Uvedení Smetanových sborů v Plzni vyzdvihlo neprávem opomíjené hudební klenoty
Sbor opery DJKT (sbormistr Jakub Zicha) spolu s dětským sborem opery DJKT Kajetán (sbormistryně Anna-Marie Lahodová) hostil pět těles: Pražský pěvecký sbor Smetana (sbormistr Josef Popelka), rovněž z Prahy přijel chlapecký sbor Pueri gaudentes (sbormistr Libor Sládek), Mužský pěvecký sbor Bohuslava Martinů města Poličky (sbormistr Oldřich Růžička), z Brna Akademické pěvecké sdružení Moravan (sbormistr Ondřej Múčka) a Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá (sbormistr Jan Špaček). Jeviště bylo pro jejich vystoupení dobře nasvíceno, za sbory byl vždy promítnut název právě interpretované skladby doplněný různými portréty Bedřicha Smetany.
Zcela zaplněné hlediště Velkého divadla pozdravili ředitel DJKT Martin Otava, radní pro oblast kultury města Plzně Eliška Bartáková a šéf opery DJKT Jiří Petrdlík, který zavzpomínal v souvislosti s uvedením Smetanových sborů na svého pedagoga, významného českého sbormistra Miroslava Košlera, mimo jiné sbormistra Pražského mužského sboru FOK. „Miroslav Košler mi jako studentovi říkal: ‚Vy už ty mužské sbory neuslyšíte, už se přestanou zpívat‘. Jsem rád, že pan profesor tehdy neměl pravdu,“ obrátil se Jiří Petrdlík k publiku. A vzápětí k portrétu Bedřicha Smetany na pozadí scény: „Chtěl bych poděkovat Bedřichu Smetanovi za tu krásnou hudbu, kterou nám napsal,“ vyjádřil slovy i drobnou úklonou Jiří Petrdlík svůj vztah ke skladatelovu dílu. Spontánní a dlouhý potlesk publika byl výmluvnou reakcí. Zněl toho večera ještě mnohokrát, oceňoval hudbu a sbory, které ji do Plzně, místa Smetanových gymnaziálních studií, přivezly.
Celovečerní produkci akcentující Smetanovu sborovou tvorbu v letošním roce dokázal uspořádat pouze Pražský pěvecký sbor Smetana v den skladatelova narození 2. března v Obecním domě v Praze, vystoupila na ní táž amatérská tělesa jako nyní v Plzni. Je velkou zásluhou vedení plzeňské opery a Odboru kultury Magistrátu města Plzně, že v Plzni dokázali zrealizovat velkorysý program sestavený výlučně ze Smetanových sborových děl.
Všechny sbory jsou a cappella s výjimkou závěrečné České písně, která zazněla za doprovodu klavíru. První polovina koncertu patřila mužským sborům. Večer uvedly krátké sborové skladby Heslo I, Heslo II (obě z roku 1882, dirigoval Josef Popelka) a Věno (1881, dirigoval Oldřich Růžička) na texty Josefa Srba-Debrnova, které zazněly v podání všech hostujících amatérských těles a mužské části operního sboru DJKT. Uvedení koncertu oběma Hesly byla symbolická a dramaturgicky dobrá volba – Josef Srb-Debrnov jako jednatel pražského Hlaholu psal Bedřichu Smetanovi (který byl původně též sbormistrem Hlaholu) texty pro tento spolek. I poslední dokončenou Smetanovou skladbou je sbor Naše píseň z roku 1883 právě na slova Srba-Debrnova, která zazněla před samotným závěrem plzeňského koncertu. Začátek a konec produkce tedy rámovaly skladby zkomponované již neslyšícím skladatelem ke konci jeho života. Hesla byla psána jako zdravice pro zájezdy Hlaholu. Věno zkomponoval Smetana roku 1881 k dvacetiletému výroční založení tohoto spolku, pražskou premiéru na sjezdu pěveckých sborů zpívalo více než tisíc zpěváků. Věno se stalo jednou z nejoblíbenějších Smetanových sborových skladeb. Svou přirozenou zpěvností přímo vybízí k tomu, aby si jej společně s interprety zpívalo i publikum. A přesně ten účinek mělo jeho provedení i ve Velkém divadle v Plzni ke 200. výročí skladatelova narození – jakási vnitřní potřeba přidat se k mužům na pódiu byla velmi silná a neodbytná. A když dozněla poslední slova textu „… zpěvu dar všech srdcí vroucích vlasti budiž věnován, kdo jí dražší skvosty snáší, tomu věnec budiž dán!“, otočil se sbormistr Oldřich Růžička ke Smetanovu portrétu s děkovným gestem; celková upřímnost projevu a bezprostřednost při pečlivém provedení skladeb vyvolala nejen dlouhý aplaus, ale až nečekané dojetí.
