„Pokud spravedlnosti není učiněno zadost, někteří zoufalí lidé, co bezpráví zažili nebo pocítili, berou zákon do vlastních rukou,“ píše v prologu ke svému hodně drsnému thrilleru Kreténi Lukáš Havlas. To je i případ hrdiny jeho příběhu Radka Kavky.
O zoufalství se asi mluvit nedá, protože k surové a nikdy neobjasněné vraždě jeho otce, bezdomovce, došlo už před dvaceti lety, což ovšem neznamená, že by ho ta dávná smrt stále netrápila.
Díky investigativní novinářce Julii, která má dobrý kontakt u policie, a jednomu knězi se Radek dozví, co se tenkrát stalo. Čtveřice zpovykaných fracků si z Jana Kavky udělala lovnou zvěř, svou nechutnou akci natáčela a posléze video za velké peníze prodala, aby se jím mohli kochat cynikové, které baví sledovat vraždu v přímém přenosu – proboha, co to může být za lidi, které něco takového zajímá?
Ti čtyři zločinci jsou dnes úspěšní, bohatí, život je těší, než jim ho soukromá pomsta obrátí naruby. A Radek ji má dobře promyšlenou – zasáhne každého tam, kde to hodně bolí.
Bez sympatií
Kniha Kreténi není nijak rozsáhlá, necelých 120 stránek, ale je nabitá adrenalinem a dějem, který čtenáře zavede i do Španělska a na Gibraltar. Je členěna do kratičkých kapitol s nápaditými titulky (tady Havlas nezapře svou novinářskou profesi).
Kreténiautor: Lukáš Havlas nakladatelství: Pointa |
A zvláštní v tom, že vlastně žádná z pečlivě vykreslených postav nevzbuzuje přílišné sympatie, snad jen Sylvie, dcera jednoho z vrahů, za kterou chce Radek získat značné výkupné, než je oba zaskočí vzájemná láska. Pokud jde o ty čtyři parchanty, je to samozřejmé, ale i z Radka trochu mrazí. A Julii nejde ani tak o spravedlnost, jako o atraktivní článek.
Havlasův román se čte jedním dechem, vyprávění má spád, osoby jsou psychologicky věrohodné, dialogy svižné a vtipné. A pak člověk knížku zavře a hlavou mu běží neodbytná otázka: má kdokoliv právo kvůli potrestání zločinců dopouštět se zločinů sám, když spravedlnost selhala? Těžká odpověď…
