Apollo 8, druhý pilotovaný let ze slavného vesmírného programu NASA. Poprvé v historii při něm lidská posádka opustila oběžnou dráhu Země a vydala se k Měsíci. Čtyřiadvacátého prosince 1968, krátce po půl jedenácté houstonského času, měla za sebou čtvrtý oblet Měsíce. Velitel Frank Borman vesmírný koráb klidně vedl prostorem ze svého kapitánského křesla, navigátor Jim Lovell měl tehdy práci ve spodní části lodi.
Bill Anders seděl po pravici kapitána a z okna pozoroval prázdnotu pod sebou. V ruce měl fotoaparát Hasselblad s 250mm teleobjektivem, druhé zařízení s 80mm sklem bylo pevně přimontováno na průzor směřující dopředu, každých dvacet sekund automaticky fotilo krátery posetý Měsíc. Posádka měla jasné pokyny, jak při celkem deseti obletech postupovat.
Borman loď jemně srovnal podle předem vypočtených souřadnic, pak nahlas zívl. Ve sluchátkách posádky i řízení mise v Houstonu se rozhostilo na malou chvíli ticho. Loď byla na správné dráze a tři astronauti si užívali pohled na měsíční horizont a nekonečnou temnotu za ním. A pak se to stalo. „Panebože, podívejte se na to, támhle vychází Země. To je nádhera!“ vychrlil ze sebe Borman.
Lovell i Anders se přitiskli k oknům, za horizontem se jim pomalu odkrývala velká modrobílá koule, jejich domov. I zkušené astronauty tento výjev ohromil. Zemi z vesmíru viděli mnohokrát, stejně tak Měsíc, nikdy předtím se jim však tato dvě vesmírná tělesa nedostala do jednoho záběru. Byl to pohled kontrastů, životem překypující Země v dáli a mrtvolně chladný Měsíc pod nimi.
Dramatický boj o východ Země
Omámení krásou přerušila panika. Anders se probral jako první, věděl, že má před sebou záběr, který vejde do historie. Z fotoaparátu se pokoušel co nejrychleji vyndat černobílý film, scenérie si žádala barvu. Kapitán Borman pro jistotu cvakl několik snímků i na monochromatický materiál a dál sledoval dění tam venku.
„Podej mi ten barevný film, rychle,“ zakřičel Anders na Lovella.
„Páni, to je nádhera,“ odpověděl mu stále omámený navigátor.
„Rychle, dělej!“ vyštěkl na něj Anders.
Lovell se dal konečně dohromady a začal se přehrabovat ve vybavení. „Je to tady?“ zeptal se zmateně.
„Prostě mi podej ten barevný film, rychle,“ opáčil Anders.
„Jo, slyším, vždyť ho hledám. Chceš C368?“ ptal se svého kolegy, zatímco četl označení z obalu filmu.
„Cokoli, rychle!“ reagoval Anders.
Lovell mu podal film, ideální záběr však byl pryč. „Myslím, že jsme to propásli,“ zahlásil Anders zklamaně.
Pak se ozval kapitán. „Hej, myslím, že ještě máme šanci,“ hlesl při pohledu z jiného okna.
„Jo, mám tady jasný výhled (skrz okno poklopu),“ potvrdil Lovell. Anders zamířil fotoaparát, závěrka klapla.
„Máš to?“ zeptal se ho navigátor.
„Jo!“ opáčil Anders.
„Udělej jich víc, víc snímků. Půjč mi to,“ tlačil na něj Lovell.
„Klid, počkej chvíli. Ať to správně nastavím, prostě se uklidni,“ reagoval Anders.
„Prostě udělej...“ zvýšil hlas Lovell, ale jeho kolega ho zastavil. „Uklidni se,“ zopakoval Anders.
„Ok, teď to vypadá dobře, parádní záběr, 1/250 sekundy a clona f/11,“ zahlásil Lovell.
„Ok,“ odpověděl Anders a zmáčkl spoušť.
„Zkus i jiné expozice,“ naléhal Lovell.
„Už jsem to udělal, minimálně dvě,“ odpověděl mu Anders.
„Jsi si jistý, že to máme?“ zeptal se Lovell.
Pětatřicetiletý Anders si jistý byl, na výsledek své práce si však musel pár dní počkat. Posádka měla před sebou řadu úkolů, odvysílat musela i slavné Vánoční poselství lidstvu. Pětadvacátého prosince ráno se vydali na cestu domů. O dva dny později se posádka zbavila servisního modulu, 27. prosince večer velitelský modul Apolla 8 dosedl na hladinu Tichého oceánu nedaleko Havaje. Astronauti měli za sebou šest dní, tři hodiny a jednu minutu ve vesmíru.
Počátek hnutí za ochranu přírody
Výsledná fotografie bere i po více než padesáti letech od pořízení dech i bez složité postprodukce, která je vlastní současným fotografiím. Oproti pořízení ji NASA poprvé zveřejnila pootočenou o devadesát stupňů po směru hodinových ručiček, aby vynikl dojem „východu Země“ nad měsíčním horizontem. Prvního publikování se fotografie dočkala na titulní straně magazínu Whole Earth Catalog a veřejnosti ji dnes zná pod názvem Earthrise. Magazín Life ji zařadil do výběru sta fotografií, jež změnily svět.
Snímek dal rovněž základy hnutí ochránců přírody z Přátel Země a Greenpeace a byl u zrodu mezinárodního Dne Země, který se každoročně slaví 22. dubna. „Jakmile se fotografie dostala do novin i časopisů, američtí kongresmani i světoví lídři začali mluvit o tom, jak je naše Země křehká a potřebuje ochranu,“ popisuje současná koordinátorka Dne Země Kathleen Rogersová.
Po 40 letech máme novou a krásnou fotku Země. Pokochejte se |
Fotografie se v roce 1969 dostala i na známky americké pošty. Před výjevem zachyceným posádkou Apolla 8 doplnili citát z Bible: „Na počátku Bůh...“ Anders jakožto autor snímku však náboženský přesah svého díla odmítal.
„Vydali jsme se tehdy na průzkum Měsíce, ale místo toho jsme objevili skutečnou Zemi. Musím se přiznat, že to podkopalo moje náboženské založení. Představa, že se věci točí kolem papeže a tam nahoře je nějaký velký božský superpočítač, který se ptá, jestli byl Billy včera hodný chlapec? To nedává smysl. Od té chvíle se kamarádím spíše s Richardem Dawkinsem,“ prohlásil během oslav padesáti let od mise Apolla 8 s odkazem na známého ateistického vědce.