Následovala nejvýznamnější Smetanova sborová díla – Tři jezdci (1862, text Jiljí Vratislav Jahn) a Rolnická (1868, text Václav Trnobranský) – zazněla v podání sborů Láska opravdivá, Moravan, Smetana a B. Martinů za řízení Jana Špačka. Hudební polyfonie je v těchto sborech pro interprety velmi náročná, detailní kompozice vyjadřuje nejen atmosféru, ale ve Třech jezdcích i dramatický děj jednoho ze zásadních okamžiků české historie. Tři jezdci jsou tři čeští páni vracející se z Kostnice po upálení Mistra Jana Husa a jejich tři sólové hlasy vyjadřují různá stanoviska; závěr skladby je vyjádřením víry, že s jezdci se do Čech vrací i Husův duch. Začátek sboru líčí trysk jezdců, jejich bezmocný vztek se prolíná s jekotem mohutného Rýna, střední část tvoří sólové hlasy, apoteóza vrcholí v A dur. Také vlastenecký, ale charakterově odlišný ráz má Rolnická, kterou Smetana napsal jako oslavu českého venkova a práce rolníka, nositele českých tradic. Čtyři části skladby líčí roční období, od tiché jarní nálady přes scherzem vyjádřenou dobu žní k mistrovsky zpracovanému úderu cepů v počátku podzimu v obtížné polyfonní struktuře ke čtvrté části, vlastenecké apoteóze – díku rolníkovi za jeho práci. Rolnická byla poprvé provedena 17. května 1868 v Novoměstském divadle v rámci oslav položení základního kamene Národního divadla. Provedení obou děl bylo velmi přesvědčivé, v sólových partech se dobře uplatnili členové operního sboru DJKT Josef Jordán, Miro Bartoš a Rostislav Florian.
Modlitba, tato působivá prosba o šťastnou budoucnost země na text J. Srba-Debrnova, nebyla za Smetanova života nikdy provedena. Smetana ji komponoval v Srb-Debrnově bytě v roce 1880 a zde zůstal rukopis ležet před dvacet let, v následujících desetiletích byl zapomenut pro změnu v nakladatelství Urbánek, až v roce 1944 nalezl původní rukopis Mirko Očadlík, teprve poté byla skladba vydána v autentickém znění. Niterná kompozice je ve svých gradacích monumentální a velmi působivá a taková byla i v provedení sborů Láska opravdivá, Moravan, Smetana, B. Martinů a Pueri gaudentes za řízení Libora Sládka. V jejich provedení a s Josefem Popelkou zazněl následně Slavnostní sbor věnovaný památce Karla Havlíčka Borovského, s nímž pojilo Smetanu úzké přátelství od dob jejich společných studií v tehdejším Německém Brodě. Tato kompozice na text Emanuela Züngela zazněla poprvé v květnu 1870 při odhalení pamětní desky Karla Havlíčka Borovského v Praze na domě, v němž básník a novinář zemřel. Jednoduchá, přitom velebná monumentalita byla zřetelná i při plzeňském provedení. První polovinu koncertu uzavřela atraktivní Píseň na moři (1876–1877) na verše Vítězslava Hálka na jeho prolog k epické poémě Černý prapor. Již ohluchlý Smetana komponoval Píseň na moři na popud Josefa Srba-Debrnova pro Hlahol. Hálek byl Smetanův přítel, jeho verše mu byly blízké a moře přivolávalo vzpomínky na pobyt ve Švédsku. Skladba není jen pouhou písní námořníků, působí jako žánrový dramatický obraz – počáteční fanfáry znázorňují přípravu lodi k vyplutí, lidé na břehu se loučí s odplouvajícími, po krátkém smutku z rozchodu přichází radost z volnosti na nezměrnosti mořské hladiny i jásot nad nalezením ostrova. Interpretačně náročná (vysoké ‚cis’ v tenorech) a koncepčně smělá Píseň na moři je považována za vrchol Smetanovy sborové tvorby. Provedení za řízení Josefa Popelky dokázalo, že rezonuje i dnes – bezprostřednost Hálkova a Smetanova „haló!“, s níž se o přestávce na chodbě spontánně zdravili nejedni přátelé, toho byla jasným důkazem. Provedení těchto zásadních Smetanových sborů amatérskými uskupeními zaslouží vysoké ocenění za pochopení, s nímž díla jejich sbormistři nastudovali, za celkové nasazení a výkon, který podali, pochvalu zaslouží také pečlivá dikce a celková srozumitelnost textu. Nadšení a vědomí pospolitosti se přeneslo na publikum rychle a spojení mezi jevištěm a hledištěm fungovalo znamenitě.
