Hlavnímu hrdinovi, respektive našemu původnímu Jasonovi nezbývá nic jiného, než podniknout cestu spletí „svých“ alternativních životů, které mohl prožít, ale neprožil. Musí tak učinit proto, aby našel svůj původní svět, svou pravou rodinu, a zachránil ji před nejhrozivějším nepřítelem. Před sebou samým. A minimálně v prvních třech dosud odvysílaných epizodách jde o zajímavou podívanou, která však trpí řadou neduhů.
Magazín Playlist tvrdí, že myšlenková a emocionální struktura seriálu vypráví o lítosti, o tom, proč děláme špatná rozhodnutí a o strachu z poznání, čeho jsme skutečně schopni.
Seroš Temná hmota, kterou má na svědomá stále sympatičtější streamovací platforma Apple TV+, nesměl chybět v naší internetové rubrice Strážce streamu.
Dark a Dva světy
Motiv paralelních vesmírů není na obrazovkách zdaleka nepoužívaným motivem. Právě naopak. Když v Temné hmotě (tuším, že v prvním díle) hlavní hrdina promlouvá ke studentům o Schrödingerově kočce, tedy fyzikálním myšlenkovém experimentu, jenž ilustruje paradox kvantové superpozice dvou stavů na příkladu živé a zároveň mrtvé kočky, musel jsem se nahlas zasmát. Kdybych měl odhadnout, kolikrát se tenhle provařený motiv za poslední měsíce a roky ve mnou viděných a slyšených audiovizuálních dílech objevil, asi bych to nespočítal.
Možná i proto Temná hmota tak trochu klame tělem. Na první pohled se tváří jako mix sci-fi seriálu Dark od Netflixu či Dvou světů (Counterpart) z produkce HBO, ve skutečnosti je však ještě malinko něčím jiným. V první epizodě si odbydeme představovačku a nástin zápletky, druhá část je plná zbytečných vysvětlovaček a romantické vaty, aby nám tvůrci na konci vytřeli zrak víceméně šokujícím zvratem. A trojka? Tady si už podrobnosti raději nechám pro sebe. Ale zábavné to moc není.
„Neotřelé“ sci-fi
Komorněji pojatý sci-fi žánr je v seriálech i filmech obecně na vzestupu. A já mám z toho upřímnou radost. Při sledování trampot vysokoškolského učitele fyziky Jasona Dessena, jehož ambicióznější já z jiné dimenze mu chce ukrást jeho „lepší“ život s manželkou Danielou (Jennifer Connelly), jsem měl ale bohužel dosud dojem, že mi seriál nedává tolik, kolik by měl. Tempo vyprávění je utahané, chování postav minimálně nepříliš uvěřitelné, ne-li přímo debilní. Navíc nemá divák při sledování seriálu jiného lákadla, než naděje, že mu tvůrci brzy zodpoví nastolené otázky. To se sice postupně děje, ale je otázkou, zda to stačí.
Netradiční love story?
Kniha Temná hmota spisovatele Blakea Crouche, která v tuzemsku vyšla už v roce 2017, je světový bestseller. Podle dobových kritik jde o pecku, která sice potěší milovníky sci-fi i netradičních love story, víc než o neotřelý příběh však má jít hlavně o chytře zpracovanou zamotaninu. V ní se čtenář má čtenář na ploše plných sto stran nejprve prát hlavně s ústředním motivem a zároveň tajemstvím celého příběhu, které jsem vám odhalil hned v úvodu tohoto textu. A tvůrci seriálu divákům hned v první epizodě. Kniha má mít ale zároveň tu výhodu, že po oné sté stránce nabere děj spád, což uklimbaný čtenář i díky autorově nezvyklé stylistice kvituje s povděkem.
Profesor fyziky a otec rodiny Jason Dessen je unesen a přijde o vše, co má rád.
Tvůrci seriálu na to zatím nejdou příliš originálně. A bohužel musím po třech dílech konstatovat, že by mu nějaký ten originálnější autorský „touch“ jedině slušel. Takhle jde jen o další sci-fi jednohubku s problematickým tempem a slabým scénářem. Jedinou zbraní tvůrců je tedy těch několik málo skvělých herců, kteří budou s velkou pravděpodobností hrát více postav se stejnou tváří. Seriál má mít celkem devět dílů, viděli jsme tedy již třetinu první série. Jak by řekl Jára Cimrman, nenabízí nám dosud seriál Temná hmota příliš málo Antone Pavloviči?
Temná hmota
|
