž jsme přišli dost kuriózně. Jeli jsme metrem do divadla, oba ve večerním, a ve vagonu začala pobíhat bílá myš. Zatímco lidi uskakovali a pištěli, manžel zakleknul, myš ulovil a dal mi ji do kabelky. Cestou jsme pak koupili přepravku, corny tyčinku pro myšku a šli jsme si sednout do první řady ve Vinohradském divadle. Měli jsme ji pak rok,“ směje se paní doktorka.
Cat friendly
Kočky patří mezi zvířata, která jsou zároveň kořistí i lovcem. Na veterině se prý chovají jako kořist, protože je ošetřují z jejich pohledu „sloni“, kterých se bojí. Cat friendly přístup, který se praktikuje na klinice paní doktorky Načeradské, se maximálně snaží o to, aby se tam kočky cítily dobře, a nikoli jako kořist.
„Máme mezinárodní certifikát od anglické International Society of Feline Medicine, že náš přístup ke kočkám je ohleduplný a přátelský. Museli jsme obstát ve všech jejich regulích, které musí klinika tohoto typu dodržovat – co se týče vybavení, chování personálu či zacházení s kočkami.
Například není možné kočku násilím vyrvat z přepravky. Necháme ji buď samotnou vyjít ven, nebo ji ošetřuji v otevřené přepravce, případně ji třeba přikryju ručníkem nebo přímo do něj zabalím jako buritos, protože se cítí více v bezpečí,“ říká veterinářka.
Vzpomíná na kocoura, který nesnášel, když musel být zafixovaný při odběru krve. A tak se domluvila s majitelkou, aby mu dala tekutý pamlsek, a když měl zvednutou hlavu, paní doktorka mu odebrala krev z krční žíly, aniž by si toho prý kocour nějak všiml.
„Odběr z krku je pro kočky mnohem méně náročný a mnohem rychlejší, než když se nabírá krev z tlapky. Krční žíla je totiž větší, a když se ještě kůže namaže znecitlivujícím krémem, vůbec to kočky nebolí a snášejí to lépe,“ vysvětluje paní doktorka.
Čekárna na klinice je zároveň využívána jako přednášková místnost
Co trápí české kočky?
Klinika MVDr. Načeradské funguje jako referenční, tedy vzorová či ukázková. Má prvotřídní diagnostiku a další návaznost na laboratoře, a tak není nic neobvyklého, že za paní doktorkou přicházejí lidé se zvířaty, kterým jinde nepomohli.
To byl i případ kočičky, kterou trápil těžký zánět v tlamě. „Dostala se ke mně po ošetření zubů, kdy namísto toho, aby je měla vytrhané i s kořeny, měla jen ulámané korunky, a tak jsem ty kořeny musela z té čelisti vylovit.
Zánět stejně přetrvával. Kočička trpěla bolestmi, byla stále na opiátech, takže jsme se rozhodli pro léčbu kmenovými buňkami. Po dvou měsících udělaly zázrak,“ popisuje paní doktorka a dodává, že problémy se zuby patří mezi nejčastější kočičí onemocnění.
Podobně jako ta respirační a jako záněty plic a horních cest dýchacích. Často je způsobují bakterie žijící v řasinkatém epitelu v dýchacích cestách. Tyto bakterie objevila nedávno s kolegyní z laboratoře Tilia ve spolupráci s australským vědcem a dalšími kolegy z Itálie a pojmenovali je Filobacterium felis.
Nezřídka kočky trápí také záněty močových cest: „Felinní idiopatická cystitida souvisí se stresem a psychickou nepohodou koček. V těchto případech jsou prokázané změny ve stěně močového měchýře, který je pak hodně bolí a bolí i močení. Dnes jsem tady zrovna měla kocoura, který skoro přestal pít – nechtěl totiž močit, protože ho to kvůli zánětu bolelo. Takže to byl takový bludný kruh. Musel na kapačku a už se to zlepšuje.“
Maui zvládá veterinu bez stresu
Kočky jsou moji učitelé
Velkým tématem je pro paní doktorku psychologie zvířat. O kočkách říká, že každá je její velký učitel. Veterinu vystudovala s britským modrým kocourem, který byl poslední roky života slepý. „Nejdřív jsme to nepoznali, protože se v bytě dobře orientoval. Nechápali jsme, proč občas někam načurá a nakadí, ale pak nám došlo, že tak reaguje na jakékoli změny – posunutou židli nebo třeba škrabadlo – a že zkrátka nevidí a komunikuje s námi močí a trusem. Umřel ve třinácti a ještě roky potom jsme o něm věděli, když jsme zapnuli troubu, protože nám za ni načural,“ směje se veterinářka.
Momentálně má doma kocoury dva. Jeden je bengálský, kterému museli doma udělat poličkový systém, aby se mohl pohybovat ve výškách, a kterému její manžel vyrobil šlapací kolo, aby se vyběhal. „Kolo má v průměru metr dvacet a je 40 centimetrů široké, zabírá půlku kuchyně. Ale když na něj kocour poprvé stoupnul a začal šlapat, dva dny v jednom kuse vrněl a byl šťastný,“ vypráví.