Po přestávce potěšil přítomné Kajetán – dětský sbor opery DJKT (sbormistryně Anna-Marie Lahodová), který za podpory ženské části operního sboru DJKT přednesl tři Sbory trojhlasné pro ženské hlasy Má hvězda (text Bedřich Peška), Přiletěly vlaštovičky (text Josef Václav Sládek) a Západ slunce (uváděný též pod názvem Za hory slunce zapadá podle prvního verše Sládkovy básně), které napsal Smetana roku 1878 na objednávku Ferdinanda Hellera pro pražský Dívčí učitelský ústav. Sbory mají odlišný charakter – jemně poetický je ráz písně o hvězdě, živě psaná v polkovém rytmu je píseň druhá, však také tyto dva sbory byly provedeny samostatně 19. ledna 1879, všechny tři sbory společně zazněly 25. března téhož roku. Skladby jsou vysoce ceněny a první dvě jsou vhodné i pro dětské sbory, které je na svém repertoáru čas od času mívají. Západ slunce je jiný – Sládek v něm přivádí na scénu „schubertovského“ poutníka na konci bezvýchodné „zimní cesty“, v druhé sloce je dosti depresivní text „Proč kráčíš, poutníče, tak zpomála? Již hlava chorá, nohy zolovněly. Je noc to zoufalá! Rač těžkých snů nás chránit, Spasiteli!“ Smetana tyto verše zhudebnil jistě i se zřetelem ke svému zhoršujícímu se stavu vážně, s dramaticky vyhroceným vrcholem. Právě z tohoto obsahového důvodu a také podstatně větší náročnosti na interpretaci už tento třetí sbor v repertoáru dětských těles nebývá. V interpretaci dětí ze sboru Kajetán dostal skutečně jiný ráz, je ovšem třeba ocenit, že sbor se naučil a precizně provedl všechny tři skladby, děti zpívaly čistě a přesně. Sbory byly provedeny v pořadí Má hvězda, Západ slunce, Vlaštovičky.
Sboru opery DJKT a Lásce opravdivé pod vedením sbormistra DJKT Jakuba Zichy patřila tři následující čísla. Zazněla druhá verze Odrodilce (1864), kterou zkomponoval Smetana na text ukrajinského literáta a profesora kyjevské univerzity Amvrosije Metlynského v českém překladu F. L. Čelakovského o prokletí odpadlíka, který zradí svůj národ. V této druhé verzi je místo dvojsboru využito kvarteto sólistů, jehož party přednesli s jistotou členové sboru DJKT Viktor Bezkorovainyi, David Cizner, Miro Bartoš a Rostislav Florian. První zhudebnění textu Jana z Hvězdy (obrozenecký kněz Jan Jindřich Marek) Píseň česká pro mužský sbor se datuje rokem 1860, tato verze ovšem byla provedena až v roce 1940. V roce 1868 vznikla nová verze pro smíšený sbor s doprovodem klavíru – zcela odlišná, s novým názvem Česká píseň (provedena 16. května 1870, tehdy ji zpívalo 400 pěvců). V roce 1878 ji skladatel upravil a zinstrumentoval, provedena byla v listopadu téhož roku. Již zmíněným posledním dokončeným Smetanovým dílem je optimistická skladba Naše píseň, oslava polky na text Srba-Debrnova, v níž jsou jednotlivé hlasy vedené rytmicky i melodicky samostatně v polyfonním uspořádání. Je neuvěřitelné, že skladatel při svém špatném zdravotním stavu zkomponoval tak veselé a mistrovské dílo. Potkal ji ovšem podobný osud jako Modlitbu, z majetku Srba-Debrnova přešla do majetku nakladatelství Urbánek, kde byla objevena náhodou roku 1924 a v dubnu téhož roku provedena. Všechny sbory včetně sboru dětského se na jevišti sešly při závěrečném provedení České písně za doprovodu klavíru (Jan Mára), na jevišti bylo 133 účinkujících.
