Uživatel se musí napojit na slunce a chovat se podle toho, jinak si zaslouží blackout, říká tvůrce soběstačného domu

8 fotografií

„Domu, který je odpojený od inženýrských sítí, se říká ostrovní dům nebo taky off-grid dům a těch je po světě velká spousta. Ale takový, který by fungoval ve všem komfortu, na který jsme v dnešní společnosti zvyklí, jsem najít nedokázal,“ říká Podruh. „O to víc jsem to chtěl udělat, protože to byla cesta do neznáma, se kterou moc lidí zkušenost nemělo.“

Čtěte také

Vždy jsem odmítal, když mě někdo nazval průkopníkem, říká inovátor Pavel Podruh

Zpočátku hledal inspiraci a technologická řešení sám. Postupem času se rozhodl vypsat na dům studentskou soutěž. „Říkal jsem si, že když už si vymýšlím takový oříšek, bylo by super sdílet jej s lidmi, kteří budou tvořit budoucnost. Proto by bylo užitečné spojit síly a zkusit dům vymyslet ve spolupráci s odborníky.“

Během projektování se setkávali s celou řadou obtíží. Za největší a nejvíce symbolickou považuje Podruh nemožnost sehnat bateriové úložiště odpovídající vlastní představě a potřebám domu.

Dlouhodobá funkčnost technologií

„Green Deal je dokument, ve kterém akumulace hraje obrovskou roli, a na bateriovém úložišti tak stavíme budoucnost evropské energetiky. Extrémně mě překvapilo, že tento segment hardwaru je z 99 procent zabrán čínskou produkcí a evropské úložiště prakticky není možné na trhu koupit,“ popisuje své rozčarování.

S úložištěm pocházejícím z Číny se Podruh ovšem smířit nechtěl, a proto si s kamarádem postavil své vlastní. Jejich produkt vyvolal zájem i u dalších lidí a dnes na jeho základech stojí úspěšný start-up AMVOLT vyrábějící bateriová úložiště přímo v Česku.

Čtěte také

Komunitní energetika. Kněžice razí energetickou soběstačnost… a mají i elektřinu navíc

Množství technologií i obavy z technických problémů přesto vedly inovátory k obezřetnosti. „Dva roky před stavbou se mi podařilo v Praze pronajmout malou místnost. Do ní jsme navezli všechny technologie a různě jsme je tam trápili. Zatěžovali, přetěžovali a sledovali, jak reagují,“ vzpomíná.

Vyplatilo se. Díky zátěžovým testům byli schopni nasimulovat krizové situace a připravit se na ně.

„Spoustu drobností jsme vyladili tak, abychom do toho domu dávali sestavu technologií, která má předpoklad fungovat dlouhé roky. Protože můj nejdůležitější horizont je dlouhodobá funkčnost,“ pochvaluje si.

V průběhu příprav se také rozhodl nepoužít software pro chytré domácnosti, ale naopak přenést veškerou odpovědnost na obyvatele.

„Když uživatel není dostatečně napojen na slunce a vidí, že je čtyři dny škaredě, a přesto se rozhodne deset hodin něco vařit v troubě, tak si ten blackout zaslouží,“ myslí si Podruh. „Je to taková i edukativní záležitost.“

Komunita kolem domu

Dům si chtěl z velké části postavit sám. Jenže s přibývajícím časem, průtahy a únavou se motivace vytrácela. Dům proto zpřístupnil lidem výměnou za výpomoc.

„Lidé začali jezdit, pomáhat a přinášet novou energii,“ vypráví. „A já jsem věděl, že nemusím každou jednu plaňku plotu zatlouct sám, ale že to s radostí může dělat ještě někdo jiný.“

Čtěte také

Bytový dům 21. století? Nízkoenergetický, estetický, se zelenými střechami, stromy ve vnitrobloku a podporující mezilidské vztahy

A tento princip zachovává dům dodnes. Kdokoliv, kdo má zájem, v něm může výměnou za výpomoc přespat a podívat se na vlastní oči, jak systém funguje.

„Dům funguje jako komunitní centrum. Nakonec si myslím, že je to větší přidaná hodnota, než kdybych si ho usyslil pro sebe,“ domnívá se. „Lidé velmi často odjíždí s tím, že ve svých životech a v provozu svých domácností chtějí něco změnit, což může být nakonec užitečnější.“

Tak, jak nechává otevřené dveře do svého domu, dělí se se zájemci i o technické know-how. V červnu podrobnosti o stavbě a fungování domu dokonce vydá knižně.

Více podrobností si můžete poslechnout v audiozáznamu pořadu Hovory s inovátory. Ptá se Tatiana Čabáková.