A doplňuje, že se na něm naučil šlapat i jejich druhý kocour, z útulku, kterému paní doktorka před třemi roky zachránila život svou převratnou léčbou, která ještě ani nebyla u zvířat popsaná ve světových vědeckých časopisech. „V rámci workshopu pro vzdělávání veterinářů jsme vyšetřovali patnáct nemocných útulkových koček. Bylo tam i jedno malé kotě, tak ošklivé, že jsme mu říkali Glum. Neměl prakticky žádný růstový hormon a ani šanci na přežití. A tak jsem ho adoptovala a léčila ho lidským růstovým hormonem. Uzdravil se, je to celosvětově první popsaný případ kočky léčené tímto způsobem. Teď je z něj čtyřkilový mazel.“
Chytrá houba
Svou vědeckou činnost zúročuje MVDr. Načeradská mimo jiné i v rámci své podpory kočičího útulku Tibet, kde se podařilo úspěšně vyléčit kočky trpící kožní plísní pomocí takzvané chytré houby. „Pythium oligandrum je houba, která žere ostatní plísně. Když jsem s ní poprvé přišla do styku, ptala jsem se věhlasného dermatologa, jestli ji zná a používá, a on mě odbyl s tím, že parazitismus na druhou nebude podporovat.
Řekla jsem si, že mu dokážu, že to není blbost. Obhájila jsem na to téma dizertační práci a popsala jsem i způsob použití v praxi. Ten jsem si pak ověřila při spolupráci s útulkem. V rámci výzkumu jsme léčili chytrou houbou sto dvacet koček. Je to už pět let a žádný problém s plísněmi nemají,“ popisuje paní doktorka další z úspěchů na vědeckém poli, který uveřejnil i impaktovaný, tedy odborný časopis, kterému byl přidělen takzvaný impakt faktor – hodnota vyjadřující průměrnou míru citovanosti všech jeho článků a příspěvků publikovaných v předchozích dvou letech a v roce aktuálním.
Majitelka přišla s kocourkem na očkování
Prodám psa bez papírů…
Vedle veterinární praxe a vědy se MVDr. Načeradská věnuje i osvětě a boji proti nelegálním množírnám zvířat. V roce 2014 pomáhala v Senátu organizovat první konferenci, která se zabývala touto problematikou, a podotýká, že od té doby se povědomí lidí o zločinech v množírnách stále zvyšuje.
Nicméně černý trh zde bohužel stále funguje: „Je to proto, že lidé chtějí zvíře bez papírů a zároveň požadují určité plemeno. Nebo chtějí psa hned, a tak si na Bazoši najdou inzerát. Překupníci obvykle používají na inzerci stejné fotky – stále to samé roztomilé štěně v košíku. A mění telefonní čísla. S určitým číslem prodají vrh štěňat, pak ho zruší a pořídí si nové. Prodej z množíren je dnes právně postižitelný. Platí totiž, že zvíře by mělo jít od chovatele čipované, a navíc očkování proti vzteklině není platné, aniž by zvíře mělo mikročip,“ vysvětluje paní doktorka.
Dodává, že policie už má také své vnitřní postupy, které fungují. „Například odhalili ženskou, která štěňatům s parvovirózou, vysoce nakažlivým infekčním onemocněním, které postihuje i starší psy v situacích, kdy mají například v důsledku stresu nebo průběhu jiného onemocnění oslabenou imunitu, píchala adrenalin, aby při prodeji vypadala lépe.“ A co by vzkázala lidem, kteří mají tendenci „zachraňovat“ zvířata z množíren tím, že si je koupí? „Rozhodně to nedělat. Jen se tím zvyšuje odbyt, tudíž by stali součástí celého soukolí.“
Typické kočičí chování
Paní doktorka se nedávno vrátila z Dilií, kde se jako host účastnila veterinární konference VET Expo a kde měly její přednášky o kočičí medicíně obrovský úspěch.
O autorce
Uznávaná veterinární lékařka, která se na své klinice specializuje na kočky. Působí také na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů ČZU a patří mezi respektované vědce. Je spoluzakladatelkou České asociace felinní medicíny, v rámci níž pořádají s kolegyní kurzy Kočičí medicíny pro ostatní veterináře.Zahrnovaly nejen oblast interní medicíny, ale i oblast chování koček a jejich psychologie. „Kočičí psychologie se dá stručně shrnout do pár vět: Jsou své. Jsou rády nezávislé. A rády si žijí podle sebe. Viděla jsem jeden komiksový vtip, jak se kočka dívá na majitele a v bublině je napsáno: Podrbej mě. Člověk se sehne, podrbe ji, načež ona se mu zakousne do ruky a říká: Očima jsem myslela!!! To se mi strašně líbí, protože tohle přesně sedí: Kočka chce s vámi kontakt, jen když ona sama opravdu chce.“
Související články
Zdroj: časopis Receptář