Operní sbor DJKT zaujal zvukově, nicméně jakmile vystřídalo toto profesionální těleso s Jakubem Zichou amatérské sbory, okamžitě klesla srozumitelnost zpívaného textu na minimum, rychlost interpretace se zvýšila (především v závěrečné České písni), a tak provedení s pouhými náznaky agogiky a dynamického odstínění získalo až monotónně strojový charakter, čímž značně utrpěla celková zpěvnost a čitelnost melodiky. Profesionální sbor vedený Jakubem Zichou působil ve srovnání s přirozeností amatérských těles vyumělkovaně. Srdečná atmosféra první poloviny koncertu však nezmizela, zůstala v hledišti přítomna po celou dobu, stejně jako zůstala v srdcích posluchačů Smetanova hudba.
Koncert byl příjemnou vzpomínkou na doby, kdy byl tento repertoár zcela běžný, a že by jej posluchači kvitovali i dnes, dokládá jejich spontánní nefalšované nadšení. Publikum tleskalo dlouze a vřele.
Celá produkce byla nezpochybnitelným významným dramaturgickým počinem v celorepublikovém měřítku. Protože plzeňský festival Smetanovské dny uvedl na závěrečném koncertě 11. dubna 2024 tři Smetanovy duchovní skladby a Českou píseň v orchestrální verzi a nyní Divadlo J. K. Tyla uspořádalo za podpory města tento rozsáhlý projekt, slyšela Plzeň takřka kompletní Smetanovu sborovou tvorbu včetně všech tří verzí České písně. Naproti tomu finančně štědře dotované festivaly Pražské jaro a Smetanova Litomyšl sborovou tvorbu Bedřicha Smetany v jeho jubilejním roce opomíjejí. Věřme, že březnový koncert Pražského pěveckého sboru Smetana v Praze a nyní čistě sborová plzeňská produkce Smetanovy sbory ve Velkém bude mít své reprízy – však rok 2024 ještě neskončil. Smetanovy sborové skladby rozhodně nejsou muzejními exponáty, které je třeba jednou za čas z piety oprášit. Jsou skladbami životnými, působivými, vysoce uměleckými, a přitom posluchačsky atraktivními, publikum si podmaňují dnes stejně jako před sto padesáti lety.
Smetanovy sbory ve Velkém
9. května 2024
Velké divadlo, Plzeň
Program
Bedřich Smetana: Heslo I (1882) | dir. Josef Popelka
Bedřich Smetana: Heslo II (1882) | dir. Josef Popelka
Bedřich Smetana: Věno (1880) | dir. Oldřich Růžička
Bedřich Smetana: Tři jezdci (1862) | dir. Jan Špaček
Bedřich Smetana: Rolnická (1868) | dir. Jan Špaček
Bedřich Smetana: Modlitba (1880) | dir. Libor Sládek
Bedřich Smetana: Slavnostní sbor (1870) | dir. Josef Popelka
Bedřich Smetana: Píseň na moři (1877) | dir. Josef Popelka
Bedřich Smetana: Sbory trojhlasné pro ženské hlasy (1878) | dir. Anna-Marie Lahodová
1. Má hvězda
2. Za hory slunce zapadá
3. Přiletěly vlaštovičky
Bedřich Smetana: Odrodilec II (1864) | dir. Jakub Zicha
Bedřich Smetana: Píseň česká (1860) | dir. Jakub Zicha
Bedřich Smetana: Naše píseň (1883) | dir. Jakub Zicha
Bedřich Smetana: Česká píseň (1868, rev. 1870), kantáta s průvodem klavíru | dir. Jakub Zicha
Účinkující
Akademické pěvecké sdružení Moravan
Ondřej Múčka – sbormistr
Mužský pěvecký sbor Bohuslava Martinů města Poličky
Oldřich Růžička – sbormistr
Mužský pěvecký sbor Láska opravdivá
Jan Špaček – sbormistr
Mužský sbor Smetana
Josef Popelka – sbormistr
Pueri gaudentes
Libor Sládek – sbormistr
Kajetán – dětský sbor opery DJKT
Anna Marie Lahodová – sbormistryně
Sbor opery DJKT
Jakub Zicha – sbormistr
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
