Miroslav Horníček byl muž mnoha talentů. Kromě toho, že exceloval jako herec a komik, byl také spisovatel, výtvarník a divadelní teoretik. Zatímco v tomto ohledu k němu byl osud štědrý, v osobním životě prožil mnoho bolesti. Přežil totiž milovanou manželku i jediného syna.
Se svou chotí Bělou se seznámil v době, kdy hrál v Národním divadle. Pohledná žena, kterou náhodou uviděl u kasy, ho natolik uchvátila, že se odhodlal jí po pokladní poslat vzkaz. Požádal ji o adresu s tím, že jí vše vysvětlí později.
Protože jeho žádost Běla vyslyšela, začala se dvojice později skutečně scházet. Jejich vztah vedl ke sňatku, který těm dvěma vydržel až do konce Bělina života. Byla Horníčkovou skutečnou životní láskou, o které vždy hovořil jedině v superlativech.
Syn Jan zemřel tragicky
Manželé přivítali do rodiny syna Jana. Po svém otci podědil nadání, a tak se po maturitě dostal na FAMU, kde studoval dokumentární tvorbu. V tomto oboru se doslova našel. Kromě toho si zahrál několik menších filmových rolí a napsal námět k povídce Žárlivost, ve které si později zahrál jeho otec.
Pravděpodobně měl před sebou skutečně skvělou kariéru. Jeho život ale bohužel předčasně ukončila tragédie. Jan Horníček totiž od trpěl epilepsií, která mu způsobovala nebezpečné záchvaty. Jeho otec v minulosti uvedlo, že nemoc mu pravděpodobně způsobila klíšťová encefalitida, kterou se od tohoto obtížného hmyzu nakazil.
Jednoho dne se rozhodl, že navštíví svého otce na natáčení seriálu Byli jednou dva písaři. Ta měla být pro kariéru Miroslava Horníčka zlomová, a tak se na ni opravdu pečlivě připravoval. Netušil ale, že se bude jednat také o zásadní událost v jeho životě.
Utopil se v patnácti centimetrech vody
Cestou z placu zpět na hotel totiž Jan míjel betonovou propusť, ve které bylo asi patnáct centimetrů vody. Naneštěstí právě v tu chvíli dostal Jan epileptický záchvat a v takto malém množství vody se utopil, a to nedaleko místa, kde jeho nic netušící tatínek natáčel.
Miroslav Horníček se o neštěstí dozvěděl teprve další den. Když zjistil, že se syn nevrátil na hotel, bylo mu to divné a hned ráno se ho vydal hledat. V hotelu na něj již čekal kolega Jiří Sovák, který v tu chvíli již věděl, co se stalo.
Svému kolegovi a kamarádovi ale nejdřív řekl, že je Jan v nemocnici, aby ho dostal pod dohled lékařů. Ti mu podali injekci na uklidnění a poté mu prozradili zdrcující zprávu o synově smrti.
Na sklonku života získal adoptivního syna
S životní ztrátou se herec dlouho nemohl vyrovnat. Nakonec se ale seznámil s Vladimírem Marešem, který je primářem chirurgie v liberecké nemocnici. Ten Miroslava Horníčka nejprve kontaktoval jako jeho fanoušek, po čase se ale oba muži spřátelili.
Jejich pouto se nakonec stalo v podstatě vztahem otce a syna. Miroslav Horníček Vladimíra přijal do rodiny a choval se k němu jako k vlastnímu. Ten mu to velmi štědře oplácel a když stavěl nový rodinný dům, připravil v něm i prostory, kam by se mohl stárnoucí herec i s manželkou nastěhovat, až se o sebe nebudou moci postarat sami.
Běla Horníčková se ale stěhování nedožila, a tak se známý umělec nakonec do Marešova domu přesunul sám. Prožil tam poslední rok a půl života, po který měl jen tu nejlepší péči.
“Poslední rok byl velmi špatný. Byl nepohyblivý, trvale závislý na naší péči. Dokonce jsme s ním museli i spát, aby se v noci nebál. Nebyl to šťastný rok. Miroslav zemřít nechtěl. Když byl ještě schopný, žertoval a říkal: ‚Prosil bych bezbolestně utratit,‘“ zavzpomínal Vladimír Mareš v dokumentu o Miroslavu Horníčkovi Humor není žádná sranda.
